Staniční reléová ZZ

Úkolem staničního reléového ZZ je především zajistit výměny ležící v jízdní cestě i odvratné výměny a výkolejky ve správné poloze po celý čas průjezdu železničních vozidel. Jedná se o zajištění cest vlakových i posunových.
Dalším úkolem je pomocí rychlostní návěstní soustavy stanovit rychlost, jakou smí vlak jet kolem návěstidla a v obvodu jeho výhybek, jakou rychlost má očekávat u příštího návěstidla, popřípadě místo, kde musí zastavit. Návěst, ke které se vlak blíží je přenášena na hnací vozidlo pomocí VZ, což zvyšuje bezpečnost provozu.
V neposlední řadě kontroluje RZZ také volnost jednotlivých KO, kterými je jízdní cesta stavěna. Je tím znemožněno střetnutí s jinými stojícími nebo jedoucími vozidly. Je samozřejmé, že RZZ zvyšuje spolehlivost provozu, omezuje vliv lidského činitele a zvyšuje propustnost stanice. Také zjednodušuje obsluhu celého zařízení, a to má vliv na kulturu nejen obsluhy, ale i údržby celého zařízení.
V dnešní době se buduje na koridorových tratích systém JOP (ovládání pomocí PC), který dále rozšiřuje možnosti RZZ včetně dálkového ovládání.

17.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTICKÉ VLASTNOSTI

Dnes se používá pro stavění jízdních cest výhradně tzv. cestový systém. To znamená, že se určí počátek a konec dané cesty a všechny potřebné výměny a výkolejky se automaticky přestaví do správné polohy. Dříve se užíval systém individuální, který požadoval nejprve přestavení potřebných výměn po jedné individuálně, a pak teprve zajistit celou zamýšlenou cestu závěrem výměn.
Používají se výhradně návěstidla světelná typu AŽD, popř. dosluhující typ SSSR. V současné době jsou ve vývoji i návěstidla se světelnými diodami LED, a dokonce i se světlovodnými vlákny, které by umožnily zobrazit další znaky a čísla pomocí vícebarevných indikátorů. To by mělo význam při uvažované změně současné platné rychlostní návěstní soustavy, která začíná být z hlediska modernizace nevyhovující. Především s rozšiřováním výměn, které umožní jízdu rychlostí 120 km/h do odbočky. Klasické návěštění tuto rychlost nedokáže zobrazit.
Výměny a výkolejky jsou ovládány ústředně nebo místně (pomocí PSt) prostřednictvím elektromotorických přestavníků a popřípadě elektromagnetických zámků.
Jednotlivé jízdní cesty jsou stavěny buď pomocí tlačítkové volby, číslicové volby, nebo pomocí JOP. Pokaždé je cesta zkontrolována (polohy výměn, výkolejek, obsazenost KO, svit červeného [modrého] světla na hlavním [seřazovacím] návěstidle), pak zajištěna závěrem jízdní cesty. Teprve potom může dojít ke změně znaku na hlavním nebo seřazovacím návěstidle na znak povolující jízdu.

Další vlastnosti jsou:

zabezpečuje vlakové a posunové cesty v dopravně s vyloučením omylu obsluhy (lidského činitele);
zajišťuje závislost návěstních znaků na postavené cestě a znaku příštího návěstidla;
používá elektromotorické přestavníky a světelná návěstidla;
pro spolupráci vlaku se zařízením jsou použity KO, tzn. úplná izolace kolejiště, popřípadě počítače náprav;
indikuje postavenou cestu a její závěr bílým prosvětlením;
indikuje jízdu a obsazení koleje červeným prosvětlením;
rušení závěru cesty se provádí jízdou vlaku nebo posunu automaticky;
proti bočnímu ohrožení zajišťuje cestu odvratnými výhybkami a výkolejkami;
všechny závislosti uskutečňuje výhradně pomocí relé 1. bezpečnostní skupiny;
pro místní obsluhu některých výměn při posunu lze použít pomocných stavědel.

17.2 PRVKY RZZ

Všechny prvky lze rozdělit do dvou skupin:

A. Vnější:

světelná návěstidla;
elektromotorické přestavníky;
KO, včetně kolejových skříněk a stykových transformátorů nebo počítače náprav;
výkolejky, EMZ a pomocná stavědla;
kabelové rozvody a objekty.

B. Vnitřní:

ovládací pult nebo indikační panel se skříňkou ČV, popř. JOP;
reléové stojany nebo skříně s výstrojí;
oddělovací transformátor a rozvaděč;
baterie a nabíječ, popřípadě výbava pro napájení z troleje;
rotační nebo bezkontaktní měnič pro KO 275 Hz;
nouzový zdroj.

Všechny prvky jsou vzájemně spojeny vnitřním nebo vnějším kabelovým rozvodem, který je proveden podle kabelového plánu a plánu propojení jednotlivých svorkovnic reléových stojanů.

17.3 OVLÁDACÍ A INDIKAČNÍ PRVKY

Mezi ovládací a indikační prvky používané na ovládacích pultech a indikačních panelech řadíme tlačítka, řadiče a žárovkové buňky.

Tlačítka:

tlačítko dvoupolohové vratné;
tlačítko dvoupolohové vratné vytahovací;
tlačítko dvoupolohové nevratné;
tlačítko třípolohové vratné;
tlačítko třípolohové vratné prosvětlovací.

Všechna tlačítka, kromě prosvětlovacích, lze opatřit plombovatelným uzávěrem.

Řadiče:

řadič dvoupolohový 45°;
řadič dvoupolohový 90°;
řadič třípolohový 2 × 45°.

Kontakty tlačítek a řadičů jsou určeny pouze pro malé napětí do 60 V a pro trvalý proud max. 2 A.

Světelné buňky:

jednožárovková – slouží k vytvoření kruhových indikačních světel;
dvoužárovková – používá se k vytvoření prosvětlovací úsečky ve schematickém plánu kolejiště.

Obě buňky jsou určeny pro zásuvné telefonní žárovky.

Kromě tlačítek pro stavění vlakových a posunových cest a indikací návěstních znaků, jsou na ovládacím pultu (nebo samostatných pultech a skříních) ještě umístěny další ovládací a kontrolní soubory a prvky:

soubor ovládání traťového ZZ;
soubor pro zapojení stanice do režimu autobloku po 1. staniční koleji (i 2., je-li dvoukolejná);
soubory přivolávacích návěstí a rušení blokové podmínky;
traťové klíče;
soubory jednotlivého přestavování výměn a nouzového přestavení výměn;
tlačítka nouzového vybavení úseků;
kontrola činnosti časových souborů 5 s, 1 min. a 3 min.;
kontrola činnosti relé stavěcí skupiny s označením STAVĚNÍ CESTY;
ampérmetr pro kontrolu odebíraného proudu přestavníky;
soubor kontroly napájení;
tlačítka pro vypnutí zvonku rozřezu a předhlášky;
soubor ovládání světelného PZZ v blízkosti stanice;
soubor souhlasu k místnímu přestavování výměn z pomocného stavědla;
tlačítko pro kontrolu polohy výměn;
tlačítko pro zrušení volby zvolených počátečních a koncových tlačítek;
soubor EZ.

17.4 DRUHY OVLÁDÁNÍ RZZ

Rozlišuje se obsluha tlačítkovou volbou, číslicovou volbu a pomocí tzv. jednotného obslužného pracoviště.

Při tlačítkové volbě se obsluhuje pouze počáteční a koncové tlačítko zamýšlené cesty a veškerá ostatní činnost je automatická. Je to: přestavení výměn do požadované polohy a jejich závěr, závěr všech úseků v jízdní cestě a následně změna znaku na návěstidle. Počáteční tlačítko vlakové cesty se probarví zeleně, posunové cesty bíle a koncová tlačítka, včetně variantních také bíle. Všechny ovládací a kontrolní prvky, včetně světelného schématu kolejiště, se u tohoto druhu obsluhy umisťují na šikmém ovládacím pultu. Ten je sestaven z jedné nebo více sekcí šíře 760 nebo 420 mm.

U číslicové volby se RZZ ovládá z malé ovládací skříňky nebo tlačítek na pultě, kde se volbou třímístného číselného kódu nahrazuje v podstatě stlačení počátečního a koncového tlačítka. První dvě čísla znamenají číslo koleje a třetí číslice určuje funkci tlačítka: např. 0 = začátek odjezdu, 1 = začátek posunu ze stanice, 9 = začátek vjezdu. Světelné schéma kolejiště a kontrolní makety návěstidel se u tohoto způsobu obsluhy umisťují na svislém indikačním panelu. Ten se sestavuje rovněž se sekcí šíře 760 mm. Číslicová volba je určena pro velké stanice, protože ovládání šikmého pultu není možné z důvodu jeho velikosti.

Na koridorových tratích a rekonstruovaných vedlejších tratích s dispečerským způsobem řízení provozu se staví staniční RZZ, která jsou ovládána počítači. Ty nahrazují prakticky volící a prováděcí skupinu. Vazby jsou provedeny programem počítače. U takto ovládaných RZZ se nebuduje kontrolní ani ovládací pult, protože veškerá komunikace s řídícím pracovníkem je uskutečněna pomocí monitoru, klávesnice a myši počítače. Tento způsob ovládání se nazývá jednotné obslužné pracoviště (JOP). Princip stavění vlakových a posunových cest je obdobný jako u RZZ s tlačítkovou volbou. Volí se počáteční a koncový bod cesty, popř. variantní bod.

17.5 OVLÁDÁNÍ RZZ TLAČÍTKOVOU VOLBOU

Příklad rozmístění tlačítek pro stavění cest ukazuje náčrt jednoho záhlaví stanice.

Příklad záhlaví stanice s rozmístěním tlačítek pro stavění jízdních cest

Písmena v tlačítcích znázorňují barvu, která se po jejich stlačení rozsvítí. Velká písmena označují následující (na skutečném pultě tak označena nejsou):

A – počáteční tlač. vjezdová;

B – počáteční tlač. posunová a koncová pro opačný směr (na trať. kolejích);

C – počáteční tlač. posunová a koncová pro opačný směr (na stan. kolejích);

D – počáteční tlač. odjezdová;

E – počáteční tlač. posunová a koncová pouze pro protisměrné posunové cesty;

F – koncové tlač. posunové cesty na kolej, ze které nelze stavět zabezpečený posun;

G – koncové tlač. posunové cesty a začátek jiné posunové cesty;

H – variantní tlač.

Čísla označují pořadí výměn. Dále jsou na náčrtu znázorněna návěstidla včetně jejich označení.

Příklad obsluhy tlačítek:
Stavíme-li vjezd z druhé traťové koleje na druhou staniční kolej, stiskneme postupně tlačítka A (u návěstidla L) a C (u návěstidla S2). Vlaková cesta se v tomto případě postaví tak, že výměny 1 a 6 budou v poloze „do rovného směru“. Chceme-li postavit variantní cestu přes první kolej, stiskneme jako počáteční tlačítko A, variantní H a koncové C. V tomto případě se vlaková cesta postaví přes výměny: 1, 2, 3, 4, 6, 7 a 8. To může být výhodné z provozního hlediska nebo pro poruchu KO mezi výměnami 1 a 6.

Podobně je to i s posunovými cestami. Například potřebujeme posunovou cestu od návěstidla Se5 na čtvrtou staniční kolej. Tuto cestu můžeme zadat dvojím způsobem:

jako dvě různé cesty stlačením tlač. E a G a následně opět G a C na čtvrté staniční koleji;
jako tzv. složenou cestu stlačením tlač. E a přímo C na čtvrté koleji; v tomto případě RZZ samo obě cesty postupně sestaví.

Přestavování výměn

Výměny lze přestavovat dvojím způsobem:

při jakémkoli stavění jízdní cesty se všechny výměny přestaví do požadované polohy;
výměny lze přestavovat jednotlivě, například při provádění západkové zkoušky.

V prvním případě se jedná o přestavování počátečními, koncovými a popř. variantními tlačítky. Staniční RZZ výměnovými automatickými stavěcími relé ovládají přímo obvody pro stavěcí relé jednotlivých přestavníků, viz elektrické schéma pro přestavník s třífázovým motorem v kapitole Elektromotorický přestavník.
V druhém případě lze prostřednictvím řadiče přestavovat výměny (výměnové dvojice) zcela samostatně.

Na obrázku je znázorněn řadič výměny, nad kterým jsou tři kontrolní průsvitky. Je-li řadič ve svislé poloze, je výměna řízena automatickými výměnovými relé, tedy počátečními, koncovými a variantními tlačítky.
Přeložením řadiče doleva nebo doprava dáváme přímý příkaz pro stavění výměny do plusové nebo mínusové polohy, není-li výměna pod závěrem v některé jízdní cestě.
Řadič je nadřazen automatickému stavění. To znamená, že není-li řadič ve svislé poloze, nedojde k přestavení výměny (pokud je cesta stavěna počátečním a koncovým tlačítkem) a nedojde tak k závěru dané cesty a tím nedojde ani ke změně znaku na návěstidle.

Průsvitky značí:

zelená – výměna v plusové poloze;
červená – výměna bez dohledu (při přestavování, popř. po přestavování, nedošla-li do koncové polohy) a po rozřezu;
žlutá – výměna v mínusové poloze.

Nad řadičem je ještě plombované tlačítko, pomocí něhož lze při jeho stisku a současném přeložení řadiče přestavit výměnu nouzově, je-li její KO obsazen. Toto obsazení může být vyvoláno poruchou daného KO. Nejedná se o přestavení, je-li výměna pod závěrem! V takovém případě je nutno nejdříve zrušit závěr, a potom výměnu přestavit. Výměnu pod závěrem nelze elektricky přestavit!

Na dalším obrázku jsou znázorněny průsvitky výměny a jejich názvy. Chceme-li se přesvědčit o poloze výměn (např. před použitím PN), použijeme tlačítko, kterým se vyvolá prosvětlení průsvitek všech výměn v polohách, v jakých se momentálně nachází.
Jinak se jejich průsvitky probarvují se stejným významem jako u úseků bez výměn.
Jsou-li dvě výměny spojeny do výměnové dvojice, mají jeden řadič, ale přestavují se postupně. Jsou kontrolovány obě současně a mají také pouze tři kontrolní průsvitky. Jejich KO mohou být, a také často jsou, však rozděleny.

Tlačítková volba 1

Rušení jízdní cesty

Postavenou jízdní cestu lze zrušit dvojím způsobem:

povytažením počátečního tlačítka (pokud cesta nebyla ještě projeta);
nouzovým zrušením závěru minimálně jednoho úseku ležícího v jízdní cestě.

V obou případech se téměř ihned změní znak na návěstidle na zakazující jízdu. Závěr cesty se však zruší dle toho, jaká byla postavena cesta a dle toho, je-li před začátkem této cesty KO obsazený nebo volný. Je třeba zajistit, abychom nemohli ihned stavět novou cestu. Mohlo by se stát, že například zjistíme, že v postavené a zajištěné vlakové vjezdové cestě pro rychlík vznikne nějaká nepředložená událost. Pro tuto událost jsme nuceni tuto vjezdovou cestu zrušit a postavit vjezd na jinou kolej. Povytáhneme počáteční tlačítko, vjezdové návěstidlo změní znak na STŮJ, ale rychlík je už tak blízko, že i když začne brzdit, není už schopen zastavit před návěstidlem a toto návěstidlo projede. Zastaví až v obvodu výměn. Kdybychom mohli ihned po zrušení cesty stavět jinou cestu, mohli bychom podhodit výměnu pod brzdícím, ale stále jedoucím vlakem a zapříčinit tak navíc vykolejení.
Aby k tomu nedošlo, uvede se v činnost časový soubor, který zajistí zrušení závěru, až po uplynutí nastaveného času. Časové soubory jsou celkem čtyři:

5 s – při rušení vlakové i posunové cesty, není-li před touto obsazen KO;
1 min. – při rušení posunové cesty, je-li před touto obsazen KO;
3 min. – při rušení vlakové cesty, je-li před touto obsazen KO;
3 min. – vždy při nouzovém rušení závěru.

Právě čtvrtý tříminutový časový soubor se uvede v činnost při rušení jednoho nebo více úseků formou nouzového rušení závěru. Pro tuto činnost je třeba nejdříve plombovatelnými tlačítky vybrat úseky, u kterých chceme závěr zrušit, a pak spustit tlačítkem nouzového rušení časový soubor.

Poznámka: je-li obsazen KO před rušenou cestou, ale návěstidlo zůstalo v poloze zakazující jízdu (ještě nezměnilo znak), spustí se časový soubor 5 s.
Není-li kolej vybavena prostředky pro vyhodnocení obsazení (např. vlečka, která je kryta pro posun nebo vjezd do stanice seřaďovacím nebo hlavním návěstidlem nebo vjezd z vedlejší tratě), je pro rušení závěru brán stav, jakoby byl obsazen KO. Spustí se tedy časový soubor 1 nebo 3 min.

Za běžných podmínek se závěr jízdní cesty ruší postupně automaticky jízdou železničních vozidel. Ihned po sjetí poslední nápravy z KO se jeho závěr zruší a je možno stavět jinou cestu.

Indikace průsvitek:

zhaslé – základní poloha zařízení, úsek je volný, není v poruše a není prováděna kontrola polohy výměn;
svítící trvalým bílým světlem – úsek je volný a je pod závěrem vlakové nebo posunové cesty;
svítící přerušovaným bílým světlem – úsek je vybrán do nouzového rušení závěru, nebo toto rušení již probíhá;
svítící trvalým červeným světlem – úsek je obsazen stojícím nebo jedoucím kolejovým vozidlem, popřípadě je v poruše;
svítící přerušovaným červeným světlem (první polohová průsvitka výměny) – došlo k rozřezu výměny.

Tlačítková volba 2

Traťový klíč

Znemožňuje postavení vlakové cesty na trať, která je obsazena vlakem, jemuž byl traťový klíč vydán a jenž se má vrátit zpět z tratě do výchozí stanice.
Po vyjmutí tohoto klíče ze zámku lze postavit jednu odjezdovou vlakovou cestu. Klíč se předá četě vlaku, a dokud se klíč nevrátí zpět do zámku a neuzamkne se, nelze stavět další odjezdovou vlakovou cestu (respektive eventuální cesta by se sice postavila, ale nedošlo by ke změně znaku na návěstidle). Je tak zajištěno, že za vlak na trati, který se vrátí zpět do stanice, nebude omylem vyslán jiný vlak.
Každá traťová kolej má jeden traťový klíč.

Tlačítková volba 3

Traťový souhlas

Traťový souhlas slouží především k ovládání směru jízdy na jednokolejné trati nebo i vícekolejné trati, jsou-li koleje vybaveny pro obousměrný provoz, aby nedošlo k vypravení dvou vlaků po téže koleji proti sobě. Jedná se o vazbu na traťové ZZ, například autoblok.

Tlačítková volba 4

Soubor traťového souhlasu

Na obrázku je soubor traťového souhlasu pro ovládání traťového ZZ vybaveného ATB.

Má tyto prvky:

třípolohové tlačítko žádosti o souhlas (stisknutím se souhlas žádá, povytažením se žádost o souhlas odvolává);
dvoupolohové tlačítko (udělení souhlasu);
kontrolní žárovku se zeleným světlem (indikace přijatého souhlasu);
kontrolní žárovku s červeným světlem (indikace uděleného souhlasu);
kontrolní žárovku s bílým světlem (indikace volnosti traťové koleje mezi stanicemi).

Při změně souhlasu žádá ta stanice, která nemá indikaci uděleného souhlasu. A to jen tehdy, svítí-li žárovka VOLNOST TRATĚ. Její význam je ten, že není postavena žádná odjezdová cesta a nesmí být na trati žádné vozidlo. Stiskne se tlačítko ŽÁDOST O SOUHLAS. V této chvíli lze žádost zrušit povytažením tlačítka.
Na druhém pultu se rozezvoní zvonek a červená kontrolka začne svítit přerušovaným světlem. Až se opět rozsvítí kontrolka VOLNOST TRATĚ, je možné stisknout tlačítko UDĚLENÍ SOUHLASU. Po změně směru traťového souhlasu se rozsvítí bílá kontrolka a je možné stavět odjezdovou vlakovou cestu.
Změnu směru souhlasu, nebo také dovoleného směru, provádí výpravčí sousedních dopraven. Je-li nutné vypravit vlak proti směru souhlasu (při poruše traťového ZZ), musí se použít PN a je také nutná spolupráce obou výpravčích, kteří zavedou jízdu vlaků v mezistaničním oddíle.

Makety návěstidel

Porovnání znaku na návěstidle se znakem na maketě

Aby měl výpravčí kontrolu o svitu návěstidel, má v reliéfu kolejiště umístěné tzv. makety jednotlivých návěstidel v místech, kde fyzicky ve skutečnosti jsou. Nejedná se o kopírování návěsti, pouze o kontrolu správnosti návěsti, tedy svitu jednotlivých světel na návěstidle.
Tabulka ukazuje, jak se projeví činnost venkovního návěstidla na maketě umístěné na pultě. Červené světlo mají makety pouze vjezdových návěstidel.

Tlačítková volba 5

17.6 OVLÁDÁNÍ RZZ ČÍSLICOVOU VOLBOU

U velkých stanic by bylo ovládání tlačítkovou volbou nepřehledné a ovládací pult by byl příliš velký. Proto se vyvinulo ovládání číslicovou volbou, které se provádí z malé skříňky s několika tlačítky, která může být umístěna přímo na stole výpravčího.
Číslicová volba nahrazuje stisk tlačítek pomocí třímístného číselného kódu.
Celá stanice je rozdělena pomyslnou svislou čarou na dvě základní poloviny, a je-li stanice velká, může být každá polovina rozdělena ještě na půl. Nejprve je nutno zvolit právě tu část, ve které chceme zamýšlenou jízdní cestu stavět. To je indikováno průsvitkami vedle světelného displeje.
Pak volíme počáteční a koncový třímístný kód tlačítky 0 až 9. Zvolená čísla se zobrazují na displeji. Po třetím čísle, je-li kód správný, se provede zadaný příkaz.
Indikace na pultě je stejná jako u tlačítkové volby, avšak místo tlačítek (která tam nejsou) se prosvětlují přímo buňky ve světelném kolejovém reliéfu.
Dále jsou na skříňce číslicové volby tlačítka pro přímou a nepřímou volbu jednotlivých funkcí.
Přímou volbou se rozumí spuštění činnosti ihned po zmáčknutí příslušného tlačítka, např. KONTROLA POLOHY VÝMĚN.
U nepřímé volby je nutno zvolit ještě číselný kód, kterým se blíže upřesňuje místo, kde se má příkaz vykonat. Jedná se například o upřesnění návěstidla. Nebo se jedná o pomocný kód 010, kterým se provádí např. změna traťového souhlasu.
Skříňka obsahuje i několik plombovaných tlačítek, pomocí nichž lze s číselným kódem jednotlivých návěstidel aktivovat PN.
Některé funkce a kontroly jsou však na kontrolním pultě jako u tlačítkové volby. Jedná se např. o indikaci časových souborů, nouzového rušení závěrů, včetně tlačítek jednotlivých úseků pro jejich výběr, soubory individuálního přestavování výměn aj. Postup obsluhy je však prakticky stejný jako u tlačítkové volby.

Číslicová volba

17.7 OVLÁDÁNÍ RZZ POMOCÍ JOP

Tento systém je velice rozsáhlý a bylo by možné pouze o tomto způsobu řízení RZZ napsat více, než je účelem této publikace. Proto jsou zde vybrány jen záležitosti potřebné k pochopení systému a obsluhy. Popis se týká produktu firmy AK signal Brno, a. s. tedy systému REMOTE. Existuje ještě systém ovládání JOP od firmy AŽD Praha ESA11, 22, 33 a 44, který se také používá u ČD a který se v některých detailech liší.
Na obrázku je znázorněn celý systém, který nahrazuje v podstatě volící skupinu v RZZ. Jádrem jsou dva PC A a B, které pracují stále současně a vyhodnocují data přicházející od PC výpravčího a z kolejiště a naopak předávají informace k zobrazení u výpravčího na obrazovce a udělují příkazy. V reálném provedení jsou ve stejné skříni ještě další dva PC jako záložní.
V jádru jsou použity dva PC proto, aby se vyloučil omyl vlivem chyby programového vybavení. Kdyby jeden z počítačů vyhodnotil data jinak než druhý, došlo by k zobrazení zprávy na monitoru u výpravčího POZOR! ZOBRAZENÍ NENÍ AKTUÁLNÍ a výpravčí by nemohl pokračovat v obsluze.

Princip práce PC JOP

Indikační část tvoří monitor PC, na němž se zobrazuje:

Příklad zobrazení na monitoru JOP

Jednotné obslužné pracoviště slouží jako rozhraní mezi dopravním zaměstnancem a jádrem. Jako primární médium je použita myš. Pro alfanumerické zadání je k dispozici klávesnice, která může být použita také k pohybu kurzoru namísto myši.
Aktuální stavy zařízení jsou zobrazeny na jednom nebo více barevných monitorech, zobrazujících kolejiště. V určeném horním rohu se alespoň na jednom monitoru zobrazuje přesný čas a datum.

Celá obrazovka je složena z jednotek velikosti kurzoru. Některé symboly jsou znázorněny na jedné jednotce (návěstidlo, šipka traťového souhlasu) a některé na více jednotkách (traťová nebo staniční kolej, přejezd, pomocné stavědlo).

Kontrolní vstup (čtečka PIK – personální identifikační kód)

Slouží k identifikaci pracovníka a stupně jeho oprávnění k obsluze, popř. k údržbě ZZ. Je realizován jako čtecí zařízení personálních identifikačních karet. Tou je vybavena každá osoba, která má být oprávněna k obsluze nebo údržbě ZZ prostřednictvím JOP. K dispozici je pět stupňů oprávnění:

A – bez obsluhy – nemůže provádět obsluhu ZZ;

B – dispečer, výpravčí – může provádět pouze provozní obsluhu ZZ (stavět a rušit cesty, přestavovat výměny, obracet traťový souhlas apod.);

C – udržující pracovník – nemůže provádět provozní obsluhu, může ji jen sledovat a může sledovat technický stav ZZ;

D – administrátor – má oprávnění jako udržující pracovník, a navíc má přístup do administrativní části (vydává a mění personální identifikační karty);

E – servisní pracovník programu počítačů – nemůže provádět žádnou obsluhu, má přístup do celého programu, ale jen za určitých provozních podmínek.

Karty pracovníkům vydává administrátor, který také může provádět na těchto kartách změny. Na kartě kromě jména a stupně oprávnění, je navíc údaj o časové platnosti karty.

Kurzor
Kurzor je zobrazen jako světle fialový, klidný obrys obdélníku. Může se s ním pohybovat buď myší, nebo tlačítky se šipkami.

Myš
Použita je myš se třemi aktivními tlačítky.

Levé tlačítko slouží k vyznačení začátku vlakové cesty, konce vlakové i posunové cesty a k potvrzení volby. Pokud je levé tlačítko ovlivněno na jednotce, u které nemůže dojít k uvedenému vyznačení, dojde k vyvolání jejího obslužného menu.

Střední tlačítko slouží k vyznačení začátku posunové cesty a variantního bodu. Pokud je střední tlačítko ovlivněno na jednotce, u které nemůže dojít k uvedenému vyznačení, dojde k vyvolání jejího obslužného menu.

Pravé tlačítko slouží k rušení posledního provedeného úkonu, druhým stiskem tlačítka lze rušit celou volbu, pokud už nebyla podstoupena zásobníku povelů.

Postupně volené jednotky vlakové (posunové) cesty jsou od okamžiku vyznačení do uplynutí 5 s od ukončení volby konce cesty zvýrazněny zeleně (bíle).

Klávesnice
Použita je česká verze klávesnice.

Náhradním způsobem lze na místo myši provádět pohyby kurzoru klávesami se šipkami. Jako ekvivalent levého tlačítka myši slouží klávesa ENTER, jako střední tlačítko lze použít klávesu F1, popř. CTRL + levé tlačítko a namísto pravého tlačítka klávesu ESCAPE.

Přehled kláves na klávesnici:

F1	volba jednotek začátku posunové cesty a variantního bodu
F2	vyvolání menu jednotky, na které se nachází kurzor
F3	zadání textového komentáře
F4 – F7	specifikovány projektem
F8 + číslo zásob.	zadání času pro odložení stavění následující jízdní cesty
F9 + číslo zásob.	režim vydávání povelů ze zásobníku
F10+číslo zásob.	volba přednostní jízdní cesty
F11 + číslo zásob.	editace zásobníku
F12 + číslo zásob.	zastavení realizace aktuálního povelu

Zásobník povelů
Každé stanici je v pevně stanoveném místě na monitoru přiřazen zásobník povelů.

	kromě počtu uložených cest zobrazeno vždy
Vc: L 2K	zobrazeno jen při stavění cesty

03	číslo zásobníku
VZ	stavění jízdních cest ze zásobníku (vydávání povelů)
PV	přednostní volba jízdní cesty
EZ	editace zásobníku
Vc:	vlaková cesta (Pc: - posunová cesta, Nc: - nouzová cesta)
L 2K	konkrétní cesta
05	počet uložených cest v zásobníku

Jestli nebrání nic postavení vlastní cesty, text se zobrazí v zásobníku černě na tyrkysovém poli.
Pokud z nějakého důvodu nemůže být cesta realizována, zobrazí se bílý text na tyrkysovém poli a mohou se nám objevit symboly, např.:

1K (šedě) – volená cesta je blokována (obsazený KO 1. koleje);
3 (žlutě) – cesta je volená přes jednotku s nastaveným varováním (štítek na výhybce č. 3);
STANICE (žlutě) – je-li aktivována PN nebo je zaveden nouzový závěr výměn;
NC (žlutě) – jedná se o stavění nouzové cesty (PN) – text je červený na tyrkysovém poli.

Varovná hlášení s blokujícím způsobem
K označení provozních mimořádností má obsluha možnost nastavit na jednotky v obrazu kolejiště varovný štítek. Ve sledu stavění jízdní cesty je obsluha na tuto skutečnost zvlášť upozorněna prostřednictvím vyvolání textu s požadavkem na potvrzení. Teprve po potvrzení všech varovných hlášení od všech jednotek s nastavenými omezeními v jízdní cestě, je obslužný úkon odeslán do navazující úrovně. Potvrzuje se kurzorem na symbolu a klávesou ENTER, popř. potvrzením kláves ASDF a ENTER. Omezení zavádíme z vyvolaného menu jednotky, potvrzením ENTER, napsáním textu a klávesou ENTER. Rušíme jej po vyvolání textu z menu dané jednotky klávesami DELETE a ENTER.

Přivolávací návěst (PN)
Kurzorem přejdeme na návěstidlo, u kterého chceme aktivovat PN. Stiskneme klávesu F2 a z nabídky vybereme PN. Přejdeme kurzorem na kolej, kam se má cesta stavět. Stiskneme levé tlačítko myši. Začátek i konec cesty se označí tmavou tyrkysovou barvou. V zásobníku se cesta napíše červeně se žlutými písmeny NC (nouzová cesta). Zároveň se provede nouzový závěr výměn. Pokud je vše v pořádku, nevypíší se žádné chyby a zobrazí se == KONEC SEZNAMU == s požadavkem na potvrzení klávesami ASDF. Po potvrzení se rozběhne kmitač a PN.
Stavíme-li nouzovou cestu např. na obsazenou kolej, jsme na tuto skutečnost upozorněni textem. Záleží pak na nás, chceme-li PN aktivovat, nebo zvolíme-li jinou kolej.
PN rušíme z nabídky návěstidla příkazem STŮJ. Nesmíme zapomenout také zrušit nouzový(é) závěr(y) výměn.

Zrušení závěru výměn

Stanice s ústředním stavěním výhybek

Nejdříve vybereme pomocí NUZ z nabídky daného úseku podobně jako u RZZ KO, u kterého chceme nouzově rušit závěr. Potom z nabídky stanice vybereme NUZ a potvrdíme příkaz klávesami ASDF.
Máme-li zaveden nouzový závěr, zrušíme ho obdobným způsobem, avšak příkazem ZAV. Zařízení nám opět vysvětlí == KONEC SEZNAMU ==, je-li vše v pořádku. Potvrdíme ASDF a ENTER.
Stanice se samovratnými výhybkami

U těchto stanic se ruší závěry vždy v celé stanici. Proto nelze jednotlivé KO vybírat, ale z nabídky stanice se pomocí NUZ spustí po potvrzení příkazu ASDF rušení všech KO, které jsou pod závěrem.

Význam barev
Každý symbol se může nějak barevně měnit. Buďto se mění sám, nebo se mění jeho pozadí. Některé barvy jsou použity jak pro barvu symbolu, tak i pro barvu pozadí:

Červená – symbol

obsazený KO, nebo je v poruše;
přejezd v poruchovém stavu;
návěstidlo zablokované v poloze STŮJ;
stanoviště obsluhy v režimu ovládání z jiného stanoviště;
šipka souhlasu - porušená bloková podmínka (nelze měnit jeho směr).

Světle fialová – pozadí

kurzor v reliéfu kolejiště.

Světle tyrkysová – symbol

volný kolejový úsek pod nerozlišeným závěrem.

Bílá – symbol

volný kolejový úsek pod závěrem posunové cesty;
návěstidlo s návěstí POSUN DOVOLEN;
stanoviště obsluhy při předávání obsluhy;
číslo traťové koleje s přejezdem v anulačním stavu.

Bílá – pozadí

symbol vymezující volbu posunové cesty.

Zelená – symbol

volný kolejový úsek pod závěrem vlakové cesty;
hlavní návěstidlo s návěstí povolující jízdu, mimo PN.

Zelená – pozadí

symbol vymezující volbu vlakové cesty.

Hnědá – pozadí

přejezd v místě křížení koleje s komunikací (vypnutí PZZ z automatické činnosti).

Modrá – symbol

stanoviště obsluhy při nočním napájení návěstidel
šipka traťového souhlasu, který nelze měnit
seřaďovací návěstidlo zablokované v poloze POSUN ZAKÁZÁN.

Šedá – symbol

volný kolejový úsek, bez závěru;
hlavní návěstidlo s návěstí STŮJ;
seřaďovací návěstidlo s návěstí POSUN ZAKÁZÁN;
otevřený přejezd v pohotovostním stavu;
šipka traťového souhlasu, který lze měnit;
stanoviště obsluhy při denním napájení návěstidel.

Tmavě tyrkysová – symbol

číslo traťové koleje s přejezdy v bezanulačním stavu.

Tmavě tyrkysová – pozadí

jednotky s nastaveným varovným štítkem.

Tmavě fialová – symbol

přerušená komunikace s jednotkou.

Černá – pozadí

základní barva.

Ovládání počítačem dále zrychlilo a usnadnilo práci výpravčího. Navíc program umožňuje automatické kreslení GVD a zápisy dopravního deníku.

JOP 1

17.8 ZÁKLADNÍ OBVODY RZZ

Všechny elektrické obvody lze rozdělit do tří základních skupin:

volicí;
prováděcí;
napájecí.

Volicí skupina přijímá a zpracovává příkazy od řídícího stolu výpravčího. Její činnost je následující:

vyhledání základní jízdní cesty;
postavení variantních jízdních cest;
postavení výměn a výkolejek do správné polohy.

V obvodech volicí skupiny se neuskutečňují žádné závislosti, které by měly mít bezprostřední význam na bezpečnost dopravy. Proto je zde možné použít i relé, které nepatří do 1. třídy bezpečnosti.
Prováděcí skupina uskutečňuje potřebné závislosti, vyplývající z podmínek bezpečnosti železničního provozu. Proto je v této skupině nutné užití relé 1. bezpečnostní třídy. Tato skupina přímo ovládá a kontroluje přestavníky, návěstidla, výkolejky a ostatní zařízení v kolejišti. Musí tedy zajišťovat:

v součinnosti s volicí skupinou přestavení všech pojížděných i odvratných výměn do požadované polohy;
přezkoušení volnosti všech KO, které musejí být volné (v dnešní době i kontrola stavů počítačů náprav);
přezkoušení, není-li postavena jiná ohrožující jízdní cesta;
provedení závěru stavěné jízdní cesty;
ovlivnění PZZ, je-li v obvodu stanice;
kontrola svitu návěsti STŮJ a POSUN ZAKÁZÁN na návěstidlech;
rozsvícení a kontrola správné návěsti na návěstidlech, popřípadě PN;
kontrolu návěstních světel na maketách návěstidel na řídícím stole;
správnou signalizaci o své činnosti na řídícím stole;
trvalou kontrolu všech KO a počítačů náprav;
uvedení návěstidel do základního stavu při poruše v postavené jízdní cestě;
kdykoli změnu povolujícího znaku na zakazující na návěstidlech;
zrušení postavené jízdní cesty jako celku nebo po částech;
kontrolu polohy výměn na řídicím stole;
nemožnost postavení vzájemně se ohrožujících jízdních cest;
indikaci na řídicím stole o pohybu železničních vozidel;
indikaci o stavu obsazení přilehlých traťových KO.

Napájecí skupina zajišťuje napájení celého zařízení a výrobu všech potřebných napájecích sběrnic jak kmitavých, tak i stálých. Také zajišťuje přepnutí všech potřebných obvodů při výpadku napájecího napětí na nouzový zdroj a všechny obvody také jistí příslušnými prvky a signalizuje stav napájení na ovládacím stole.

Napájecí rozvaděč

Staniční ZZ je napájeno střídavým proudem z veřejné sítě, pokud možno ze dvou nezávislých přípojek nebo z vedení pro napájení ATB, popř. z diesel-elekrického agregátu. Na koridorech se také používá napětí z troleje. Při napájení ze síťové přípojky je mezi přípojkou a zařízením vložen oddělovací transformátor. Vytváří elektrickou soustavu s tzv. uzemněným nulovým bodem a jeho transformační poměr je 1 : 1.
Všechna potřebná napětí pro jednotlivé obvody se získávají z napájecího rozvaděče, kde jsou soustředěny také kontrolní, měřicí a jisticí prvky.

Napájecí rozvaděč je tvořen stavebnicově z jednotlivých panelů umístěných na univerzálním stojanu, kde zabírají jedno až čtyři patra. Jejich přední kryt je snímatelný a nasazuje se pomocí naváděcích kolíků. Rozmístění panelů i propojení je určeno projektem dané stanice. V rozvaděči se používají druhy panelů:

Vstupní panel – umožňuje odběr ze tří třífázových přípojek a je dimenzován na 100 A. Při ztrátě napětí se připojuje druhá přípojka nebo agregát. Doplněk tvoří panel vstupních stykačů. Na jeho výstup je připojen oddělovací transformátor.

Panel vstupních jističů – umožňuje jištění vstupních třífázových obvodů s možností dálkového vypnutí jističů z ovládacího panelu výpravčího.

Panel měření – umožňuje měřit napětí a proud ve všech fázích přípojek a dále samostatné jištění a odpojování každé přípojky.

Panel kontroly přítomnosti tří fází – chrání motor rotačního měniče před chodem na dvě fáze. Je použitelný pro soustavu 3 × 400 V/50 Hz nebo 3 × 230 V/50 Hz pro maximální proud 30 A, při kmitočtu 75 Hz pro maximální proud 10 A.

Vstupní panel 50 a 75 Hz – umožňuje rozvedení dvou nezávislých přípojek 230 V/50 Hz nebo 230 V/75 Hz.

Panel ovládání měničů – zajišťuje přepínání hlavního měniče na záložní a naopak.

Panel spouštěčů – zajišťuje samočinné přepínání motoru měniče 50/275 Hz z hvězdy na trojúhelník.

Panel ovládání rotačního měniče – je určen pro zajištění samočinného rozběhu rotačního měniče, obsahuje stykače, jističe, pomocná relé, přepínač režimu a měřicí přístroje pro měření napětí a proudu z výstupu měniče.

Panel rotačního měniče – obsahuje vlastní rotační měnič.

Panel napájení přestavníků – umožňuje napájení a jištění třífázových výměnových přestavníků.

Panel napájení návěstidel – vyrábí napětí pro světelná návěstidla 230 V/50 Hz pro denní svit s možností přepnutí na noční provoz o velikosti 150 V/50 Hz.

Panel dohlédacího napětí – obsahuje stykače, transformátory POBS a relé pro napájení třiceti dohlédacích obvodů výměn.

Panel kmitavého napájení – vyrábí všechna kmitavá napájení pro návěstidla a indikace.

Panel jističů – jistí všechny sběrnice proti přetížení.

Volicí skupina

Volící skupina obsahuje směrová relé (SR), směrové napájecí sběrnice, relé tlačítková zapínací (TZ) a protiopakovací relé (PV, PS), tlačítková a koncová relé (KS), výměnová ovládací relé pro stavění výměn do plusové a minusové polohy (VOP, VOM) a samočinná tlačítková relé (TA).
Volicí skupina je ovlivňována kontakty relé, která jsou ovládána kontakty tlačítek.

Tlačítková relé
Tlačítkovými relé (TZ) začíná činnost volící skupiny. Jsou řízena kontakty jednotlivých tlačítek na ovládacím pultě. V základním stavu jsou ↓. Relé si po ↑ vytvoří vlastní přidržovací obvod a zapojují obvody SR, VOP, VOM, KS a PV, PS. TZ jsou napájena ze směrových sběrnic od směrových relé, které vytvářejí závislosti, kontrolující správné pořadí obsluhy tlačítek. Jsou-li stisknuta tlačítka, která nemohou být počáteční, tak se jejich TZ nevybudí. Obvody TZ jsou pod napětím, až do doby ↑ relé VOP a VOM.

Samočinná tlačítková relé
Relé TA ovlivňují mezilehlá tlačítková relé mezi počátečním a koncovým tlačítkem jízdní cesty. Po svém ↑ si také vytvoří přidržovací obvod.

Směrová relé
Při stavění jízdní cesty určuje počáteční tlačítko směr a druh cesty. Druhé tlačítko určuje konec cesty. Proto je nutné, aby zařízení rozlišovalo a registrovalo časový postup stlačování tlačítek na řídícím stole. K tomu účelu jsou určena směrová relé, která svým přítahem určují druh jízdní cesty (vlaková nebo posunová) a její směr (lichý nebo sudý). Ke každému zhlaví stanice a každé traťové koleji přísluší čtyři směrová relé:

LV – pro vlakové cesty lichého směru;
LS – pro posunové cesty lichého směru;
SV – pro vlakové cesty sudého směru;
SS – pro posunové cesty sudého směru.

Obvody směrových relé splňují tyto podmínky:

po ↑ TZ (počátečního tlačítka) ↑ pouze to směrové relé, které přísluší druhu a směru zadávané cesty;
po ↑ kteréhokoliv směrového relé jsou ostatní směrová relé odpojena;
směrová relé ↓ až po ↓ všech TZ zúčastněných na volené jízdní cestě;
je-li v dopravně více skupin směrových relé (vícekolejná trať), není mezi těmito skupinami žádná závislost.

Činnost směrových relé je indikována na řídícím stole žárovkou s červeným světlem s označením VOLBA CESTY. Po dobu svitu této kontrolky nesmí výpravčí zadávat začátek jiné jízdní cesty.
Pomocí kontaktů se vytvářejí směrové napájecí sběrnice. Jsou určeny k napájení relé TZ, PV, PS a popřípadě dalších relé volící skupiny.

Poznámka: přívod napětí pro směrové sběrnice se přerušuje při poruše napájení KO. Napájení se obnoví po odstranění poruchy stiskem tlačítka NAPÁJENÍ KOLEJOVÝCH OBVODŮ na řídicím stole. Toto opatření zaručuje, že po dobu poruchy napájení KO není možné stavět žádnou jízdní cestu.

Výměnová ovládací relé
Tato relé ovládají přestavování jednotlivých přestavníků výměn a výkolejek do příslušné polohy automatickým systémem při stavění jízdní cesty. Svými kontakty uzavírají obvody stavěcích relé, které připojují napájecí napětí na motor přestavníku. Pro každý přestavník se zřizují dvě výměnová relé:

VOP – výměnové ovládací relé plusové;
VOM – výměnové ovládací relé mínusové.

Obvody těchto relé jsou zapojeny podle kolejiště ve stanici. Jejich ↑ je podmíněn tlačítkovými relé a ↓ po přestavení výměny nebo výkolejky do koncové polohy.

Protiopakovací relé

Tato relé zajišťují, aby nedošlo k opětovnému rozsvícení povolujícího znaku na návěstidle po odjezdu vlaku nebo posunu, pro které byla postavena příslušná návěst. Pro vlakové cesty je to relé PV a pro posunové cesty PS.
Uzavírají si obvod přes kontakt příslušného TZ. Vytvoří si vlastní přídržný obvod přes kontakty návěstních relé.

Koncová relé
KS jsou v základní poloze ↓. Používají se pro ovládání koncových relé v prováděcí skupině. Vybudí se přes kontakty tlačítkových relé koncových tlačítek. Vytvářejí si vlastní přídržný obvod přes výměnová automatická relé.

Prováděcí skupina

Prováděcí skupina staničního RZZ navazuje na skupinu volící. Obsahuje všechna relé, která vytvářejí závislosti nutné pro zajištění bezpečnosti vlakové dopravy podle všech podmínek stanovených předpisy a normami. V prováděcí skupině se vyhodnocují přicházející informace z kolejiště (volnost KO, kontroly polohy výměn, kontroluje návěstní znaky na návěstidlech aj.).

Vazba mezi volicí a prováděcí skupinou se uskutečňuje:

↑ protiopakovacího relé, které svými kontakty určuje začátek jízdní cesty;
počátečním relé QV a QS, která přítahem kotvy vyhodnotí správnou činnost volicí skupiny při přestavování výměn;
koncovým relé K, které je ovládáno kontakty relé KS volicí skupiny a určuje konec cesty.

Dříve se relé prováděcí skupiny soustřeďovala do 12 typových funkčních sad, které jsou značeny písmeny velké abecedy:

A – sada seřaďovacího návěstidla mezi výhybkami;
B – sada seřaďovacího návěstidla bezvýhybkového úseku;
C – sada seřaďovacího návěstidla na staniční nebo kusé koleji;
H – sada hlavního návěstidla;
Q – sada pomocná odjezdového nebo cestového návěstidla;
W – sada pomocná vjezdového návěstidla;
R – sada rychlostní k vjezdovému návěstidlu;
K – sada staniční koleje;
M – sada bezvýhybkového izolovaného úseku;
S – sada výhybkového izolovaného úseku;
D – sada výměny se dvěma dohlédacími relé;
V – sada třífázového elektromotorického přestavníku.

Jednotlivé sady se zapojují a umísťují podle kolejového plánu stanice.
Vzájemné propojení je řešeno osmi průběžnými vodiči (strunami).

Vodiče 1, 2 slouží pro obvody úsekových a závěrných relé a uplatňují se při stavění jízdní cesty.

Vodiče 3, 4, 5 jsou určeny pro obvody závěrných relé a uplatňují se při závěru jízdní cesty.

Vodič 6 slouží pro obvody rušení jízdní cesty.

Vodiče 7, 8 jsou určeny pro obvody indikující stav KO na řídícím stole.

Dnes se zapojení relé provádí tzv. volnou vazbou, takže jednotlivá relé se umisťují samostatně do reléových stojanů.

Počáteční a koncová relé
Začátek jízdní cesty vybírá v celkovém schématu počáteční relé. Konec jízdní cesty určuje koncové relé. Pro počátek vlakových cest je to relé QV a pro posunové cesty relé QS. Koncové relé se zřizuje ve všech místech, kde mohou končit posunové cesty. Rozlišují se relé 1K a 2K pro lichý a sudý směr jízdy.

Úseková relé
Úsekové relé U kontrolují správnost stavění jízdní cesty a její závěr. Také se rozlišují pro lichý a sudý směr a jsou označena 1U a 2U.

Návěstní relé
Návěstní relé N, M ovládají svými kontakty návěstní znaky na návěstidlech. Relé N rozžíná povolující návěst (volnoznak) pro vlak a relé M pro posun. Znak, povolující jízdu pro vlak se změní na zakazující, jestliže dojde k obsazení KO za návěstidlem. U posunových cest se změní znak na zakazující, až celý posunující díl vjede za návěstidlo, nebo až po uvolnění úseku za návěstidlem, zůstal-li před návěstidlem obsazený KO.

Relé N (návěstní relé pro vlak) svým ↑ kontroluje:

svítí-li na hlavním návěstidle znak STŮJ (kontakt relé ČS);
není-li ovlivněno relé F, které rozsvěcuje PN;
závěr pojížděných úseků;
pojížděné úseky nejsou ve stavu nouzového rušení závěru;
je-li při vjezdu volná staniční kolej;
je-li při odjezdu udělen traťový souhlas, je volný nejméně jeden traťový úsek, nebo došla-li za posledním vlakem odhláška;
je-li uzamčen traťový klíč;
není-li následující hlavní návěstidlo neosvětleno.

Nerozsvítí-li se správná návěst, nepřitáhne relé DS (dohledové světelné) a návěstní relé po uplynutí 2 s ↓. Návěst STŮJ tedy zhasne, až po rozsvícení jiné správné povolující návěsti.

Poznámka: PN se nepovažuje za znak povolující jízdu (volnoznak). Jedná se o nouzové řešení, nelze-li přestavit návěstidlo na znak povolující jízdu, např. z důvodu poruchy.

U seřazovacích návěstidel a hlavních návěstidel, která mohou návěstit POSUN POVOLEN, rozsvěcuje bílé světlo návěstní relé M (pro posun). I zde platí zásada, že nedojde-li k rozsvícení bílého světla do 2 s, relé M ↓ a zůstane svítit modré, popř. červené světlo.

Pro ovládání PN slouží relé přivolávací návěsti F. Jeho obvod je řízen kontakty tlačítka s bezpečnostním závěrem na řídícím stole. Počet stisknutí tlačítka PN je navíc sledován počítadlem, které je zapojeno sériově s vinutím relé F.

Rychlostní a průjezdová relé
Protože se u ČD a RZZ používá rychlostní návěstní soustava, je nutné zajistit správný sled jednotlivých návěstí. Znamená to návěstit ve spodní části návěstidla rychlost, jakou smí jet vlak v obvodu výměn přilehlém k tomuto návěstidlu, a dále v horní části návěstidla návěstit rychlost, jakou musí strojvedoucí očekávat u příštího návěstidla, včetně případné návěsti STŮJ. Rychlost se řídí podle toho, jak je postavena cesta přes výhybky (do rovného nebo odbočného směru) a také podle toho, jaká je povolena maximální traťová rychlost, na které se dopravna nachází.

Výhybky povolují jízdu odbočným směrem podle svého úhlu odbočení rychlostí 40, 60, 80 a 100 km/h, výjimečně 30 a 50 km/h a zavádí se rychlost 120 km/h. Je-li např. traťová rychlost 80 km/h a výhybky ve vlakové cestě povolují odbočnou rychlost také 80 km/h, může např. vjezdové návěstidlo návěstit VOLNO i při postavené cestě do odbočky, protože vlak stejně nemůže jet rychleji, než mu povoluje traťová rychlost.
Rychlostní relé jsou označena písmenem H (např. 4H pro rychlost 40 km/h) a ovládají spodní žluté světlo a popřípadě světelné pruhy na návěstidle nebo znak dolního indikátoru.
Průjezdová relé jsou označena písmenem G (např. 8G pro očekávání rychlosti 80 km/h) a svými kontakty vybírají napájecí sběrnice pro trvalé nebo kmitavé napájení zeleného a horního žlutého světla na návěstidle, a popřípadě znak horního indikátoru.

Závěrná relé
Závěrná relé provádějí závěr a uvolnění úseků jízdní cesty. Pro každý úsek jsou dvě závěrná relé A a B, aby bylo možno rozlišit směr cesty. Pro liché cesty je to relé A a pro sudé cesty je to relé B. Jejich vzájemným opakovačem je závěrné relé Z, které je v základní poloze ↑.
Jednotlivé úseky pod závěrem v postavené jízdní cestě se musí jízdou kolejových vozidel obsazovat a uvolňovat postupně. Tím dochází také k postupnému přitahování relé Z jednotlivých úseků. Kdyby došlo k nepostupnému uvolňování úseků, závěr těchto úseků by zůstal a musel by se zrušit nouzově.

Podrobné informace o RZZ je možno najít v literatuře autorů Hanuse a Koblasy: Staniční reléové zabezpečovací zařízení typu AŽD-71, včetně zapojení jednotlivých relé a dalších obvodů a relé, které jsou ke správné činnosti potřeba. V této publikaci jsou vybrány pouze relé a obvody k pochopení činnosti volící a prováděcí skupiny.

Přehled funkcí jednotlivých vybraných relé:

A – závěrné relé pro lichý směr;
B – závěrné relé pro sudý směr;
C – relé rušení cesty (povytažením počátečního tlačítka);
ČS – světelné relé červeného světla;
DP – výměnové dohlédací plusové;
DM – výměnové dohlédací mínusové;
DS – dohlédací světelné;
E – evidenční;
F – relé přivolávací návěsti;
G – hlavní průjezdové;
4G – průjezdové pro 40 km/h;
6G – průjezdové pro 60 km/h;
8G – průjezdové pro 80 km/h;
10G – průjezdové pro 100 km/h;
H – hlavní rychlostní;
4H – rychlostní relé pro 40 km/h;
6H – rychlostní relé pro 60 km/h;
8H – rychlostní relé pro 80 km/h;
10H – rychlostní relé pro 100 km/h;
J – relé KO;
K – koncové seřaďovací;
1K – liché koncové;
2K – sudé koncové;
KP – výměnové kontrolní plusové;
KM – výměnové kontrolní mínusové;
LA – relé autobloku v lichém směru;
M – návěstní seřaďovací;
MBS – světelné relé modrého a bílého světla;
N – návěstní vlakové;
PřZS – světelné relé zeleného světla na předvěsti;
PřŽS – světelné relé žlutého světla na předvěsti;
QV – počáteční vlakové;
QS – počáteční seřaďovací;
R – relé rozpadu cesty;
SA – relé autobloku v sudém směru;
SP – výměnové stavěcí plusové;
SM – výměnové stavěcí mínusové;
U – úsekové;
1U – liché úsekové;
2U – sudé úsekové;
V – relé nouzového vybavení úseku;
VDZ – zvonkové relé;
1X – liché výlukové;
2X – sudé výlukové;
Z – závěrné (opakovač A, B);
ZS – světelné relé zeleného světla;
1ŽBS – světelné relé horního žlutého a bílého světla (přivolávací návěst);
2ŽBS – světelné relé dolního žlutého a bílého světla (seřaďovací návěst).

Napájecí skupina

Zajišťuje dodávku el. energie pro celé zařízení, přepíná důležité obvody na nouzový zdroj a signalizuje stav napájecích napětí. Napájení je provedeno v ideálním případě z veřejné sítě pomocí dvou nezávislých přípojek, popř. z dieselelektrického agregátu. Všechna potřebná napětí se získávají z rozvaděče. Stejnosměrné napětí 24 V se získává z baterií, které jsou trvale nabíjeny automatickým nabíječem.
Při výpadku síťového napětí se na dobu obnovení dodávky z agregátu automaticky rozbíhá nouzový zdroj. Jde o měnič, který z baterie 24 V ss vyrábí 230 V/50 Hz. Tento nouzový zdroj napájí pouze červená světla hlavních návěstidel, obvody přivolávacích návěstí, obvody kontroly výměn a indikační prvky ovládacího pultu.
Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím je u RZZ provedena uzemněním v síti s izolovaným nulovým bodem. Abychom takovou síť získali, musíme mezi síťovou přípojku a rozvaděč vložit oddělovací transformátor. Účinnost této ochrany je závislá na dobrém izolačním stavu napájecího zařízení. Proto se RZZ doplňuje ještě hlídačem izolačního stavu (HIS), který signalizuje pokles pod hodnotu 1 kΩ/1 V.
K napájení RZZ slouží speciální typové napájecí panely. Tyto panely se podle potřeby konkrétní stanice umísťují v příslušném počtu a typu do univerzálních stojanů.

17.9 STOJANOVÉ ŘADY A STOJANY, ORIENTACE V ZAŘÍZENÍ

Stojanová řada je úhelníková konstrukce, do které se upevňují jednotlivé stojany. Řada se provádí celkem v pěti provedeních pro jeden až pět stojanů. Na horním úhelníku je připevněn podélný kabelový rošt. Stojanové řady postavené v reléové místnosti se navzájem spojují ukotvovacími železy a ty se připevňují ke zdi. Výška stojanové řady je 2 740 mm, takže výška místnosti musí být minimálně 3 m. Rozteč mezi jednotlivými řadami je 1 200 mm. Vzdálenost bočních hran od zdi místnosti musí být 1 m. Tato vzdálenost se dodržuje i mezi poslední stojanovou řadou a zdí.

Stojanová řada

Stojan je základní jednotka, na kterou montujeme všechno další zařízení. Je to úhelníková konstrukce šířky 900 mm a výšky 2 360 mm. Je rozdělen na 19 polí o rozteči 120 mm, které číslujeme odspodu nahoru. Stojany se izolovaně umisťují do stojanových řad. Pro jejich vzájemné vodivé spojení je na horní straně stojanu měděná propojka. Použití těchto propojek usnadňuje hledání při lokalizaci místa se sníženým izolačním stavem. Postupným odpojováním zjistíme, který stojan se podílí na sníženém izolačním stavu.

Do stojanu se montují tyto hlavní díly:

rám pro bloky – zabírá na výšku 3 pole;
panel pro relé DSŠ12 – zabírá 2 pole;
panel volné vazby – zabírá 1 pole;
panel svorkovnic – zabírá 1 pole;
pojistkový panel – zabírá 1 pole;
panely časových souborů – zabírá po jednom poli;
police pro klasické prvky – zabírá 2 nebo 3 pole.

V zařízení se orientujeme podle elektrických schémat, kde jsou uvedeny tzv. adresy prvků, podle nichž je můžeme najít.

Příklad adresného čísla a jeho význam

Značení svorek na svorkovnicích SV12:

Panel se svorkovnicemi slouží k připojení všech příchozích i odchozích kabelů. Jsou to také jednotlivé vodiče, které propojují prvky ve stojanech s kabely. V jednom poli může být umístěno maximálně 16 svorkovnic SV12. Každá svorkovnice má 12 svorek. Vyrábí se ve třech provedeních podle toho, jsou-li na porcelánovém základu z obou stran svorníky nebo z jedné strany svorník a z druhé strany letovací očko nebo pouze z jedné strany svorník. V označení se rozlišují malým písmenem.
V dnešní době se kromě svorek SV12 používají ještě svorky WAGO. Z jednotlivých svorek lze na liště skládat jejich potřebný počet. Liší se provedením podle toho, pro jak silný vodič má být svorka použita. Vodivé spojení obstarává silný přítlačný kontakt (pero). Aby bylo možno vodič do svorky vložit nebo z ní vytáhnout, je potřeba nástroj, který se vtlačí do otvoru ve svorce a tím se přítlačný kontakt uvolní.

Jednotlivá provedení svorkovnice SV12

Příklady zařízení a jeho poloha ve stojanu

17.10 ŘÍDÍCÍ STOLY

Řídící stoly slouží pro ovládání a kontrolu železničních ZZ. Jsou osazeny řídícími a indikačními prvky, doplněny kolejovým reliéfem a prosvětlovacími buňkami. Jsou určeny pro malé a středně velké stanice.
Stoly se skládají podle potřeby z jednotlivých sekcí do jednoho celku v rovinném uspořádání. Sekce je ocelové konstrukce se zešikmeným horním panelem pod úhlem 20°, na kterém se umísťují všechny prvky. Pro práci a údržbu zapojení je horní panel odklopný se zajištěním v odklopené poloze. V základní poloze je panel uzamčen klíčem.
Uvnitř sekce jsou svorkovnicové panely a kabelové příchytky sloužící k uchycení přívodních kabelů. Svorkovnicová část je také přístupná zezadu uzamykatelnými dveřmi. Přívodní kabely jsou vedeny žlaby umístěnými v podlaze, a nebo, v případě umístění ovládacího zařízení nad reléovou místností, stropními vstupy.
Do řídicích stolů se smí přivést pouze malé napětí ze zdrojů, které jsou od ostatních galvanicky odděleny. Elektrická pevnost mezi vzájemně propojenými vnějšími svorkami a kostrou ovládacího stolu je minimálně 500 V. Izolační odpor mezi jednotlivými svorkami a kostrou řídicího stolu je minimálně 10 MΩ.

Boční řez ovládacím stolem staničního RZZ.

17.11 ELEKTROMAGNETICKÝ ZÁMEK

Tento zámek slouží jako převodník mechanické závislosti na elektrickou a naopak. Nejlépe bude příklad. Máme stanici vybavenou reléovým zabezpečovacím zařízením, tzn. že všechny závislosti jsou prováděny elektricky prostřednictvím kontaktů relé. V této stanici je však výhybka (popřípadě výkolejka), která je zabezpečena zámkem, tudíž závislostí mechanickou. Aby reléové zařízení mělo přehled o poloze venkovního zařízení, potřebuje vědět o jeho klíči. Tuto závislost právě umožňuje elektromagnetický zámek. Elektromagnetický zámek (EZ) má kromě vlastního zámku ještě tlačítko a bílou kontrolku.

Činnost elektromagnetického zámku:

Výpravčí na pultě tlačítkové volby (popřípadě klávesnice počítače JOP) zadá souhlas k vyjmutí klíče ze zámku. To je signalizováno rozsvícením bílé kontrolky. Tím je klíč uvolněn elektricky. Pak je možno klíč vyjmout, ale za současného zmáčknutí tlačítka (mechanické uvolnění) a jeho otočení. Získaným klíčem je možno odemknout výměnový zámek nebo výkolejku.
Zpětným zamčením klíče je možno předat obsluhu zpět výpravčímu, respektive výpravčí si ji sám převezme. Tím je opět klíč uzamčen v elektromagnetickém zámku, a proto nelze s venkovním zařízením nijak manipulovat.
Při výlukách venkovních zabezpečovacích zařízení je možné tyto zámky také využít jako závislostního prvku mezi výměnami, výkolejkami a návěstidly.
Elektromagnetický zámek se vyrábí ve dvou provedeních, a to venkovním nebo vnitřním. Jejich činnost je však naprosto shodná.