Mechanické staniční ZZ

3.1 VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA

Do této kapitoly byly probrány jednotlivé venkovní prvky. Spojením s dalšími prvky, které se nacházejí v budovách dopraven, vznikla staniční ZZ.
Hlavním účelem kteréhokoli staničního ZZ je především zabezpečit polohu výměn a výkolejek po celý čas průjezdu vlaku. Protože jízdu vlaku řídí návěstidla, je třeba, aby staniční ZZ vytvářelo závislosti, a to zejména mezi výhybkami, výkolejkami a návěstidly. To umožňuje, aby bylo návěstidlo postaveno do znaku, povolující jízdu nejen po postavení všech výměn a výkolejek do správné polohy, ale až po jejich zajištění v těchto polohách. A to do té doby, než vlak dokončil svoji cestu a uvolnil poslední výměnu v jízdní cestě.
Venkovní ZZ se zpravidla obsluhují z jednoho místa, které se nazývá stavědlo. Ve stavědlovém přístroji jsou také prováděny zmíněné závislosti pomocí pravítek a článků. Ty uskutečňují i ostatní závislosti (např. mezi návěstidly navzájem), které jsou nutné pro bezpečnost provozu.

Stavědla se rozdělují:

podle umístění na staniční a traťová;
podle způsobu práce na samostatná a závislá.

Staniční stavědla obsluhují výhybky, výkolejky, návěstidla a závory v obvodu stanice.

Traťová stavědla řídí provoz na širých tratích. Patří mezi ně stavědla vleček, odboček a nákladišť, která jsou na širé trati.

Samostatná stavědla tvoří ústřední stavědla umístěná v dopravní kanceláři nebo její blízkosti a spádovištní stavědla, odkud se obsluhují výhybky a návěstidla v obvodu stanice a spádoviště.

Závislá stavědla tvoří výhybkářská stavědla. Je to nejrozšířenější způsob řízení stanice, kdy výpravčí v dopravní kanceláři ovládá řídící přístroj, který spolupracuje s výhybkářskými stavědly, odkud signalista ovládá venkovní prvky ZZ. Výhybkářská stavědla (také stanoviště) jsou z důvodu dobrého přehledu umístěna v těsné blízkosti jednotlivých zhlaví. Značí se na domku nápisem ST a pořadovým číslem ve stanici od začátku tratě, např. ST2. Počet stavědel je dán velikostí stanice, nejčastěji bývají dvě.

Stavědlo má následující hlavní části:

stojan;
horní díl;
závislostní skříň;
nástavkový rám;
stavěcí páky.

Stojan tvoří nosnou konstrukci, která je upevněna k podlaze. K němu je připevněn horní díl a stavěcí páky. Každá páka, s výjimkou dvojité, zabírá jedno pole, tj. 100 mm. Na horní díl je připevněna pravítková skříň. Zde jsou umístěny hřídele stavěcích pák články a pravítka vedená v hřebenech. V nástavkovém rámu jsou hřídele ovládány závěrníky. Posouvají pravítka vpravo nebo vlevo o 19 mm.

3.2 PÁKY

Stavěcí páka je pomocí drátových táhel pevně spojena se zařízením, které ovládá tak, že přestavované zařízení přesně sleduje její pohyb. Tím je zaručena, je-li drátovod neporušen, konečná poloha výměn, návěstidel apod., odpovídající poloze dané páky. Také znemožňuje přestavení zařízení, je-li zahrnuto do zabezpečené vlakové cesty. U výměnových pák umožňuje páka otočení kladky páky při rozříznutí výměny, aby se páka, drátovod a přestavník nepoškodily a také aby nedošlo eventuálně ke zranění signalisty.

Stavěcí páky dělíme na rozřezné a nerozřezné a dále pak:

Z hlediska pohybu táhel, kterého se dosáhne při přeložení páky z jedné do druhé polohy:

1 × 250 mm,
1 × 500 mm,
2 × 500 mm,
1 × 670 mm,
2 × 700 mm.

Stavěcí páka

Z hlediska počtu poloh na:

dvoupolohové;
dvojité;
trojstavné;
redukční.

Princip činnosti páky:
Každá páka má svůj stojan, kde je otočně uložená řetězová kladka. Na ní jsou pomocí spony (aby se zamezilo protočení řetězu) ukončeny hradlové řetězy. Kladka se otáčí pomocí páky s rukojetí, na které je také rukojeť západky s táhlem, které je ukončeno čepem. Tento čep je v základní poloze asi 15 mm mimo střed řetězové kladky. Při stlačení rukojeti vystoupí západka z výřezu stojanu. Rovněž táhlo posune čep, takže je nyní v poloze souhlasné se středem řetězové kladky. Čep také posune závislostní páku, která tento pohyb přenese do pravítkové skříně na osu článku, se kterým pootočí o 45°.
Popsaný děj se nazývá vyklesnutí páky. Nyní je možné přeložit páku do druhé polohy. Po zaklesnutí páky v druhé poloze, zapadne západka silou pružiny, a čep se posune opět asi o 15 mm mimo střed řetězové kladky, avšak na opačnou stranu.
I tento pohyb přenese závislostní páka do pravítkové skříně a pootočí článkem o dalších 45°. Tedy celkem o 90°.

Přehled stavěcích pák ukazuje tab.

PÁKA	DÉLKA CHODU (mm)	OZNAČENÍ	POUŽITÍ
Dvoupolohová	1 × 500	5010	předvěsti, jednoramenná návěstidla, seřaďovací návěstidla, závorník při závorování do jednoho směru, výkolejky, dvouramenná návěstidla (jízda jen odbočkou)
Dvoupolohová rozříznutelná	1 × 500	5011	výměnové přestavníky s pružinou
Dvoupolohová	1 × 670	5012	na vzdálenost přes 250 m pro případy použití jako 5010
Dvoupolohová redukční	1 × 250	5013	odjezdová návěstidla
Dvojitá	2 × 500	5015	dvouramenná návěstidla, závorník při závorování do obou směrů
Trojstavná	2 × 500	A 16	dvouramenná návěstidla, závorník při závorování do obou směrů (nahrazuje páku 5015, je-li třeba uspořit místo)
Trojstavná rozříznutelná	2 × 700	5072	výměny s dalekostavným přestavníkem s případnou místní obsluhou
Dvoupolohová souhlasová kladka	1 × 500	5016	závislosti dvou stavědel (dnes se již nepoužívá)

Aby k vyklesnutí páky mohlo dojít, musí být pravítko ve správné poloze a musí nástavec na pravítku umožnit pootočení článku. Není-li tomu tak, článek se nepootočí, páku nelze vyklesnout a tak je stavěcí páka aretována v dané poloze.

U nerozřezné páky je ruční páka spojena trvale a pevně s řetězovou kladkou. Jsou to páky např. pro návěstidla, závorníky apod. U rozřezných pák není páka spojena pevně s řetězovou kladkou, pouze při vyklesnuté západce. Toto pevné spojení trvá jen po dobu překládání páky. Rozřízne-li se výměna, přenese se tento pohyb drátovým táhlem na řetězovou kladku, ta se pootočí a dojde ke střihu úsmyčného kolíčku. Páka však zůstane v původní poloze. Pohyb se přenese do pravítkové skříně a rozřezné pravítko znemožní další obsluhu přístroje a spustí zvonek. Zpět se musí kladka vrátit pomocí speciální páky. Pak se vymění úsmyčný kolíček a zaplombuje.

Barevné označení řetězových kladek

Řetězové kladky stavědlových pák mají různý nátěr, který vyjadřuje její funkční vlastnosti:

černá – kladky výměn;
černo/šedá – trojstavné páky kladek výměn – černá = ústředně přestavená výměna v jedné nebo druhé krajní poloze, šedá = výměnu lze obsluhovat místně;
černo/žlutá – kladky závorníků – černá = odzávorováno, žlutá = uzávorováno. U třípolohových závorníkových pák je žlutě natřena jen čtvrtina v dolní nebo horní části, což rovněž značí uzávorovanou polohu;
černo/bílá – souhlasová kladka – černá = základní poloha, bílá = udělení souhlasu. Kladky třípolohových souhlasových pák mají jen dolní nebo horní polohu natřenou bíle pro vyjádření souhlasu;
černo/modrá – páky pro výkolejky a seřaďovací návěstidla. Černá = „POSUN ZAKÁZÁN“, modrá = „POSUN DOVOLEN“;
červeno/zelená – kladky návěstních pák červená = „STŮJ“ ("VÝSTRAHA“), zelená = „VOLNO“. Kladky třípolohových návěstních pák mají horní nebo dolní čtvrtinu natřenou zeleně.

Vyklesnutí páky

3.3 ZÁSTRČKOVÝ ZÁMEK

Závislost výměny, popř. výkolejky uzamykatelné zámkem, lze na závěrném zařízení závislostní skříně, a tím i na návěstidle, zřídit zástrčkovým zámkem. Připevňuje se na bok pravítkové skříně. Protože se do zástrčkového zámku zasunuje odlišný klíč od klíče výměnového, musí být tento klíč a klíč výměnového zámku na jednom snýtovaném kroužku.

Činnost zámku:
Otvorem se do zámku zasunuje klíč, na konci s odstupňovanými zuby.
Zasunutý klíč stlačuje shodně odstupňovaná zádržka (stavítka), která otáčí okolo čepu. Při úplném zasunutí klíče se natočí výřez ve všech čtyřech zádržkách pod výstupek článku, který do těchto výřezů zapadne tlačen pružinou. Přitom se jeho kruhový otvor dostane do zákrytu s kruhovým otvorem ve stěně zástrčkového zámku. Do tohoto otvoru se pak může zasunout kruhový nástavec příslušného pravítka, tzv. kulatý roubík. Ten znemožní vyjmutí klíče ze zámku, neboť ten je držen zuby stavítek v otvoru klíče.
Teprve po vysunutí roubíku pohybem pravítka o 19 mm je možno vyjmout klíč. Přitom se vrátí zádržky do původní polohy silou pružiny. Nadzvednou výstupek a tím i článek, jehož kruhový otvor se posune. Tím znemožní zpětný posuv pravítka.
Zádržky lze kombinovat obdobně jako zádržky výměnového zámku při typování a tím určit jedinou kombinaci a typ klíče. Aby klíč nebylo možno zasunout opačně, je klíč zešikmen.

3.4 PÁKOVÝ ZÁMEK

Při vypnutí ústředně přestavované výhybky, opatří se stavěcí páka pákovým zámkem. Jedná se v podstatě o mechanizmus, který blokuje podle polohy výměnového klíče polohu závislostní páky.
V takovém případě se výhybka zajistí výměnovým zámkem, jehož klíč souhlasí s typem v pákovém zámku. Pákový zámek zajišťuje polohy závislostní páky. Toto náhradní zabezpečení umožní práci na drátovodu, přestavníku, popř. závorníku, aniž by se ztratila závislost páky na poloze výměny.

3.5 PRAVÍTKOVÁ SKŘÍŇ, ČLÁNKY

Závislostní pravítka jsou součástí pravítkové skříně. Zhotovují se z hranaté oceli tloušťky 5 mm a šířky 60 mm. Vzdálenost pravítek 7 mm zajišťují hřebenovité výřezy příčných vodících pravítek. Pohyb závislostních pravítek je 19 mm.

Podle účelu rozeznáváme:

Pravítko cestové – kontroluje a zajišťuje hlavní závislosti výměn, výkolejek a závorníků příslušné jízdní cesty. Pohybuje se vlevo i vpravo o 19 mm pomocí unášečů na hřídelkách kolejových závěrníků. Počet cestových pravítek je určen počtem kolejových závěrníků.
Návěstní pravítko – zprostředkovává závislosti mezi pákami hlavních návěstidel a předvěstí. Pohybuje se jen vlevo o 19 mm pomocí hřídelek návěstních pák. Počet těchto pravítek je dán počtem současných jízd příslušného směru.
Vzájemné pravítko (předvěstní) – uskutečňuje závislost mezi pákou předvěsti a příslušného hlavního návěstidla.

Postup stavění vjezdového návěstidla a předvěsti a pohyb pravítek:

1. vjezdové návěstidlo na VOLNO	návěstní pravítko ←;
2. předvěst na VOLNO	vzájemné pravítko →;
3. předvěst na VÝSTRAHA	vzájemné pravítko ←;
4. vjezdové návěstidlo na STŮJ	návěstní pravítko →.

Uvedená mechanická závislost pomocí návěstního a předvěstního pravítka zabraňuje vytvoření stavu, kdy na vjezdovém návěstidle je návěst „STŮJ“ a na předvěsti návěst „VOLNO“.

Z toho vyplývají následující podmínky:

je-li na vjezdovém návěstidle „STŮJ“, pak musí být předvěstní páka zapevněna v poloze „VÝSTRAHA“,
předvěstní páku lze přeložit na „VOLNO“ jen tehdy, když je páka hlavního návěstidla v poloze odpovídající "VOLNO" nebo „VÝSTRAHA“ a je zaklesnuta,
hlavní návěstidlo lze vrátit do polohy „STŮJ“, je-li předvěst v poloze „VÝSTRAHA“ a její páka zaklesnuta.

Neurální pravítko – uskutečňuje závislost mezi kolejovými závěrníky. Pohybuje se vždy doleva při přeložení kolejového závěrníku a zajišťuje ostatní závěrníky, kterými by mohla být ohrožena postavená vlaková cesta.
Rozřezné pravítko – se při rozřezu výměny pohybuje doprava. Pohyb je odvozen od závislostního hřídele rozřezné páky a pohybu článku a s nástavcem. Rozřezné pravítko zapevní kolejové závěrníky a návěstidla v poloze „STŮJ“ a dále dochází k akustické návěsti vlivem tzv. osového doteku, který spojí obvod pro rozřezný zvonek.
Krycí pravítko – nekoná žádný pohyb, ale zamezuje svými nástavci vypadnutí čepu přenášecí páčky.

Pomocí článků nasazených na hřídelkách stavěcích pák ve spolupráci se závislostními pravítky se dosáhne uzavření vlakové cesty (závislosti výměn, výkolejek, návěstidel apod.).

Každý závěrný článek má své typové označení složené z číslice a písmena:

Číslice 1 – článek lze používat pro dvoupolohovou páku nerozřeznou, při přeložení výměnové páky se článek otočí o 90°.
Číslice 2 – článek se používá pro dvoupolohovou páku rozřeznou. Otáčí se o 63° a při rozřezu ještě o 13,5°.
Číslice 3 – článek se používá pro trojstavné páky a otáčí se o 45°.

Písmeno a – stavěcí páka je zajištěna v poloze +.
Písmeno b – stavěcí páka je zajištěna v poloze −.
Písmeno c – stavěcí páka je zajištěna v obou polohách (±).

Je-li písmeno vlevo od číslice, zajistí závěrný článek stavěcí páku v příslušné poloze při posunutí pravítka vpravo a naopak. Například: a 1 → nebo 1 a ←

Článek s jedním písmenem může zajistit výměnu jen pro jednu jízdní cestu, článek se dvěma písmeny pro dvě jízdní cesty. Články se určují ze závěrové tabulky a ta se sestavuje z plánu kolejiště.

Příklad: b1a – závislostní článek, který při pohybu pravítka vlevo (od písmene k číslici) zapevní výměnu v poloze + a při pohybu pravítka vpravo v poloze −.
Číslice 1 vyjadřuje, že se jedná o páku, která otáčí závěrný hřídel o 90°.

Závislostní články pro páky

Výkres, podle něhož se sestavují mechanické závislosti, se nazývá mechanické schéma. Je to v podstatě montážní výkres sestavený podle projektu pro konkrétní dopravnu. Pro jeho sestavení se používá kolejový plán a závěrová tabulka. Na kolejovém plánu je schematicky znázorněno kolejiště, včetně výhybek a návěstidel, směry jízdních cest, poloha stavědla aj. V závěrové tabulce je uvedena základní poloha všech ZZ, postup jejich obsluhy, zakázané stavy a postup a poloha při stavění jednotlivých vlakových cest dle závěrové tabulky.