Zabezpečení civilního letového provozu patří i dnes k velmi komplikovaným problémům. Je potřeba komunikovat na velmi velkou vzdálenost, přímo záleží na počasí a při přistávání letadla hlavně na síle a směru větru, na čase, který musí být celosvětově stejný i na komunikačním jazyku, kterým je odborná angličtina. Letoví dispečeři prochází náročným výcvikem, musí být jazykově schopní, zvládat v klidu stresové situace a mít naprosto přesný přehled o letadlech ve svém vzdušném prostoru. Jejich náročnou práci jim ulehčují prvky a systémy, které jsou instalovány na ploše letiště i na letadlech.
26.1 PRVKY NA LETIŠTI, VZLETOVÉ A PŘISTÁVACÍ DRÁZE
Hlavním prvkem každého letiště je radar. Ten vysílá
do vzdušného prostoru vlny. Zároveň snímá
jejich odrazy, které je schopen zobrazit na monitoru. Protože se
vlny neodráží jen od letadel, ale i od jiných objektů,
např. oblačnosti, zobrazuje se na monitoru obraz z více radarů,
který je sowtvarově upraven. Prakticky jsou odstraněny stacionární
objekty, a tím pádem zbydou pouze pohyblivé objekty,
tedy letadla.
Letadla jsou vybavena tzv. odpovídačem. Jakmile letadlo zachytí
radarový signál, vyšle jiný signál,
který radar také zachytí. Na monitoru se pak zobrazí
nejen obraz letadla jako takového, ale navíc i jeho označení,
rychlost a okamžitá výška letu.
Přistání letadla ulehčují dva paprsky. Jeden je vysílán
na konci vzletové a přistávací dráhy (dále
jen VPD), aby byl veden jejím středem. Druhý paprsek je vysílán
anténou směrem k zemi, kde je kovová odrazná plocha
v úrovni ideálního místa dosedu na VPD. Tento
paprsek se odráží od úrovně země pod úhlem
3°, což je ideální přistávací úhel
zvláště velkých letadel. Oba paprsky jsou vysílány
do vzdálenosti cca 50 km. Přijímač v letadle je zpracuje
a zobrazí na přístroji pomocí pohyblivého kříže.
Pokud je kříž uprostřed přístroje na vyznačeném bodu,
pak je jistota, že letadlo přistává na střed dráhy
a do ideálního místa dosedu.
Pokud letadlo takovým přístrojem vybaveno není, nebo
má poruchu, pak může pomoci soustava světel a čoček. V úrovni
ideálního místa dosedu jsou ještě umístěna
světla, a to červené a oranžové. Před nimi je speciální
čočka, která láme jejich světlo. Pokud letadlo přistává
pod správným úhlem, je světlo vidět napůl červené
a napůl oranžové. Je-li úhel menší než 3°,
je vidět světlo jen oranžové a pokud úhel přistávání
je větší, světlo se jeví červeně.
Správný přistávací úhel je velmi důležitý.
Kdyby letadlo přistálo pod velkým úhlem, pravděpodobně
by to nevydržely podvozky, a naopak pod malým úhlem by přistálo
za ideálním bodem dosedu, a tím by mu nemusela k zastavení
stačit délka dráhy.
Dalším prvkem je radiový vysílač (zvaný
též radiomaják) umístění v prostoru letiště.
Ten vysílá radiový kód určité frekvence.
Na základě této frekvence může být letadlo automaticky
navedeno do prostoru letiště. Tyto radiové vysílače
tvoří tzv. letové koridory. Pokud letadlo přelétá
nad takovým vysílačem, automaticky nebo manuálně se
přeladí na další vysílač svého koridoru,
a tím pádem letí správným směrem.
VPD je pro orientaci označena číslem na obou koncích. Na
brněnském letišti to jsou čísla 10 a 28. Pokud
tato čísla vynásobíme deseti, zjistíme orientaci
v úhlech směrem k severu. Ideální bod dosedu je vyznačen
dvěma plnými obdélníky, krajnice plnou bílou
čarou a střed přerušovanou bílou čarou.
V případě špatné viditelnosti je VPD osvětlena:
-
krajnice bíle;
-
počáteční práh zeleně;
-
posledních 200 m dráhy oranžově;
-
koncový práh červeně.
Pro ideální navedení na dráhu slouží ještě přibližovací osvětlení. Je bílé a před drahou je instalováno v řadách. Střední světlo řady navíc „běží“ směrem k dráze. Osvětlení je vidět na velkou vzdálenost.
Kromě VPD jsou na letišti ještě pojížděcí a spojovací komunikace (dráhy). Na pojížděcí komunikaci jsou i tzv. stojánky, na kterých se provádí odbavení letadla. Spojovací komunikace pak propojuje VPD a pojížděcí komunikaci. Navíc jsou spojovací dráhy označeny kvůli orientaci velkými písmeny. Obě komunikace mají krajnici označeny bílou barvou a za snížené viditelnosti jsou osvětleny modře. Navíc z VPD jsou středem vedeny oranžové čáry, které ulehčují pohyb letadel na spojovací a pojížděcí dráze. K jednoznačnému určení hranice mezi VPD a spojovací komunikací slouží příčná oranžová dvojitá plná a dvojitá přerušovaná čára.
Prvky na letišti
Činnost radaru
26.2 PŘIBLÍŽENÍ, PŘISTÁNÍ, ODBAVENÍ A START LETADLA
Vzdušný prostor řídí letový dispečer.
Naviguje tak i letadla, která letiště přelétávají.
Pokud však má letadlo přistát, tak ve vzdálenosti
cca 50 km od letiště provede tzv. přiblížení. Po domluvě
s věžovým dispečerem, který zodpovídá za provoz
na letišti a v jeho blízkosti, navede letadlo na příslušnou
přistávací dráhu. Pak ve vzdálenosti cca 20
km od letiště (to už letadlo zahájilo přistávací
manévr), předá let věžovému dispečerovi.
Během přistání sdělí věžový dispečer kapitánu
letadla, kterou spojovací komunikací opustí VPD. Letadlo
dosedne na VPD, sníží svoji rychlost a domluvenou spojovací
dráhou opustí VPD. K vlastnímu stojánku provede
konečnou navigaci mechanik, který po zastavení letadla zajistí
podvozky klíny.
Následuje odbavení letadla:
-
výstup a nástup cestujících;
-
vykládka a nakládka jejich zavazadel;
-
doplnění paliva (v případě, že jsou na palubě pasažéři, tak za přítomnosti hasičů);
-
odčerpání fekálií;
-
doplnění potravinami.
Z hlediska bezpečnosti je však důležité, že mechanik obejde
celé letadlo a vizuálně zkontroluje, není-li nijak
poškozené. Jakékoliv, byť i drobné poškození,
musí hlásit kapitánovi letadla, popřípadě věžovému
dispečerovi.
Pokud je letadlo odbaveno včas, nahlásí tuto skutečnost
kapitán letadla věžovému dispečerovi. V opačném případě
by musel žádat o nový letový plán. Tyto letové
plány schvaluje organizace v Bruselu.
Věžový dispečer ohlásí kapitánu letadla, kterou
spojovací komunikací pojede na VPD a kterou drahou bude
startovat. Kapitán letadla zahájí pojíždění
a zastaví před hranicí VPD. Počká na povolení
k vjezdu na VPD opět od věžového dispečera a následně vjede
na VPD a připraví se na start. Následně dostává
poslední povolení od věžového dispečera, a sice povolení
ke startu. Letadlo odstartuje a je předáno řídícímu
letového provozu, který mu udá prvotní kurz
(směr) a výšku letu.
Letadlo dosáhne určené letové hladiny, kterou nesmí
svévolně opustit. Letová hladina je rozdělení vzdušného
prostoru na výšku po 200 m. Liché letové hladiny
slouží pro provoz jedním směrem a sudé opačným.
V letové hladině letí letadlo podle radiomajáků k
dalšímu letišti.
Letová hladina a koridor
