Řeč

---

Řeč je nástrojem myšlení a zároveň prostředkem dorozumívání, mezilidské komunikace. Je to prostředek, který slouží k existenci, uchovávání a předávání zkušeností, které lidstvo získalo ve svém společensko-historickém vývoji.

Je nutné rozlišovat řeč a jazyk.

Řeč je nástroj myšlení, je konkrétní jazykovou dovedností.

Jazyk je jako systém slov a znaků nástrojem řeči.

13.1. Druhy řeči

1. Vnitřní řeč – formulace myšlenek pro sebe, nevyjadřujeme je navenek, tzv. řeč pro sebe. Je zaměřena k nám samým, neobracíme se jí k jiným lidem. Je stručná, zkrácená, málo detailní, jsou v ní určité mezery, složité věty jsou nahrazovány jednotlivými slovy, protože člověk nepotřebuje vše vyjádřit. Častým problémem bývá přenos myšlenek z vnitřní řeči do vnějšího projevu.


2. Vnější řeč – vyjádření navenek svých myšlenek, prožívání, postojů k druhým lidem. Vnější řeč neboli komunikace se dělí na verbální (mluvenou a psanou) a na neverbální (mimoslovní).
   
   Mluvená řeč má stránku obsahovou a formální. Obsahová stránka znamená informaci, kterou chceme sdělit, její výstižnost, srozumitelnost, přiměřenost.
   
   Formální stránka představuje hlasitost, výslovnost, plynulost, zabarvení hlasu.
   
   Mluvená řeč:
   1. monologická – nepřerušována jinými lidmi, vyznačuje se důkladným výkladem, úplností výpovědí, správností gramatických forem (př.: přednášky, zprávy).
   2. dialogická – probíhá mezi dvěma nebo několika lidmi, závisí na charakteru a průběhu rozhovoru.
   
   Psaná řeč je psychologicky náročnější, protože u ní chybí průvodní jevy a proto vyžaduje přesnější vyjadřování. U psané řeči se musí dodržovat pravidla pravopisu a stylistika věty.
   
   Neverbální komunikace zahrnuje: mimiku, haptiku, gestiku, posturologii, kineziku, proxemiku, oční kontakt, vnější úpravu.

13.2. Poruchy řeči

1. Poruchy výslovnosti řeči
   1. Koktavost (balbuties), zadrhávání v řeči, opakování začátečních hlásek nebo slabik. Někdy je doprovázeno křečemi řečových orgánů, doprovodnými pohyby horních i dolních končetin.
   3. Patlavost (dyslalie) – chybná výslovnost některých hlásek. Nejčastější chybná výslovnost sykavek a hlásek r, ř.
   5. Huhňavost (Rhinolalie, Nazolalie),"nosová řeč". Projevuje se změnou rezonance zvuku hlásek při artikulaci.
   7. Brebtavost – je narušení plynulosti mluvení, při kterém je charakteristické extrémně zrychlené tempo řečové produkce, vynechávání slabik, přeříkávání, opakování slabik, dochází i k deformaci obsahu.


2. Řečová neschopnost
   1. Mutismus – němota, při které nejsou porušeny sluchové orgány. Úplný mutismus se vyskytuje zřídka. Elektivní mutismus – jedinec nemluví z určitých důvodů, většinou psychogenních.
   3. Afázie – porucha produkce nebo porozumění řeči z důvodu poškození mozku. Motorická - porušení motorické artikulační složky řeči, neporušená schopnost porozumění. Senzorická – porušená schopnost porozumění.


3. Hlasové odchylky
   1. Afonie – artikulace je správná, ale je šeptavý hlas nebo chybí.
   3. Dysfonie – chraptivá řeč při porušené inervace laryngu nebo hlasivek.
   5. Dysartrie – porucha artikulace.