Myšlení a řeč

---

Všechny vlastnosti předmětů a hlavně příčiny jejich vzniku nemůžeme poznat jednoduchým způsobem, tzn. pomocí smyslových orgánů (názorným, smyslovým poznáním). Samotným vnímáním ani představami nedokážeme např. změřit obvod zeměkoule nebo vzdálenost Země od Marsu. Tyto skutečnosti poznáváme, nepřímo svými smysly, ale zprostředkovaně, svým myšlením a řečí (pojmovým, abstraktním poznáním).

Myšlení nám pomáhá poznat předměty a jevy hlouběji, vystihnout jejich vztahy, příčiny, podstatu. Nedílně je spjato s vnímáním, představami, pamětí a řečí. Je nejvyšší a současně nejmladší formou poznání.

Myšlení patří mezi psychické, kognitivní procesy.

Myšlení je zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznávání podstatných, obecných vlastností předmětů a jevů na základě pochopení jejich základních vztahů a souvislostí. Zprostředkované poznávání (umožňuje poznat i to, co bezprostředně nevnímáme), zobecňující poznávání (jednotlivé konkrétní výsledky smyslového poznání zobecňujeme), abstrahující poznávání (pomocí pojmů).

12.1. Myšlenkové operace

Obecně je operace metodicky provedený, utvořený výkon, který je ucelenou, relativně uzavřenou fází nějaké činnosti. Operace je prostředkem k dosažení cíle pro aktivního jedince.

Myšlenková operace jako stavební jednotka řízeného myšlení je prostředkem dosahování cíle, funkčním útvarem, formací, která přetrvává jako dovednost osvojená na určité úrovni vývoje myšlení a umožňuje jedinci realizovat určitým způsobem činnost.

Myšlenkové operace nevystupují samostatně, ale jako soustava vzájemně souvisejících funkčních složek činnosti.

Myšlení je velmi složitý proces, který se uskutečňuje pomocí myšlenkových postupů – myšlenkových operací:

1. Analýza – myšlenkové rozčleňování celku na jednotlivé části, vlastnosti a vztahy.


2. Syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí, vlastností nebo vztahů v celek.


3. Dedukce – aplikace obecného poznatku na konkrétní případ (dle obecného vzorce vypočítáme obsah konkrétního čtverce).


4. Indukce – vyvozování obecných závěrů na základě znalosti jednotlivých případů.


5. Srovnávání – zjišťování podobnosti a rozdílnosti mezi jednotlivými předměty nebo jevy.


6. Zobecňování (generalizace) – zjišťování společných souvislostí a znaků a vytváření nadřazených pojmů, kategorií.


7. Analogie – vyvozování nového poznatku na základě podobnosti s jinými předměty a jevy.


8. abstrakce – vyčlenění podstatného od nepodstatného.


9. Konkretizace – aplikace podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů na konkrétní předmět, patřící do této skupiny.

---

Cvičení: K jednotlivým myšlenkovým operacím uveďte příklady.

---

12.2. Formy myšlení

Formami myšlení se rozumí řečová podoba, ve které jedinec vyjadřuje výsledky svého myšlení, ke kterým dospěl prostřednictvím myšlenkových operací. Formy jsou výsledky myšlení. Rozlišují se 3 formy myšlení.

Pojem je základní forma myšlení. Je to řečové vyjádření obecných a podstatných znaků předmětů a jevů. Každý předmět má více znaků, kterými se vyznačuje, a tím se odlišuje od ostatních. (Př.: jablko, hruška, meloun, švestka, ovoce, zelenina, vitamíny, zdraví). Je vyjadřován slovem nebo skupinou slov. Vymezení obsahu pojmu se nazývá definicí.

Soud vyjadřuje vztah mezi dvěma a více pojmy. Je vyjádřen oznamovací větou, kdy něco tvrdíme nebo popíráme (Př.: jablko je ovoce, není zelenina). Soudy vytváříme vlastním myšlením nebo je přebíráme od ostatních.

Úsudek vyjadřuje vztah mezi dvěma nebo více soudy. Soudy, z nichž vychází úsudek, se nazývá premisy. Prostřednictvím myšlenkových operací docházíme k novému soudu, který se nazývá závěr (Př.: jablko, hruška, meloun, švestka jsou ovoce, ovoce obsahují vitamíny, ovoce je zdravé pro organismus, vitamíny jsou zdravé pro organismus).

---

Cvičení: Vytvořte příklady pojmu, soudu a úsudku.

---

12.3. Druhy myšlení

Podle stupně praktičnosti a teoretičnosti, konkrétnosti a abstraktnosti se myšlení dělí:

1. Praktické (motorické) myšlení se využívá při praktických úkolech (metoda pokus a omyl, motorická manipulace s předměty).


2. Názorné (konkrétní) myšlení se využívá při řešení úkolů pomocí názorných představ, obrazů.


3. Abstraktní (teoretické) myšlení se využívá v teoretických úkolech, pracuje s pojmy, symboly.

Podle charakteru problému, způsobu jeho řešení a podoby výsledku se dělí

1. Konvergentní (sbíhavé) myšlení se uplatňuje, pokud má zadaný úkol pouze jedno řešení (jeden výsledek).


2. Divergentní (rozbíhavé) myšlení se uplatňuje, pokud má zadaný úkol více řešení, vybírá se nejvhodnější.

---

Cvičení: Uveďte příklady jednotlivých druhů myšlení.

---

12.4. Individuální vlastnosti myšlení

• Hloubka myšlení – schopnost pronikat do podstaty problému, založené na pochopení podstatných vztahů a souvislostí – opak povrchní.


• Šířka (obsažnost) myšlení – schopnost využít souvislosti, vědomosti a zkušenosti – opak úzké.


• Přesnost myšlení – schopnost jasně, výstižně, srozumitelně, logicky formulovat myšlenky – opak nepřesné.


• Pružnost myšlení – schopnost operativně měnit plán, hledat nové, účinnější postupy – opak rigidita (strnulost).


• Kritičnost myšlení – kritické, objektivní – opak nekritické, podléhající autoritám a předsudkům.


• Samostatnost myšlení – samostatné řešení, nenechat se ovlivňovat cizími názory – opak nesamostatnost.


• Rychlost myšlení – pohotovost při nalezení správného postupu – opak pomalost.


• Tvořivost myšlení – komplexní využití všech vlastností, flexibilita, originalita.

Individuální rozdíly vyjádřené uvedenými výrazy, jsou složité charakteristiky osobnosti, jejího stylu práce a řešení životních problémů, než vlastností jednoho dílčího poznávacího procesu. Zahrnují jak rozvinutí myšlenkových operací, tak osvojení vědomostí. Rysy charakteru společenské postoje působí ve všech uvedených vlastnostech myšlení.

12.5. Myšlení a řešení problému

Vlastnosti se uplatňují při řešení úloh, které nelze řešit aplikací získaných zkušeností. Tyto úlohy se označují problémy.

Problém je situace, úloha, činnost, kterou má člověk vyřešit nebo vykonat, přičemž mu nejsou známy způsoby řešení. Jedinec uplatňuje při tom myšlenkové operace, již osvojené vědomosti a dovednosti.

Fáze řešení problému

1. 1. fáze – seznámení s problémem.
2. 2. fáze – rozbor problému – končí stanovením hypotézy (ověřitelné, jednoznačně formulované a smysluplné tvrzení vyjadřující vztah mezi dvěma proměnnými).
3. 3. fáze – hledání řešení – ověřování platností hypotéz.
   
   
   1. Vhledem – okamžik náhlé situace, která vede k rychlému proniknutí do problému a nalezení jeho správného řešení.
   2. Pokusem a omylem – zkouškami vylučujeme omyly, chyby, postupy, které nevedou k cíli.
   3. Postupnou plánovitou myšlenkovou činností – využívání všech myšlenkových operací, zejména analýzy a syntézy, a známých, získaných postupů, vědomostí a dovedností.


4. 4. fáze – nalezení řešení.
5. 5. fáze – kontrola, evaluvace (zdokonalení) řešení.

---

Cvičení: Vyřešte logický problém

Na výletě

Čtyři manželské páry jely o víkendu na výlet. Kdo, kam a jak vyplyne z informací.

Junkovi jeli na Kokořín.
Milada viděla Karlštejn.
Bláha, který se nejmenuje Robert, jel autem.
Jedni jeli vlakem.
Jitka Houdková nebyla na Křivoklátě.
Petr má za ženu Růženu.
Karel, který není Mládek, byl na Konopišti.
Jiří jel autobusem.
Božena cestovala na kole.

Cvičení: Doplňte číselné řady

1. 2,4,6,8
2. 18,27,36,45,
3. 81,27,9,3,
4. 41,35,29,23,