Učení

Je každodenní činnost člověka, která se rozvíjí již od dětství.
Je to aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozený genetický základ a možnosti jedince. Uvádí se širší vymezení pojmu (u vyšších živočichů – pes → povely).

Užší vymezení pojmu – učení je záměrné a systematické získávání vědomostí, dovedností, návyků a zvyků (vztahuje se na člověka).
Proces získávání zkušeností v průběhu celého života.
Uskutečňuje se pod vedením jiného jedince nebo aktivitou jedince. Učení souvisí s pamětí. Učení nám napomáhá k přípravě našeho budoucího povolání, nebo k zdokonalení ve vybrané profesi.

11.1. Obsahem učení jsou

vědomosti – zapamatovaná a pochopená fakta, informace, vzájemné souvislosti mezi nimi.
Tvoří teoretický základ (např.: téma – injekce).

dovednosti – vykonávání činnosti na základě získaných vědomostí. Přenos získaných vědomostí do praktických činností (např.: aplikace i. m. injekce).

návyky – zautomatizované činnosti, kterých jsme dosáhli prostřednictvím opakování, nevyžadují soustředěnost (např.: hygiena rukou před a po aplikaci injekce.)

zvyky – vnitřní tendence člověka v určitém okamžiku vykonat danou činnost (např.: setkání se starším jedincem a pozdravím ho → vnitřní tendence).

11.2. Druhy učení

kognitivní (poznávací, verbální) – osvojují se vědomosti pomocí pojmů.
motorické (senzomotorické) – osvojují se dovednosti a návyky pomocí činností.
sociální – osvojují se zvyky, získané v průběhu socializace.

11.3. Typy učení

záměrné – jde o učení s určitým cílem, účelem – chceme si osvojit vědomosti, dovednosti, návyky, zvyky.

nezáměrné (mimovolní, náhodné) – jde o učení bez záměru.

mechanické (memorování) – jde o učení nazpaměť, bez logických souvislostí (např.: chemické značky, násobilka).

logické – jde o učení s logickými souvislostmi, pochopením a vlastní reprodukcí.

11.4. Činitelé ovlivňující učení

biologická stránka – věk, zdravotní stav, biologické potřeby, fyziologie CNS.
psychická stránka – úroveň psychických procesů, stavů a vlastností.
sociální stránka – prostředí rodiny, školy, zaměstnání.

Cvičení: Uveďte činitele ovlivňující proces učení u Vás.

11.5. Specifické poruchy učení

Dyslexie je porucha schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, přestože znají písmena.
Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se tzv. specifických dysortografických jevů, vynechávek, záměn tvarově podobných písmen.
Dysgrafie znamená obtíže s celkovou úpravou písemného projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
Dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly, zvládání základních početních výkonů.
Dysmúzie je porucha související s hudebními schopnostmi, vnímat a reprodukovat hudbu.
Dyspinxie je porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
Dyspraxie znamená špatnou obratnost, neschopnost vykonávat složité úkony, jak při běžných denních činnostech, tak při vyučování.