13
Dobrovolníci tvoří atmosféru akce. V našem českém kontextu slovo „dobrovolník“ nám většinou vyvolá v paměti Haškova jednoročního dobrovolníka vojáka Švejka a – opět podle naší nátury něco spíš humorného než užitečného. Ale naštěstí, časy se mění a téma „dobrovolník, dobrovolnictví“ (z angličtiny volunteer, volunteering, takže i v češtině se jako synonymum užívá volontér) se dostalo nejen do evropské a tudíž české legislativy a do procesu projektování, ale především do povědomí realizátorů různých akcí. Zákon o dobrovolnictví lze nalézt na www.dobrovolnik.cz nebo na www.mladezvakci.cz a v zákoně 198/2002 Sb. o dobrovolnických službách a navazujících předpisech Ministerstva vnitra. Tak jako projekty, tak i dobrovolnickou činnost, lze členit dle délky zapojení do dobrovolnické činnosti (jednorázové, permanentní, dlouhodobé, které mívají až formu dlouhodobých misí), dle obsahu a zaměření (humanitární, kulturní, církevní, ekologické, sportovní, medicínské), dle úrovně (lokální, národní, mezinárodní). Dle toho jsou na dobrovolníky kladeny určité nároky z hlediska fyzické i psychické kapacity, typu vzdělávání, speciálních dovedností včetně dovedností jazykových. Studentům doporučuji tyto stránky si prohlédnout, protože mohou být pro ně inspirativní a často se dobrovolnická pozice stává odrazovým můstkem pro další zaměstnání nebo životní nasměrování. Téma, jak je zmíněno výše, je značně široké a budeme se věnovat dobrovolnické činnosti spíše ve vztahu k úrovni lokální a národní se zaměřením na sport. (Autorka byla členkou pracovního panelu „dobrovolnictví ve sportu“ v době předsednictví ČR pro EU v roce 2009,dále členkou panelu „dobrovolnictví ve sportu handicapovaných“, kdy EU předsedalo Polsko v roce 2011. Rok 2011 byl současně vyhlášen rokem dobrovolníků. Autorka tudíž může poskytnout další informace a materiály, které jsou mimo rámec tohoto textu.)
Dobrovolnictví vyvěralo z pochopení, že občané se musejí o sebe postarat sami a že výhodnější je spolupráce. V našich zemích má dobrovolnictví dlouhou tradici, už od středověku (sbory domobrany, sbory dobrovolných hasičů, později Sokol a Červený kříž). Později dobrovolnictví využívají další oblasti podle toho, jak se vyvíjel životní kontext, tedy především oblast kultury a sportu. Za formu dobrovolnictví je možné považovat i dárcovství (sbírky na podporu…, dárcovství krve či kostní dřeně aj.).
Všem jsou jistě známé dobrovolnické pozice rodičů ve spolupráci se školou, se sportovními kluby (rodič-trenér, rodič-řidič atd.), v různých spolcích a dá se předpokládat, že studenti VŠ mají jisté zkušenosti z dobrovolnické práce, aniž by si to plně uvědomovali. Sebereflexe studentů o dobrovolnické činnosti by mohla být dobrým vstupem k tomuto tématu (Byl/a jsem někdy dobrovolníkem? Kdy, kde, jak dlouho, na jaké pozici ???)
PROČ se tedy téma dobrovolnictví dostává až mezi zásadní témata v EU? Dobrovolník je důležitým pomocníkem, přináší vlastní know-how, ale také nové zkušenosti získává, je to součást jeho praxe, utváření myšlenek a postojů, přenáší zkušenosti do dalších oblastí. Bohužel, dochází k úbytku dobrovolníků, což asi souvisí mimo jiné i s existenčními nároky současných generací zaznamenává se úbytek dobrovolníků. Proto zmíněné snahy Evropské Unie o zvýšení pozornosti dobrovolnictví obsahují různé náměty, jako dobrovolnické oblečení, zvýhodněné parkovné při akcích, daňové zvýhodnění, především pak podpora bezplatného vzdělávání či kursů, které jsou pak benefitem pro uplatnění v profesi či započítávání do zaměstnanecké praxe. Současným trendem je orientace jak na získávání mladých dobrovolníků jakožto potenciál pro budoucnost i jejich flexibilitu, stejně jako seniorů pro jejich bohaté životní zkušenosti, specializovanou dlouhodobou praxi a více volného času. Také zapojování dobrovolníků z minoritních skupin (s fenoménem „jinakosti“), a to především z hlediska vzájemného propojen v týmové kooperaci. V současnosti mají mnohé velké a prosperující podniky „den dobrovolníka“, kdy zaměstnavatel hradí jeden den svých zaměstnanců při dobrovolnické práci mimo svůj sektor.
Statut dobrovolníka, VĚTŠINOU, obsahuje:
Výhodou dobrovolnictví pro organizátory je: entusiasmus, nehradí se jeho vložená práce. Nevýhodou mohou být chyby, pramenící z nedostatku zkušeností, odbornosti nebo právě z prostého nadšení. Proto se musí dobrovolnictví věnovat náležitá pozornost už při jejich výběru a při proškolení. Dobrovolníci sice pracují zadarmo, ale pro organizátory to zase tak úplně zadarmo není, neboť musí plánovat určitý rozpočet na jejich uniformy, případně pobytové náklady. Důležitou oblastí pak je financování jejich pojištění, které může být součástí jejich studijního pojištění v případě, že jsou studenty na praxi. Ostatních kategorií se toto netýká. Vyčíslení přínosů a nákladů při Národních hrách ČHSO 2002 bylo zpracováno.
Příloha 7: ČLÁNEK o ekonomickém přínosu dobrovolníků při Národních hrách SO 2002. Odeslán do časopisu roku 2003, nikdy nebyl opublikován. (Výborný, J., Válková, H., & Hradec, M. Práce dobrovolníků Speciálních olympiád.)
Vzdělávací kurzy se v ČR mnohdy podceňují (přece jsme chytrý a tvořivý národ), ovšem proškolení dobrovolníků je důležité jak z hlediska informovanosti (zvyšuje motivaci a snahu být prospěšný, zvyšuje kvalitu pozice dobrovolníka), tak z hlediska kvality celé akce. V neposlední řadě je školení preventivním opatřením ve vztahu k bezpečnosti a korektnosti dané akce (první otázkou při jakémkoliv problému je – jak byli organizátoři informováni, proškoleni). Z hlediska vzdělávacích regulí EU (dle tzv. Boloňských dohod) dobrovolnická vzdělávání mají následující doporučované hodinové dotace:
Pro některé typy dobrovolnictví však může být určen i typ středoškolského či vysokoškolského vzdělání či dané specializace (řidičský průkaz, zdravotnický stupeň, jazykový stupeň apod.).
Vzdělávací kurz pak má minimálně 2 části: a) obecné informace zadavatele o akci, b) informace o specifické pozici dobrovolníka/dobrovolníků. Zásadní informace pak jsou stvrzeny podpisem (osobní data pro kontakt, převzetí materiálu, osoby, doba služeb, forma pojištění, etický konsensus či etický konsensus apod.).
Univerzitní vzdělávání o dobrovolnictví je v ČR realizováno pouze na VŠ Palestra v Praze (studijní obor), částečně na FSV v Českých Budějovicích (semestrální předmět), na PřF UP v Olomouci ve vztahu k činnosti studentů v mezinárodních rozvojových studií (průřezový jednoroční předmět s praxí) , FSpS MU jako volitelný panel pro dobrovolnictví při sportovních akcích (bloková kurzovní výuka), FTK UP jako informaci v rámci projektování (3 hod), v rámci dohody s Českým hnutím Speciálních olympiád (do února 2014) a jako blokový předmět volby C (DMSA - dobrovolník mezinárodních sportovních akcí, zde byl akcent i na jazykovou přípravu). Dobrovolnictvím se zabývají neziskové organizace a instituty celoživotního vzdělávání.
Zapojení dobrovolníků začíná náborem adekvátní populace. Už v náboru je třeba uvést základní informace o připravované akci, tj. o jejím významu, termínu a délce trvání, místě, o podmínkách činnosti dobrovolníka. Nábor je třeba řešit osobně, nejen vyvěšením webové informace či plakátu, i když toto je první krok náboru. Přitom je třeba respektovat limity ve vztahu k potřebám vyžadované specializace nebo k věkovým limitům:
Proškolením, v různé délce a intenzitě, by měli projít všichni. Osobní seznámení s osobou, odpovědnou za dobrovolníky, případně s dalšími členy týmu organizátorů považuji za nutné. (Studenti by si měli zopakovat, co to je „kontaktní teorie“.) Proškolení končí konkrétními dohodami o pozici, právech a povinnostech dobrovolníka (viz školení). I přes tuto pečlivost mohou existovat potencionální rizika (např. nezodpovědnost, nemožnost odhadnout osoby se záměry zneužití situace s velkým počtem osob), což se minimalizuje rozčleněním dobrovolníků do tematických skupin se supervizí vedoucího a zápis jejich kontaktních údajů s podpisem, případně převzetí materiálu (často to bývá mobil nebo vysílačka, uniforma či rozlišovací dres). Uniformu či dobrovolnický dres je dobrovolník povinen nosit po celou dobu akce.
Požadavky na dobrovolníka (mimo absolvování vzdělávacího kurzu či proškolení a specifických dovedností pro danou pozici), které nejsou exaktně měřitelné, jsou: nadšení, odpovědnost, pevné nervy, flexibilita, smysl pro humor. Dobrovolník první přichází a poslední odchází. Dbá na bezpečnost osob či materiálu. Přispívá dobré atmosféře znalostmi, rozhodností a flexibilitou . vždy s úsměvem, dodržuje etiku vztahů. (Nenechá se „vytočit“ problémy způsobenými klienty či vlastními organizátory a nepodléhá dramatickým interpretacím navenek.) Dobrovolník si nechá situaci vysvětlit a vstřebat informace, ale také je musí umět adekvátně předat. Ví, jak aktuální situaci vyřešit, případně kam ji odkázat a s kým se spojit. Toho vyplývá, že každý dobrovolník, odpovědný za danou pozici, musí znát celý kontext akce, především z hlediska rozmístění dílčí části a dosažení stěžejních lokalit (dopravou či pěšky), musí znát časové rozložení, obsah dílčích činností celého programu, ale i takové banální informace – kde jsou WC, šatny apod. Musí vědět o odpovědných osobách za hlavní úseky, a to především za centrální informační servis, zdravotnický a bezpečnostní servis, ubytování, stravování, ztráty a nálezy). Při mezinárodních akcích musí být jazykové dovednosti oficiálního jazyka akce, případně jazyka výpravy, kterou dobrovolník doprovází, znalost základních rysů chování a zvyklostí dané kultury, ale i kultury domácí, kterou dobrovolník reprezentuje. Při akcích, na níž participuje specifická populace, jako jsou akce paralympijské, deaflympijské či akce Speciálních olympiád, ovládá principy adekvátní komunikace. Je vhodné, aby při časově delších akcích a akcích velkého významu vedoucí skupin dobrovolníků organizovali pravidelné schůzky, při nichž se aktualizují úkoly dobrovolníků dle nastalé situace. Pro tyto akce se také připravuje speciální manuál pro dobrovolníky. Úloha dobrovolníků je náročná, ať působí na jakékoliv pozici. Odpovědná je pak funkce vedoucího skupin dobrovolníků. Proto by pořadatelé neměli zapomenout na možné způsoby poděkování, které zde nabízíme: