19
Stále rostoucí požadavky na vlastnosti polymerů vyvolaly v posledních dvou, třech desetiletích intenzivní rozvoj polymerních materiálů, které odolávají vysokému stupni mechanického, tepelného i korozního namáhání včetně různých druhů záření (tzv. high-tech polymerů). Ceny těchto materiálů jsou ve srovnání s polymery pro širší použití vysoké. V následujícím textu si pouze pro přehled představíme některé významné materiály z této oblasti.
Tento typ semikrystalického plastu má teplotu zeskelnění a tání: Tg = 127 °C, Tm = 310 °C. Obě hodnoty jsou podstatně vyšší než mají běžné polyamidy PA-6 a PA-66 (viz tab. 4). Obdobně jako ostatní polyamidy má velmi dobré mechanické vlastnosti. Lépe ale odolává krípu, cyklickému a teplotnímu namáhání, má lepší chemickou odolnost. Je méně navlhavý než PA-66. Vzhledem k jeho vlastnostem a ceně představuje jakýsi kompromis mezi tradičními konstrukčními polymery a speciálními, ale drahými materiály.
Klíčovou vlastností těchto amorfních plastů je jejich tepelná i chemická stabilita a velmi dobré mechanické vlastnosti. Jsou samozhášivé. Tyto vlastnosti je předurčují např. pro automobilové aplikace, zejména v motorovém prostoru, letecký a elektrotechnický průmysl nebo lékařská zařízení a pomůcky, které je třeba sterilizovat za vyšších teplot (např. lahve odsávaček, viz obr. 109). Lze je využít také jako náhrady reaktoplastů, kovových, skleněných i keramických materiálů (zejména tam kde je předností jejich nízká hustota: 1,24 g/cm3). Teplota zeskelnění Tg se pohybuje v rozmezí (180 ÷ 250) °C a teploty dlouhodobého použití jsou mezi (150 ÷ 200) °C.
Tento amorfní plast nabízí nejen výborné tepelné, mechanické a chemické vlastnosti, ale i velmi dobré tokové vlastnosti taveniny. Výborná tekutost taveniny umožňuje jeho snadnou zpracovatelnost a plnění skleněnými nebo uhlíkovými vlákny, které tekutost tavenin polymerů obecně snižují. Vyztužené typy mohou dosahovat dlouhodobé teploty, při použití až 240 °C. V praxi je používán na prestižní kompozitní díly se skleněnými a uhlíkovými vlákny (např. náběhová hrana křídla letadla).
Jedná se o semikrystalický plast s teplotou zeskelnění Tg = 145 °C a teplotou tání Tm = 335 °C, který dosahuje velmi dobré tvarové stálosti za zvýšených teplot. Kromě tepelné odolnosti má i velmi dobré mechanické a krípové vlastnosti, a to i za vyšších teplot (mez pevnosti a modul pružnosti je vyšší než u konstrukčních plastů PA, POM, PET). Pro další zvýšení mechanických vlastností je plněn uhlíkovými nebo skleněnými vlákny a nahrazuje ocel, hliník, titan, hořčík, mosaz nebo bronz (při výrazně nižší hustotě materiálu, viz obr. 110). Vyznačuje se velmi dobrými kluznými vlastnostmi, odolává hydrolýze (a to i ve vroucí vodě). Má vynikající chemickou odolnost, je samozhášivý, což je důležitá materiálová vlastnost především pro letecké aplikace. Používá se tedy v leteckém i automobilovém průmyslu a do popředí zájmu se dostává také v ortopedické a traumatologické praxi, neboť je to materiál, který se dobře snáší s živou tkání a je biologicky inertní.
Klíčovou vlastností polyimidů je vysoká teplota skelného přechodu. Vyznačují se tedy vynikající teplotní odolností, dlouhodobě až do 260 °C pro polyimid (PI), resp. do 170 °C pro polyetherimid (PEI). Používají se především v elektronice, viz obr. 111, a další prostor pro jejich aplikace je otevírán novými projekty v letecké technice. Předpokládá se, že mohou nahradit korozivzdorné oceli, titanové slitiny nebo kompozitní materiály.
Tento typ plastu má ze všech komerčně vyráběných polymerů největší teplotní odolnost s teplotou skelného přechodu Tg = 430 °C. Krátkodobě vydrží až do 760 °C, dlouhodobě ho lze využít téměř do teploty skelného přechodu. Kromě vysoké pevnosti a tvrdosti se vyznačuje velmi nízkým koeficientem tření a vysokou odolností proti opotřebení. Je však nasákavý a s množstvím absorbované vody se jeho vlastnosti rychle zhoršují. Vzhledem ke svým vlastnostem je určen pro velmi náročné tribologické aplikace. Lze jím nahrazovat kovy při relativně nízké hustotě (1,43 g/cm3). Používá se také pro výrobu vláken a z nich následně zhotovené ochranné oděvy, viz obr. 111.
Polymerní materiály jsou obecně elektrickými izolanty (vyplývá to z charakteru vazeb uvnitř makromolekuly). Badatelé ale objevili, že lze připravit i vodivé polymery. Jsou to takové materiály, u nichž se v makromolekule pravidelně střídá jednoduchá a dvojná vazba, tzv. konjugované vazby (–CH=CH–CH=). Příkladem takových polymerů je např. polyacetylen, polyfenylen, polyanilin nebo polypyrrol. Vskutku geniální nápad mít materiály elektricky vodivé, přitom několikanásobně lehčí než kovy a snadno zpracovatelné. Využití nacházejí v elektrotechnickém i strojírenském průmyslu (např. pro elektrovodivé povlaky plastových součástí, jako jsou ozubená kola, třecí elementy apod.).
Jsou to vysoce krystalické termoplasty. Od standardních semikrystalických plastů se liší svojí zvláštní molekulární strukturou v tavenině, která se sestává z rigidních (tuhých) tyčinkovitých makromolekul (s rostoucí tuhostí řetězce roste i teplota tání), jež jsou ve fázi taveniny uspořádané (na rozdíl od makromolekul běžných plastů) a vytvářejí struktury tekutých krystalů. Ochlazením taveniny se uskutečňuje její přechod do pevné fáze se zachováním kapalněkrystalického stavu (krystalický stav zvyšuje pevnost a tuhost materiálu). Lze je zpracovávat běžnými metodami, které se u termoplastů používají. Např. modifikované kapalně krystalické polyestery mají teplotu tání (280 ÷ 340) °C, mez pevnosti (140 ÷ 240) MPa a modul pružnosti v ohybu (10 ÷ 35) GPa. Díly se vyznačují výbornou rozměrovou stálostí za vysokých teplot (včetně tenkostěnných dílů). Materiál má vynikající elektrické vlastnosti, je chemicky inertní, odolává hydrolýze i plamenům. Používají se k výrobě vláken, v elektrotechnice jako tepelně odolný elektroizolační materiál nebo pro jiné součástky (např. podložky tištěných obvodů, pro zásuvky, kostry cívek, spínače, spojky a svorky optických kabelů, konektory apod., viz obr. 112), v lékařství nahrazují korozivzdornou ocel a jsou vhodné např. pro chirurgické nástroje, sterilní košíky ad.