Obsah

10

Paměť a učení

Paměť je základní vlastností živých organismů.
Každodenní činnost člověka vyžaduje a předpokládá dobře rozvinutou paměť.

Paměť je nevyhnutelnou podmínkou učení a psychického vývoje člověka, rozvoje jeho poznání a cílevědomé činnosti.

Paměť lze chápat v širším pojetí tj. zkušenosti získané vlivem nevědomě a neúmyslně působících podnětů na lidskou psychiku a v užším pojetí tj. úmyslné vštěpování a vybavování určitých vědomostí, dovedností, návyků, vzpomínek, atd.

Paměť je psychický proces odrazu minulého prožívání a chování ve vědomí jedince. Paměť je proces vštěpování, uchovávání a vybavování určité zkušenosti.

Fyziologickým základem paměti jsou složité biochemické děje, které probíhají v neuronech a na synapsích a jejichž výsledkem jsou spoje v mozkové kůře.


10.1. Fáze paměti

Rozlišují se 3 fáze paměti:

Zapamatování – vštípení – recepce
Je složitý fyziologický děj, který vzniká na základě vytvoření dočasných stop a spojů v mozkové kůře působením vnitřních nebo vnějších podnětů.
Zapamatování je neúmyslné (bezděčné) nebo úmyslné (s vynaložením volního úsilí). K uskutečnění této fáze je potřebný určitý časový interval a intenzita podnětu, pokud není dostatek času nebo je malá intenzita podnětu nedojde k vytvoření potřebných stop a spojů v mozkové kůře.

Při zapamatování se využívají tzv. mnemotechnické pomůcky.

Zapamatování může ovlivnit působení vnitřních faktorů – uspokojování biologických potřeb a zdravotní stav.

Dále pak osobnostní vlastnosti motivace, vůle, zájmy, charakter, schopnosti. Tuto fázi také ovlivňují psychické stavy – pozornost a emoce.

Význam pro zapamatování mají minulé zkušenosti. Minulá zkušenost působí na zapamatování pozitivně – pozitivní transfer – přenos (např.: využití matematických vědomostí ve fyzice).

Tlumení a negativní působení minulé zkušenosti – interference – záporný přenos (např.: umíme anglický jazyk a učíme se jiný cizí jazyk, vybavují se nám anglická slovíčka).

Tyto procesy souvisí s retroaktivním útlumem (zpětné působení) tzn. tlumivé působení nového učiva na staré a s proaktivním útlumem – (působící dopředu) tzn. tlumivé působení starého učiva na nově osvojované.


Pamatování – uchovávání – retence
Časová etapa od zapamatování do vybavení. Uchování závisí na úrovni zapamatování, opakování, emotivním podtextu a individuálním významu pro jedince. V této fázi dochází k přirozenému a zákonitému procesu tzv. zapomínání. Proces zapomínání vzniká na základě atrofie stop, vyhasínání mozkových spojů, útlumu působícího podnětu nebo vědomému tlumení podnětu. Zapomínání má pro jedince kladný i záporný význam. Kladný význam – zapomenutí negativního, nepříjemného zážitku. Záporný význam – při zapomenutí informací, jež jsme si chtěli uchovat.


Obr. 1: Ebinghausova křivka zapomínání


V paměti je i zapomenuté. Reminiscence je jevem, kdy určitá událost či zkušenost vyvolává vzpomínky na jiné, podobné události a zkušenosti.


Vybavování – reprodukce
V této fázi dochází k uvědomování si, že přítomné prožívání není ve vědomí nové. Aktivizace zapamatovaného a uchovaného.


Dělí se na tři stupně:

  1. Znovupoznání – vybavování vzniká pouze při přítomném a opakovaném působení podnětů.
  2. Vzpomínání – vybavování vzniká bez přítomného působení podnětů, ale pomocí jiných zážitků nebo záměrů.
  3. Reprodukce – zapamatované je zcela shodné s vybavovaným.

10.2. Druhy paměti

  1. Podle průběhu:
    1. Bezděčná, neúmyslná paměť – nevědomá
    2. Úmyslná, záměrná paměť – učení

  2. Podle způsobu zapamatování:
    1. Mechanická paměť – memorování
    2. Logická paměť – souvislosti, vyžaduje myšlenkovou aktivitu

  3. Podle obsahu zapamatovaného materiálu (dle převládajícího analyzátoru):
    1. Slovní paměť (verbální, sémantická)
    2. Zraková paměť (vizuální)
    3. Sluchová paměť (auditivní)
    4. Čichová
    5. Chuťová
    6. Hmatová (haptická)
    7. Pohybová (motorická)
    8. Emocionální
    9. Sociální

  4. Podle délky uchování paměťových stop:
    1. Ultrakrátká paměť (senzorická, smyslová paměť, předpaměťová fáze) je vědomá část paměti, která uchovává informace přicházející ze smyslů, trvá několik milisekund, slouží k selekci vjemů, které se rozpadnou nebo se přesunou do krátkodobé paměti nebo dlouhodobé paměti.
    2. Krátkodobá paměť (pracovní, operativní paměť) trvá vteřiny, vzácně minuty. Rozsah krátkodobé paměti je omezený na 5 - 9 prvků (tzv. magické číslo 7±2). Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti, je třeba si informaci opakovat (tzv. fonologická smyčka), jinak je paměťová stopa nenávratně ztracena.
    3. Dlouhodobá paměť je relativně pasivní část paměti uchovávaná v nevědomí, může uchovávat informace delší dobu, někdy po celý život, neustálým opakováním jsme získali stopy a spoje (chemické vzorce, fyzikální zákony, nebo souvisí s určitým emotivním zážitkem – pozitivním i negativním). Vštěpování informace do dlouhodobé paměti trvá přibližně 30 minut, a může probíhat záměrně nebo bezděčně.

      4. Dlouhodobá paměť se dělí:
      1. Explicitní (deklarativní) – uchovává fakta a události.
        1. Epizodická – pro osobní zážitky, události, vztah k rodině, emoce (můj svatební den).
        2. Sémantická – pro obecné informace, fakta, učení (hlavní město Dánska).

      2. Implicitní (procedurální) – uplatňuje se při osvojování dovedností, návyků, zvyků.

10.3. Typy paměti:

Podle převládajících vlastností a zvláštností paměti se rozlišují tři základní typy paměti:

  1. Názorně obrazný (zrakový, sluchový, pohybový) – jedinec si rychleji a lehčeji zapamatuje názorné podněty – co vidí, slyší, cítí, sám vyzkouší, zažije.

  2. Slovně-logický (pojmy, myšlenky, čísla).

  3. Emocionální (emocionální zážitky).

Cvičení: Jaký typ paměti převládá u Vás?


Činitelé ovlivňující paměť:

  1. věk
  2. zdravotní stav
  3. psychický stav
  4. biologické potřeby
  5. čas (tvorba stop a spojů)
  6. intenzita podnětu
  7. vlastnosti osobnosti – zájem, schopnosti, motivace, vůle
  8. prostředí

Cvičení: Uveďte činitele ovlivňující Vaší paměť.

Zajímavost:
Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho co čtou, 20 % z toho co slyší, 30 % z toho co vidí, 50 % z toho co slyší a vidí, 70 % z toho co řeknou, 90 % z toho co dělají.


10.4. Zvláštnosti a poruchy paměti

Kvantitativní – zeslabení, oslabení zúžení paměti nebo zvýšení (větší) paměti.

  1. Hypermnézie – zvýšená činnost, nadměrná funkce paměti, omezena na určité zážitky, na úkor ostatních např. zvýšená paměť na nepříjemné, trapné či trýznivé události.
  3. Hypomnézie – snížená funkce paměti, snížení výkonu paměti. Může být porucha vštípivosti – zapamatování, uchování a následně vybavování, např. tréma, úzkostné stavy, po CMP.
  5. Amnézie – částečná nebo úplná ztráta paměti, většinou časově ohraničená (může být i trvalá). Kontinuální – výpadek na ohraničenou dobu (např. alkoholovou intoxikaci), inzulární – ostrůvkové výpadky (např. alkoholová okénka neboli palimpsesty), retrográdní (před úrazem), anterográdní (po úraze). Selektivní amnézie – časté u emočně labilních osob.

Kvalitativní – problém je v jistotě vybavení vzpomínky a časové zařazení.

  1. Paramnézie – porucha přesnosti a určitosti paměti, tzn. odchylky ve směru nepřesnosti, nesprávnosti, narušen pocit jistoty v pamatování si, této poruchy si není jedinec vědom V lehčí formě je možné se setkat s paramnézií i u zdravých lidí, kteří při vyprávění některé události vyplňují mezery v paměti zcela nevědomky nepravými vzpomínkami – pseudoreminiscencemi – a jsou přesvědčeni, že události tak skutečně proběhly.
  3. Vzpomínkový klam – neskutečná událost se jeví být ve vzpomínce skutečnou, člověk se domnívá, že vše skutečně prožil, i když informace čerpal z literatury. Jedinec je schopen své vzpomínkové klamy uplatňovat ve stejném znění v různých situacích.
  5. Kryptomnézie – je druhem vzpomínkového klamu, jedinec se domnívá, že nejde o vzpomínku, ale původní myšlenku. Na základě této myšlenky vznikají různé plagiáty.
  7. Konfabulace – jedinec doplňuje chybějící vzpomínky, údaji vymyšlenými v daný okamžik, není schopen je opět reprodukovat, protože je hned zapomněl. Objevuje se při poruše vštípivost.
  9. Bájná lhavost – jedinec vypráví vybájené zážitky, smyšlené události, v nichž sám hraje roli a jako by je sám prožil, vystupňování fantazie nejedná se o poruchu paměti.
  11. Ekmnézie – nesprávná časová lokalizace vzpomínky, dávné události pokládá za současné.