Elektromechanické staniční ZZ

4. ELEKTROMECHANICKÉ staniční ZZ

Elektromechanické staniční ZZ vychází plně z mechanického s využitím všech dosud popsaných prvků. Pro zvýšení bezpečnosti provozu je však doplněno dalšími prvky, ve kterých jsou použity elektrické obvody jednak pro zjištění pohybu vozidel v kolejišti, a jednak pro vzájemné závislosti. Později také o elektrické stavění výměn a světelná návěstidla, popřípadě KO.

4.1 IZOLOVANÁ KOLEJ

Izolovaná kolejnice (IK) je součást elektrického obvodu, který umožňuje automatické působení jedoucího vlaku na činnost ZZ a současně ZZ takto zjišťuje projetí vozidel daným místem. Jedná se o elektricky izolovaný pás kolejnice (jedné nebo obou) od ostatních kolejnic, který je součástí obvodu tzv. kolejového relé. To svojí polohou předává pomocí svých kontaktů informaci pro další části ZZ o volnosti IK. Působením IK lze zamezit předčasnému rušení vlakové cesty a zajistit tak, aby nedošlo k podhození výměn pod jedoucím vlakem. Zvyšuje tedy bezpečnost provozu.

Umístění IK v kolejišti

Umístění IK: Je závislé na jejím využití. Pro odjezd vlaku ze stanice je IK situována za poslední výhybkou nebo námezníkem. Pro vjezd vlaku do stanice se konec IK umisťuje s přesahem nejméně 4,2 m za posledním námezníkem. To proto, aby se zajistilo nejen uvolnění poslední výměny, ale i průjezdného průřezu sousední koleje. Přesah 4,2 m je nutný proto, že náprava vozidla není na jeho konci, ale nejdále právě 4,2 m od hrany nárazníku. Tímto umístěním se zbytečně nezkracuje užitečná délka dopravní koleje.

Poznámka: námezník je značka ležící na zemi (bílá s černými pruhy), která označuje místo, kde nejdál smí stát kolejové vozidlo, aby nebyl ohrožen provoz v sousední koleji.

Izolované styky, dělící IK od sousední kolejnice, musí zajistit spolehlivou elektrickou izolaci mezi kolejnicemi i mechanickou pevnost styku pro bezpečnou jízdu. Podmínkou spolehlivé činnosti IK je její dobrý izolační stav.

Způsoby zapojení IK
Názvy jednotlivých zapojení jsou odvozeny od počtu vodičů mezi stavědlem a kolejištěm. Opět bezpečnost provozu dala vzniknout třem způsobům zapojení:

1. Dvouvodičové zapojení IK - toto zapojení tvoří v podstatě sériový elektrický obvod, kde zdroj, relé i kolejnice jsou zapojeny v sérii. Relé KR↑, vjede-li vlak na IK. V obvodu je zapojen osový kontakt ovládaný pákou návěstidla, takže obvod může být v činnosti, když IK je obsazena vlakem a návěstidlo je v poloze dovolující jízdu. Tímto kontaktem se vybírá vždy jen jedna IK k činnosti, která je poslední v jízdní cestě. Nevýhodou tohoto zapojení je, že tento obvod je možné ovlivnit cizími předměty např. drátem, pásovým vozidlem apod.

2. Třívodičové zapojení IK - vychází z dvouvodičového, avšak je doplněno kolejnicovým dotykem (KD). Tento kolejnicový dotyk nám spolehlivě zjistí přítomnost vlaku. KD pracují buďto na principu hmotnosti vozidla (prohnutí kolejnice způsobí tlak na membránu, která tento tlak přenese na rtuť ve skleněné trubičce, do níž jsou zataveny kontakty, a ty jsou elektricky vodivou propojeny), nebo přítomností železničního dvojkolí (je vyhodnocena změna magnetického toku cívky způsobená vlastním kolem vozidla). Ty jsou modernější a dnes používané na rozdíl od rtuťových, které jsou také neekologické.

   Vjede-li na IK vlak, KR zůstane odpadlé. Až vlak ovlivní KD, relé ↑, protože KD také spojí svůj kontakt. Relé si přes vlastní kontakt KR vytvoří samopřídržný obvod, aby byl jeho přítah zajištěn i po sjetí vlaku z KD. KR ↓ sjetím vlaku z IK.
   
   

3. Pětivodičové zapojení IK – používá dvou relé, tj. kolejového A a vlastního vybavovacího relé B. Relé B svým ↑ kontroluje, nedošlo-li při průjezdu vlaku IK k lomu kolejnice nebo k nějaké jiné poruše. Relé A↑, je-li na IK vlak a ovlivnil KD. Vytvoří si vlastní obvod: bat., R, N, vinutí A, kontakt A, bat. Tento obvod stejně jako v třívodičovém zapojení přemostí kontakt KD, aby relé A reagovalo při pobytu vlaku v celé IK. Dalšími kontakty relé A připraví obvod pro ↑ relé B. To však zatím nepřitáhne, protože jeho vinutí je nápravami vlaku zkratováno. Sjede-li vlak z IK, a nenastala-li žádná porucha během jeho průjezdu IK, relé B↑ v obvodu: bat., R, N, kontakt relé A, vodič č. 2, kolejnice, vodič č. 4, kontakt relé A, vinutí relé B, vodič č. 5, kolejnice, vodič č. 3, bat.
   Rezistor, označený v obvodu R, je nutný, aby zdroj nebyl tvrdě zkratován nápravou vlaku. Upravuje tedy proud v obvodu a šetří baterii.

V dnešní době jsou IK nahrazovány kolejovými obvody typu ASE.

4.2 SAMOČINNÝ ZÁVĚR VÝMĚN

Samostatná mechanická stavědla mají vážnou nevýhodu. Vlakovou cestu lze rušit po projetí lokomotivy kolem návěstidla, protože toto rušení není závislé na vlastní jízdě vlaku. Tak se může stát, že výpravčí vrátí hlavní návěstidlo zpět do polohy „STŮJ“ a kolejový závěrník do základní polohy. Pod ještě projíždějícím vlakem lze podhodit výměnu a způsobit vykolejení, což je vážné ohrožení železničního provozu. Proto může být mechanické stavědlo doplněno tzv. samočinným závěrem, který umožní rušit vlakovou cestu, až po projetí posledního vozu poslední výměnou. Samočinné závěry se tak staly jakýmsi přechodem mezi mechanickým a elektromechanickým staničním ZZ. Používaly se v menších dopravnách s jedním stavědlem, odkud byl rozhled na celé kolejiště. Dnes jsou ve velké míře nahrazovány novějšími typy staničních ZZ, a tak je najdeme už jen zřídka.

Význam samočinných závěrů

Bezpečnost vlakové dopravy vyžaduje, aby nedošlo k podhození výměn pod jedoucími vozidly. Dále musí být splněna podmínka, že nejdříve musí být uskutečněn závěr výměn a potom může být postaveno návěstidlo na návěst povolující jízdu. Obou podmínek se u mechanických ZZ dosahuje samočinným závěrem výměn.
Jde o závěr, který se automaticky uzavře při obsluze kolejového závěrníku a automaticky uvolní, až vlak sjede z IK.
Samočinné závěry (také zvané vybavovače) se používaly v malých stanicích s jedním ústředním stavědlem. V průběhu času se používaly dva typy: SB vybavovač a reléový vybavovač, který typ SB nahradil. Později i reléové vybavovače byly nahrazovány zařízením TEST. V dnešní době se používají počítačové programy, které jsou schopny dálkově řídit provoz i v malých stanicích po jejich rekonstrukcích.

4.3 HRADLOVÝ INDUKTOR

Je zdrojem nezávislého proudu pro ovládání hradlových závěrů, hradlových zvonků a kolejových číselníků. Ruční páka (klika s ozubeným převodem) otáčí kotvou (indukční cívkou mezi póly permanentního magnetu). Z komutátoru se odebírá sinusový nebo stejnosměrný pulzující proud. Permanentní magnet je tvořen z pevných tyčových magnetů s dlouhými pólovými nástavci a bývá jich 6 až 9.
Páka kotvy musí být upravena tak, aby ji bylo možno otáčet pouze jedním směrem. V opačném směru se otáčí naprázdno, a tím zaručuje, že není možno vytvořit na stejnosměrných svorkách střídavé napětí pohybem kliky tam a zpět. Induktor je od skříně elektricky izolován. Je umístěn na boku skříně hradlového přístroje.
Nevýhodou induktoru je, že frekvence je závislá na rychlosti otáčení kliky induktoru. Při 80 ot./min. má následující hodnoty:

kmitočet	8 Hz
stř. U naprázdno	175 V max, 50 V efekt.
ss U naprázdno	175 V max, 23 V efekt.
stř. I při běžném zatížení	30 mA
ss I při běžném zatížení	100 mA
odpor vinutí kotvy	98 Ω

V dnešní době se používají elektronické induktory. Pak se již nemusí točit klikou, ale stačí zmáčknout tlačítko. Zařízení je napájeno ze sítě 230 V. Jedná se o úpravu, která ulehčuje práci s řídícím nebo stavědlovým přístrojem. Byly tak upraveny přístroje některých stanic, jako například v Brně na hlavním nádraží.

4.4 HRADLOVÝ ZVONEK

Skládá se z dvoucívkového elektromagnetu sériově zapojeného pracujícího na ss pulzující proud. Jeho kotva pohybuje paličkou zvonku a zároveň také uvolňuje bílou clonu, aby bylo zřejmé, který zvonek zvonil. Ta padá vlastní vahou dolů (zpět se musí vrátit ručně pomocí řetízku). Je to tedy zařízení, které poskytuje akustickou i optickou signalizaci. Zvonek je zakryt plechovým krytem a upevněn pomocí konzoly na zadní dřevěné desce hradlového přístroje.
Odpor jedné cívky je 12 Ω. Kotva se seřizuje pomocí pružiny a stavěcího šroubku tak, aby zvonek reagoval pouze na ss pulzující proud a na stř. proud byla kotva v klidu.

4.5 ZVONKOVÉ TLAČÍTKO

Slouží ke spínání obvodů kolejových číselníků a hradlových zvonků.
Po zmáčknutí tlačítka se přeloží tzv. žabkové doteky, které propojí elektrické obvody. Po uvolnění tlačítka se toto vrátí zpět do základní polohy pomocí pružiny. Chceme-li vyzvonit některou značku, přerušujeme otáčení kliky induktoru a tlačítko máme stále stisknuté. Šetříme tím kontakty tlačítka, protože jinak by na nich vznikalo zbytečné jiskření a kontakty by se tak opalovaly.

4.6 VYBAVOVACÍ TLAČÍTKO

Je stejné konstrukce jako zvonkové tlačítko a slouží k nouzovému vybavení hradlových zarážek ss proudem. Je opatřeno navíc olověnkovým závěrem. Po jeho odstranění je třeba ještě přeložit páčku. Pak ho je teprve možno stlačit. Slouží ke spínání obvodů, které se používají nouzově, např. PN.
Zvonkové i vybavovací tlačítko je umístěno na polici nad tlačítky hradlových závěrů.

4.7 KOLEJOVÝ ČÍSELNÍK

Je umístěn na nástavkovém rámu stavědlového přístroje jako samostatné zařízení. Signalizuje černým číslem na bílém poli v okénku číslo koleje, na kterou, popř. ze které koleje se bude stavět vlaková cesta. Skládá se z:

1. Číselníkové vložky – Každá slouží jako oznámení dvou čísel koleje. Skládá se ze dvou elektromagnetů (2 × 12,5 Ω) s kotvou, která v základní poloze (nahoře) zajišťuje padací klapku s číslem koleje. Přítahem kotvy se uvolní rameno padací klapky, která spadne do dolní polohy vlastní vahou. Zpět je vyzdvižena mechanicky, když vrátíme do základní polohy kolejový závěrník při rušení vlakové cesty.

2. Kontaktového ústrojí – Je ovládáno pomocí hřídelky kolejového závěrníku. Kontakty propojují elektrický obvod, který kontroluje, zda nařízená vlaková cesta výpravčím souhlasí se stavěnou cestou na stavědlovém přístroji.

Číslo spadne při obsluze, kdy výpravčí zmáčkne na řídícím přístroji tlačítko a použije induktor. Signalista zkontroluje, jestli vypadlo číslo koleje, na kterém se předem s výpravčím telefonicky domluvili. Je-li vše v pořádku, pokračuje dál v obsluze. Pokud by číslo nesouhlasilo s domluveným, musel by signalista ihned volat výpravčího a s ním se domluvit na dalším postupu obsluhy.

4.8 DOTEKOVÝ KLÍČ

Je to v podstatě kontakt, který se ovládá páčkou na jeho krytu. Ta je v základním stavu plombována. Dotekový klíč se používá při mimořádné obsluze řídicího přístroje, nedojde-li z nějakého důvodu k odjezdu vlaku, který měl už cestu postavenou a zabezpečenou. S jeho pomocí lze potom stavět odjezdovou cestu nouzově z jiné koleje, ale za cenu odjezdu na PN.

4.9 HRADLOVÝ ZÁVĚR

Hradlové závěry (HZ) jsou hlavní součástí elektromechanického ZZ. Pomocí nich se uskutečňují mechanické závislosti na přístroji samotném a elektrické závislosti např. mezi řídícím a stavědlovým přístrojem. Odtud hlavně název pro elektromechanické ZZ. Závislost HZ se také využívá u delších dopraven, kde není možno stavět vlakovou cestu ze stavědla z jednoho místa (zhlaví). Dopravna je rozdělena na řídící pracoviště (výpravčí obsluhující řídící přístroj) a dvě (vyjímečně jedno) či více pracovišť podružných (signalista obsluhující stavědlový přístroj). HZ se ale také používají na hradlech.

HZ je elektromechanické zařízení, pozůstávající z:

• elektromagnetické části;
• mechanické části;
• kontaktního zařízení.
  
  

V hradlových přístrojích se používají dva druhy HZ:

• střídavý;
• kombinovaný.

HZ střídavý se uzavírá i otevírá stř. proudem z induktoru o frekvenci 25–30 Hz. Má jeden elektromagnetický systém. Při spolupráci dvou závislých HZ rozlišujeme současný nebo postupný chod. V základní poloze je jeden HZ zavřený a druhý otevřený. Za zavřený závěr se považuje takový, který má kruhovou výseč v dolní poloze, závěrnou tyč zajištěnou dole a tlačnou tyč nahoře, otevřený HZ má obě tyče a kruhovou výseč nahoře. Při vzájemné změně jejich poloh se u současného chodu zavřený závěr uvolňuje a otevřený uzavírá současně. Při postupném chodu se nejdříve zavřený závěr uvolní, a teprve potom se otevřený závěr uzavře. Musí nastat okamžik, kdy jsou oba závěry otevřené. Tohoto druhu chodu se užívá jen při práci závěrů výměn.
V čelním krytu hradlového přístroje jsou okénka, ve kterých jdou vidět barevné clonky přichycené ke kruhové výseči. Barva udává, v jakém stavu HZ je a jakou má závislost. Pod clonkou je štítek, který udává, co HZ zajišťuje. Pokud barva clonky souhlasí s barvou štítku, je závěr v základní poloze.

Konstrukce HZ:

Elektromagnetická část – používá dvou cívek elektromagnetu, kotvy se zdržovadly, závěrné výseče, osičky s výřezem, pružiny tlačící na rámeček, který zvedá výseč nahoru. Cívky elektromagnetu mají 25 Ω ±10 %. Pro dobrou činnost je potřeba 30 V stř. a 20 mA.

Mechanická část – tlačná tyč zasahuje do pravítkové skříně a působí na čtyřhran, do jehož výřezu zapadá unašeč. Závěrná tyč tvoří vlastní závěrné zařízení a také působí na čtyřhran s unašečem. Mechanická část HZ také obsahuje západky:

1. Závěrná západka – prochází výřezem v ose výseče po stlačení tlačné tyče. Uzavře-li se HZ, ozubená výseč se otočí dolů a její osa se rovněž natočí tak, že se západka zachytí o tuto osu.

2. Pojistná západka – pustí-li se tlačítko, vrátí se tlačná tyč včetně příčky, šoupátkového čtyřhranu, unašeče a kontaktů do základní polohy. Pojistná západka tlačená pružinou zapadne pod kostku a nedovolí opětovné stlačení tlačítka, i kdyby nebyl závěr při obsluze zcela uzavřen (chybná obsluha).

3. Tlačítková zádržka – u některých HZ, které mají postupný chod, lze dovolit, aby při jejich neúplném uzavření bylo možno toto uzavření dokončit. Proto je HZ doplněn tlačítkovou zádržkou.

4. Náhradní západka – u některých HZ je nutné zajistit mechanický závěr i tehdy, selže-li při obsluze elektrická část a závěrná západka nepůsobí. Stane se tak pouhým stlačením tlačítka závěru. Tyto závěry jsou doplněny okénkem a clonkou v místě náhradní západky, aby se obsluhující pracovník mohl přesvědčit o její poloze.
   
   

Kontakty HZ – k dosažení elektrických závislostí HZ slouží kontakty (řadiče). Ty mohou být ovládány tlačnou nebo závěrnou tyčí, popř. pojistnou západkou. Jsou umístěny na izolační destičce připevněné k základní desce HZ. Kontaktů může být až deset přepínacích na jedné destičce. Raménka všech kontaktů, které mají pracovat společně, jsou spojena izolační destičkou.

Hradlový závěr na střídavý proud

Princip současného chodu HZ

Současný chod HZ:
Při současném chodu dvou závěrů pracují oba současně. Na obrázku je princip zapojení návěstního hradla. Vyjdeme ze situace, že závěr na stavědle je uzavřený a na řídícím přístroji otevřený, jak je nakresleno. Platí, že se ovládá vždy otevřený závěr. Tzn., že výpravčí stiskne tlačítko a počne otáčet klikou induktoru. Uzavře se obvod: induktor na řídícím přístroji (ŘP), kontakt tlačné tyče HZ N (ten je nyní přeložen, protože je tlačen tlačítkem), vinutí HZ N, vodič č. 1 (přejdeme na stavědlo) na vinutí HZ N, kontakt tlačné tyče N, vodič č. 2 (přejdeme zpět na ŘP), druhá strana nebo-li zpětný vodič induktoru. Jak je patrno z tohoto výpisu, prochází elektrický proud vyrobený induktorem oběma vynutími, a proto jde o současný chod, kdy se závěr na stavědle otevírá a současně závěr na ŘP uzavírá. Takto pracuje většina dvojic hradlových závěrů.
Výměnový závěr pracuje s postupným chodem, jak bude dále vysvětleno a hradlová zarážka využívá hradlového závěru kombinavaného, jak bude také dále vysvětleno.

Princip postupného chodu HZ

Postupný chod výměnových HZ:
Tentokrát vyjdeme ze situace, že výměnový závěr na ŘP je uzavřený a na stavědle otevřený. Obsluhu tedy provádí signalista. Nejprve se musí otevřít závěr na ŘP v obvodu: induktor na stavědle, stlačený kontakt tlačné tyče Z1, vodič č. 5 (přejdeme na ŘP), kontakt tlačné tyče Z3, vinutí Z, kontakt závěrné tyče Z5 (dva obloučky), zpětný vodič R (přejdeme na stavědlo), induktor. V této první fázi se otevírá výměnový závěr na ŘP. V druhé fázi přepne kontakt závěrné tyče Z5 uvolněný závěr na ŘP a uzavře se obvod: induktor na stavědle, kontakt Z1, vodič č. 5, kontakt Z3, vinutí Z, přepnutý kontakt závěrné tyče Z5, vodič č. 4, stlačený kontakt tlačné tyče Z3, vinutí Z, stlačený kontakt závěrné tyče Z5 a induktor. I když obvod prochází přes obě vinutí, pracuje pouze závěr na stavědle, který se uzavírá a závěr na ŘP pracuje naprázdno.

Byl zmíněný HZ, který se nazývá hradlová zarážka. Je to závěr, který nespolupracuje s jiným HZ, ale s kolejovým relé, přes jehož kontakty se uzavírá obvod pro jeho otevření. Tak se získává vazba mezi zařízením a jedoucím vlakem. Potřeba použití baterie pro otevření závěru dala vzniknout tzv. kombinovanému HZ. Dosud popsaný HZ se otevíral i uzavíral střídavým napětím z induktoru. Naproti tomu HZ kombinovaný se uzavírá stejným způsobem jako HZ střídavý, ale otevírá jednorázově stejnosměrným proudem z reléové baterie přes kontakty kolejového relé.

Hradlový závěr kombinovaný

HZ kombinovaný má dva elektromagnetické systémy. Jednak střídavý, jak jsme poznali u střídavého závěru, a jednak stejnosměrný. Při průchodu stejnosměrného proudu cívkami, přitáhne kotva a raménko kotvy zabere o kolíček na výseči a zvedne ji do uvolněné (horní) polohy. Zdržovadla jsou upravena tak, že při pohybu kruhové výseče směrem nahoru nekladou žádný odpor.
Typickým příkladem je tzv. hradlová zarážka. Kromě známých kontaktů tlačné tyče má hradlová zarážka navíc kontakty pojistné západky. Ty nemění svoji polohu při stlačení závěru, ale až po uvolnění tlačítka po uzavření.
Hradlová zarážka je na společném dvojitém tlačítku s návěstním hradlem a v základním stavu je uzavřená.

4.10 HRADLOVÉ RELÉ

Je součástí obvodu IK a signalizuje její obsazení. Zprostředkovává elektrickou závislost svými kontakty. Ty jsou ovládány přes kotvu elektromagnetem, jehož vinutí je zapojeno v obvodu IK. Elektromagnet je dvoucívkový s jádry. Jedna cívka má odpor 3 Ω ± 5 % a jsou zapojeny do série.
Kotva je otočně uložená na hrotech šroubků. Ty jsou zajištěny matičkami. Kotva nese tři raménka ukončená ebonitovými kuličkami, které tlačí na pera kontaktů. Chod kotvy se reguluje šroubovákem stavěcími šroubky. Kotva také pomocí raménka a táhla ovládá clonku (půl červenou a půl bílou). Ta nám určuje stav obsazení IK (bílá – IK volná a červená – IK obsazená).
Hradlové relé má ve svém kovovém krytu zasklené okénko, jehož rámečkem se dá otáčet po odtrhnutí plomby a vyšroubování zajišťovacího šroubku. Rámeček má prodloužený nástavec, kterým lze odtrhnout kotvu, zůstala-li přilepena. Relé je umístěno na stavědlovém přístroji v horní části na dřevěné zadní desce přístroje.

Mezní hodnoty citlivosti hradlového relé:

• přitahuje bezpečně při 200 mA a 1,2 V;
  
• odpadá při 60 mA a 0,36 V.

První kontakt relé je spínací a vytváří přídržný obvod relé.
Druhý kontakt je také spínací a spíná obvod stejnosměrného magnetu, který jednorázově vybaví Hz (hradlovou zarážku).
Třetí kontakt je rozpínací. Přes něho je zapojeno vedení od induktoru. Je tak zabezpečeno, že dokud je vlak na IK, tak není možno pokračovat v obsluze zařízení, protože kontakt je v té chvíli rozpojen, a i kdyby někdo obsluhoval induktor a chtěl pokračovat v obsluze, tak tento kontakt tomu zabrání. Je tak znemožněno předčasnému rušení vlakové cesty.

V dnešní době se po rekonstrukcích používají namísto klasických hradlových relé malorozměrová zástrčková relé. Jsou také vybavena indikací, kterou tvoří žárovky, a navíc nouzovým tlačítkem.

4.11 ZÁVĚRNÉ A ZAPÍNACÍ ZAŘÍZENÍ

Na horní straně přední části řídícího přístroje je vyobrazen reliéf stanice. V něm jsou příčně výřezy, ve kterých se pohybují knoflíky nebo též jezdce. Těmi výpravčí nastavuje, na kterou nebo z které koleje se bude stavět vlaková cesta.
Je-li stanice na jednokolejné trati, je to jednoduché, protože jezdec je pro příslušné zhlaví jen jeden. Je možný buď vjezd, nebo odjezd. Je-li stanice na dvoukolejné trati, popř. je-li to stanice s odbočující jinou tratí, jsou jezdce zpravidla dva, protože jsou možné současné cesty. Na dvoukolejné trati např. vjezd a současně odjezd ze sousední koleje, jak je vyobrazeno na obr.
Aby nedošlo ke stavění dvou cest, které by se vzájemně ohrožovaly, například by se křížily, je pod knoflíky umístěn závislostní plech, který to nedovolí díky svým výřezům. Závislostní plech je posouván pohybem knoflíků, které zabírají do jeho výřezů. Na obrázku je v horní části tabulka, vyjadřující které cesty mohou být současně stavěny a které jsou naopak vyloučeny. Ve střední části je základní poloha jezdců i závislostního plechu, kdy není stavěna žádná cesta a konečně v dolní poloze jsou knoflíky v poloze, kdy je současně stavěn vjezd na kolej č. 4 a odjezd z 1. koleje. Šipka znázorňuje pohyb plechu vyvolaný pohybem jezdce pro vjezd.

4.12 OBSLUHA ELEKTROMECHANICKÉHO STANIČNÍHO ZZ

Každá dopravna je přesně rozdělena na obvody, aby byly jednoznačně vymezeny hranice, za které nese zodpovědnost určený pracovník. Běžná situace bývá taková, že jednotlivá zhlaví mají na starosti signalisté a prostor mezi nimi (prakticky staniční koleje) výpravčí. Tito pracovníci musejí bedlivě sledovat nejen železniční provoz (obsazení a uvolnění potřebných úseků a kolejí), ale i ostatní okolnosti, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost provozu. Týká se to např. nakládky a vykládky nákladních vozů, protože při této činnosti může dojít k vyšinutí nákladu do průjezdného profilu sousední koleje.
Má-li být stavěna obzvláště vjezdová vlaková cesta, přesvědčí se nejdříve výpravčí, je-li kolej volná. A právě u výpravčího začíná následujících 20 bodů obsluhy a jenom výpravčí rozhoduje, kdy která cesta se bude stavět i rušit, protože nese zodpovědnost za celou stanici.

Výpravčí:

1. Zjistí volnost koleje tím, že vyjde před dopravní kancelář do kolejiště.

2. Telefonicky nařídí signalistovi přípravu vlakové cesty.

3. Postaví jezdce na příslušnou kolej.

4. Přeloží směrový závěrník proti směru jízdy vlaku.

5. Uzavře návěstní závěr (na stavědle uvolní).

6. Zvonkovým tlačítkem oznámí číslo koleje na stavědlo.
   
   Signalista:
   

7. Na stavědle vypadne na kolejovém číselníku číslo koleje a zazvoní zvonek.

8. Zvonkovým tlačítkem odzvoní 1 × krátce, že rozuměl a že číslo koleje souhlasí s domluveným.

9. Postaví páky výměn a popř. závorníků pro oznámenou kolej.

10. Přeloží kolejový závěrník ve směru vypadeného čísla.

11. Stlačí závěr výměn, na ŘP ho uvolní a u sebe uzavře (postupný chod!).
12. Postaví páku návěstidla (případně předvěst) do polohy povolující jízdu.

13. Dvakrát krátce zazvoní výpravčímu, že vlaková cesta je postavena a zajištěna.
    
    Vlak:
    

14. Vlak vjede na IK, ↑ kotva kolejového relé, vybaví se přeřadné hradlo na ŘP (pouze při vjezdu a hradlované trati), vybaví se hradlová zarážka na stavědle (kombinovaný HZ).

15. Vlak sjede z IK, kotva kolejového relé ↓.
    
    Signalista:
    

16. Dá předvěst (je-li postavena na „VOLNO“) a hlavní návěstidlo do základní polohy.

17. Stlačí hradlovou zarážku a návěstní závěr, u sebe je uzavře a na ŘP návěstní závěr uvolní.
    
    Výpravčí:
18. Stlačí závěr výměn, signalistovi jej uvolní a u sebe uzavře (postupný chod!).
19. Vrátí směrový závěrník a jezdce do základní polohy.

    
    Signalista:

20. Vrátí kolejový závěrník a páky do základní polohy.

Body 19 a 20 probíhají v praxi současně. Dle velikosti stanice a složitosti stavěné cesty trvá obsluha 5 až 15 minut. S tím musí výpravčí počítat, aby byla vlaková cesta postavena včas.

Aby nedošlo k předčasné obsluze HZ (po vjezdu vlaku na IK, a ne po jejím opuštění), jsou elektrické obvody blokovány kontaktem hradlového relé. Lze dát hlavní návěstidlo (popř. i předvěst) do základní polohy, ale nelze uzavřít závěr, jehož elektrický obvod je právě třetím kontaktem hradlového relé rozpojen. Relé tedy plní dvě funkce:

• ovlivní-li vlak IK, relé ↑ a svým druhým spínacím kontaktem spojí obvod pro hradlovou zarážku, která se uvolní,
• svým třetím rozpojovacím kontaktem rozpojí přívod od induktoru, aby nebylo možno předčasně obsloužit HZ.

4.13 ÚDRŽBA HRADLOVÉHO PŘÍSTROJE

Údržba se uskutečňuje v rozsahu a ve lhůtách stanovených předpisem.
U stavědlového přístroje se kontrolují zejména mechanické závislosti:

1. návěstní páku lze vyklesnout a přeložit pouze za podmínky uvolněného návěstního hradla a uzavřeného výměnového závěru,

2. tlačítko výměnového závěru nelze stlačit, není-li přeložen kolejový závěrník.
   
   

Obdobně se u řídícího přístroje kontrolují tyto mechanické závislosti:

1. je-li posuvný knoflík v základní poloze (mimo koleje na reliéfu), musí být směrový závěrník zajištěn ve svislé poloze a nesmí jít stlačit tlačítko návěstního hradlového závěru,

2. přeloží-li se směrový závěrník, musí zajistit polohu knoflíku a uzavřením návěstního hradla nastane zapevnění směrového závěrníku,

3. posuvné knoflíky a směrové závěrníky musí vyloučit stavění současně zakázaných jízdních cest,

4. veškeré mechanické pohyby musí být lehce ovladatelné a musí mít lehký chod.

Hradlový přístroj musí být na povrchu i uvnitř čistý. Ložiska a třecí plochy musí být namazané. Pro mazání se používá přístrojový olej. Kontaktní pera musí dobře pružit a nesmí být nalomená nebo zlomená.
U hradlových závěrů se kontroluje funkčnost jak mechanické, tak elektrické části.
Ke správnému nastavení mechanických částí slouží měrka č. 1. Pro kontrolu vzdálenosti pólových nástavců slouží šablona 8,5 mm, pro kontrolu vzdálenosti mezi vodicím úhelníkem a příčkou při stlačení tlačné tyče šablona 20,5 mm, pro kontrolu vzdálenosti mezi příčkou a pouzdrem nárazné pružiny při uzavřeném závěru šablona 13,5 mm, apod.
Pro nastavení závěrné západky, která musí zapadnout za výřez v ose výseče při stlačení tlačítka HZ, a to dříve, než se uzavře dotyk pro střídavý proud, se používá měrka č. 2. Tato měrka se vkládá pod tzv. piston tlačné tyče.

Z elektrických parametrů musí vyhovovat hodnoty vinutí pro každou cívku:
Systém střídavého proudu

odpor při 20 °C	25 Ω ± 10 %
počet závitů	1800
průměr vodiče	0,3 mm CuL
min. proud pro ↑ kotvy	0,024 A

Systém stejnosměrného proudu

odpor při 20 °C	10,5 Ω ± 10 %
počet závitů	1 760
průměr vodiče	0,55 CuL
min. proud pro ↑ kotvy	0,14 A

U hradlového relé klasického typu se kontroluje:

proud ↑kotvy	0,2 A
proud ↓kotvy	0,06 A

Pokud je klasické relé nahrazeno malorozměrovým neutrálním relé, nastavuje se pomocí regulačního odporu proud při obsazení IK na hodnotu:

typ relé NMŠ 1–3,4	0,175 A
typ relé NMŠ 4–3,4	0,15 A

U hradlového induktoru se kontroluje čistota a stav kartáčků a podélná vůle v ložiscích kotvy.

---

Kvízové otázky: