V původních rodinných podnicích splývala role vlastníka, manažera i zaměstnance. S postupným růstem podniků se jednotlivé role začaly osamostatňovat, což s sebou neslo i některé problémy. S růstem výroby se jako první oddělila role zaměstnance a až později vznikla funkce manažera. Na začátku 20. století byly velké firmy vedeny často jednou výraznou osobou (nejčastěji majitelem). S postupným rozšiřováním podniku si začal majitel najímat podřízené manažery. Postupem času se majitelé dostali do situace, kdy již nebyli schopni efektivně řídit svůj podnik a najímali si vrcholové manažery, kteří v jejich zájmu podnik řídili. Na základě tohoto vývoje se postupně oddělovala funkce vlastníka a manažera.
V moderním managementu jsou manažeři pokládáni za klíčové činitele na cestě k úspěchu.
Manažeři v rámci své činnosti vykonávají manažerské funkce. Od kvality manažerů se dále odvíjí prosperita organizace.
Manažer je pracovník, který na základě zvolení, jmenování, pověření, ustavení nebo zmocnění realizuje aktivně řídící činnosti, pro které je vybaven odpovídajícími kompetencemi. Jedná se o specifickou skupinu pracovníků, jejichž hlavním úkolem je kontrola pracovních činností ostatních pracovníků ostatních pracovníků organizace a využíváním jejich disponibilních zdrojů.
Principy a prvky vůdcovství
Manažerská teorie i praxe diferencují mezi pojmem řízení a tvůrčí vedení. Nositelem řízení je manažer, zatímco reprezentantem tvůrčího vedení je vůdce - lídr. Většinou užíváme pojmu vůdcovství nebo tvůrčí vedení spolupracovníků. Méně často se užívá termínu charismatické vedení nebo lídrovské vedení. Vůdce je často přirovnáván k dirigentovi – kvalita orchestru závisí v maximální míře na dobrém dirigentském vedení. Odhaduje se, že 80 % lídrů vděčí za svůj růst zkušenostem a pouze 20 % školení a studiu. Lidé mají snahu následovat toho, kdo je podle jejich názoru schopen uspokojovat jejich osobní cíle. Efektivní manažer v současnosti svou moc neodvozuje od svého formálního postavení v organizaci, ale od osobního vlivu. Ten je určován následujícími atributy:
- odborná úroveň manažera
- znalosti, zkušenosti a dovednosti, které jsou užitečné pro okruh jím řízených skutečností v organizaci a dotýkají se i jím řízených pracovníků;
- osobnostní úroveň manažera (charismatická osoba, která svým vystupováním a zanícením dovede zapálit podřízené pro věc, získat jejich důvěru, respekt, uznání, představovat vzor pro následování). Je mnoho dalších vlastností, které by měl vedoucí dále splňovat. Je třeba ve stručnosti upozornit ještě na dva momenty. Správný manažer se nemůže zabývat převážně minulostí, ale musí především hledět do budoucnosti. Úspěch managementu je stále více spojován s tím, jak manažer dovede zapojit podřízené pracovníky do dění na svěřeném úseku. I k tomuto účelu je nabízena celá řada jevových forem, jako je zmocňování, koučování, týmová práce apod. Vedení lidí je prvkem sociálních vztahů skupin v pracovním procesu. Má být sdíleno (shared) členy pracovních skupin. Manažer potřebuje ty, kteří ho budou následovat (followers) a skupiny potřebují své vedoucí (leaders). Klíčovými aspekty vedení lidí jsou řídící hodnoty, povaha úkolů, charakter vedeného týmu (skupiny) a organizační klima, „Vést znamená dělat správné věci, zatímco řídit znamená jen dělat věci správně. Dnešní organizace jsou v mnoha případech až příliš řízené, ale nedostatečně vedené, protože lidé nahoře se lépe vyznají ve vytyčování principů, praktik a procedur než v tvorbě strhující a všeobsažné vize. Jsou to manažeři, nikoli vůdci. Zajímají se o to, jak dosáhnout lepší výkonnosti a jak efektivněji řídit své systémy a struktury. V roce 1988 se uskutečnil rozsáhlý průzkum (časopis Fortune) zaměřený na zjištění, kdo je efektivní vedoucí a jaké jsou jeho charakteristiky. Bylo dotazováno 206 respondentů, kteří zastávali funkci výkonných ředitelů. Dvě třetiny dotazovaných respondentů byly toho názoru, že k vůdcovství je třeba určitého talentu, který se ale musí rozvíjet permanentním učením, výkonem vedoucích funkcí a delegováním pravomocí.
7 hlavních charakteristik úspěšného vůdce:
- musí důvěřovat svým podřízeným a delegovat jim pravomoc;
- musí poskytnout představu budoucího rozvoje podniku a inspirovat zaměstnance tak,
aby se s touto představou ztotožnili;
- v kritických okamžicích musí lídr „velet" téměř autoritativně (dokonce i ti, kteří se plně ztotožňují s participativním stylem jednání, musí v krizových okamžicích
nekompromisně přikazovat);
- schopnost podstupovat riziko;
- lídři musí být v oblasti své činnosti plně kompetentní a musí mít úctu zaměstnanců;
- efektivní vůdce musí usilovat o to, aby v okamžiku rozhodování byly názory rozporné;
- efektivní lídr musí být schopen vidět a chápat celkové zásadní problémy. Musí umět
složité situace a problémy zjednodušit tak, aby byly pochopitelné a proveditelné
pro všechny.
Úrovně managementu
V současnosti je možno manažery ve firmě rozdělit do tří úrovní:
- vrcholový management (top management)
- jsou to manažeři, kteří ovlivňují a koordinují všechny činnosti, přebírají odpovědnost za majitele
- střední management (middle management)
- zde patří rozmanitá skupina řídících pracovníků (vedoucí různých útvarů – např. ekonomický, personální, technologický úsek)
- prvoliniový management (low management)
- zde patří mistři, vedoucí dílen, oddělení, vedoucí pracovních týmů
Předpoklady k manažerské práci – autorita manažera
Základní podmínkou úspěšného vykonávání manažerské funkce je splnění nezbytných předpokladů pro realizaci řídící činnosti na dané úrovni. Autoritu manažera tvoří soubor předpokladů vrozených a získaných. Při analýze autority manažera můžeme tedy hovořit o autoritě formální a neformální.
Formální autorita – autorita poziční, manažer byl do své funkce ustaven, instalován.
Neformální autorita – je tvořena vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi, pro které se stává vedoucí pracovník neformální autoritou v očích svých podřízených:
-
odborná kompetence (odborné znalosti související s předmětem podnikání, odborné schopnosti řídícího charakteru, odborné znalosti příbuzné problematiky)
-
morální část autority – schopnost jasně stanovovat „pravidla hry“, přesně je respektovat, neměnit je zjištně, dle potřeby vedoucího, schopnost držet slovo
-
charisma manažera – zde patří především schopnost verbální a neverbální komunikace, image osobnosti, vyváženost zaměření na vztahy a výkon v týmu
Všechny tyto předpoklady pro výkon manažerské funkce tvoří 4 základní modality autority manažera:
- modalita formální (mocenská)
- modalita morální
- modalita odborná
- modalita charismatická
Která z těchto modalit je pro výkon manažerské funkce nejvýznamnější? Správná odpověď zní, že je to vyvážený souhrn všech 4 modalit, které tvoří autoritu manažera. Každý manažer může provést sebediagnostiku, ve kterých z těchto modalit je silný a kde má naopak určité rezervy. Dalším navazujícím úkolem je definování způsobu odstranění těchto rezerv.