Světelné návěstidlo

Pro řízení provozu v dopravnách a na tratích slouží mechanická nebo světelná návěstidla.

Podle funkce můžeme rozdělit návěstidla na:

hlavní

• vjezdová – v dopravně;
• odjezdová – v dopravně;
• cestová – v dopravně;
• vložená – v dopravně;
• oddílová – na širé trati;
• krycí – na širé trati.

seřazovací

• ve stanici;
• spádovištní – kmenová, opakovací;
  
• opakovací seřazovací.

předvěsti

• samostatné předvěsti;
• opakovací předvěsti.

přejezdník (viz kapitola Přejezdník)

Hlavní návěstidla jsou taková, která umožňují návěst „STŮJ“ a tedy řídí jízdu vlaku. Jejich červené světlo je také základním znakem, kromě návěstidel ATB a krycích návěstidel, jejichž základní návěst je „VOLNO“. U návěstidel ATB je ještě základní návěst „VÝSTRAHA“, je-li toto návěstidlo posledním ATB, a tudíž předvěstí vjezdového návěstidla. Návěstidla ATB řadíme do podskupiny oddílových návěstidel spolu s návěstidly klasických oddílů (se samostatnými předvěstmi). Zde je nutno upozornit ještě na rozdíl významu návěsti „STŮJ“. Všechna hlavní návěstidla mají absolutní význam návěsti „STŮJ“, kromě návěstidel ATB, která mají význam návěsti „STŮJ“ permisivní.
Seřazovací návěstidla dělíme do tří podskupin, protože spádovištní seřazovací návěstidla mají trochu odlišné znaky, ale také řídí posun. Mají také navíc druhé bílé světlo a indikátory. Kmenové návěstidlo stojí na vrcholu spádoviště (svážného pahrbku) a jeho opakovací návěstidla podél výtažné koleje k tomuto pahrbku. Opakovací seřazovací návěstidla se používají pouze zřídka.
Předvěsti dělíme na samostatné předvěsti, které mají pouze žluté nebo žluté a zelené světlo. Jejich základní návěstí je „VÝSTRAHA“. Opakovacím předvěstem přibývá bílé světlo, které jeho klidným svitem doplňuje návěst na opakovanou.

Poznámka: v dnešní době se instalují tzv. přejezdová návěstidla, neboli přejezdníky, které informují strojvedoucího o stavu přejezdového ZZ. Tato návěstidla pak tvoří svoji samostatnou skupinu. Podrobně jsou popsána v kapitole Přejezdník.

Dřívější mechanická návěstidla byla těžko ovladatelná, měla náročnou údržbu a neumožňovala kmitavé návěsti, které vyvinuly tzv. rychlostní návěstní soustavu. Navíc měla jiný denní a noční znak. Jejich snad jedinou výhodou bylo, že ramena nebo štíty byly viditelné z obou stran návěstidla.
Světelné návěstidlo je technický prostředek k vytváření světelné (optické) návěsti. Na správném a jednoznačném vjemu návěsti přímo závisí bezpečnost železniční dopravy.

Podle konstrukce se rozlišují návěstidla:

a. b.c.d.

1. stožárová, kde jsou návěstní svítilny umístěny přibližně ve výši očí strojvedoucího;
2. trpasličí, kde jsou návěstní svítilny umístěny na betonovém základu těsně nad terénem;
3. krakorcová, kde jsou návěstní svítilny upevněny na návěstním krakorci nebo lávce;
4. speciální, kde se návěstní svítilny upevňují na tunely, mosty, konstrukce zastřešení nástupišť apod.

Poznámka: rozdíl mezi návěstním krakorcem a lávkou je v tom, že krakorec má jen jednu podpěru a lávka dvě. Proto jsou obrázky označené c) dva.

Naproti tomu světelné návěstidlo nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Může návěstit i několik znaků včetně kmitavých, má stejný denní i noční znak a může být závislé, což znamená, že je předvěstí dalšího hlavního návěstidla. Zmíněná rychlostní návěstní soustava umožňuje návěstit maximální rychlost, jakou smí vlak jet u daného návěstidla a zároveň předvěstit maximální rychlost u příštího návěstidla, včetně možnosti určení místa zastavení, tedy ukončení vlakové cesty návěstí "STŮJ".
Světelné stožárové návěstidlo má tyto hlavní konstrukční díly:

• návěstní svítilny se svítilnovými deskami;
• stínidla;
• upevňovací konstrukci (konzoly);
• patici, ve kterých jsou transformátory jednotlivých světel;
• stožár;
• betonový základ;
• žebřík nebo stupačky (montážní plošiny);
• označovací štítky;
• návěstní nátěr na stožáru nebo deskách (mimo samostatné předvěsti a opakovací předvěsti).

V síti ČD je i dnes vidět více typů světelných návěstidel, zvláště v pohraničních oblastech. Nejvíce jsou však rozšířeny dva typy, a sice vzor SSSR a AŽD, který předchozí typ postupně nahrazuje.

8.1 SVĚTELNÉ NÁVĚSTIDLO TYPU SSSR

Návěstní svítilny jsou konstrukčně spojovány do dvou nebo třísvětelných celků z šedé litiny. Pro PN se používá i jednotlivá svítilna. Zadní stěnu svítilny tvoří dvířka, která se přitahují šroubovým závěrem zajištěným visacím zámkem na pětihranný klíč. Svítilny jsou ke stožáru připevněny horní a dolní konzolou. Konzoly umožňují směrové natočení celého návěstního štítu. Vodiče jsou vedeny stožárem a procházejí mezi stožárem a svítilnami pancéřovou ohebnou hadicí. Jednotlivá světla mají stínidla dlouhá 750 mm a štít z ocelového plechu, který tvoří bezprostřední pozadí návěsti, aby se tak co nejvíce eliminovalo okolní světlo. Pro přístup ke svítilnám slouží žebřík.
Stožáry se pro světelná návěstidla, montovaná na betonových základech, používají podle potřeby v délkách od 5 do 9,3 m. Stožár tvoří bezešvá ocelová trubka o průměru 133 mm, se stěnou silnou 4 mm. Na horní ploše je ukončen litinovou čepičkou proti vnikání vody.
Kromě návěstních svítilen se na stožár upevňují také světelné pruhy a indikátory.

8.2 SVĚTELNÉ NÁVĚSTIDLO TYPU AŽD

Je řešeno jako soubor stavebnicových jednotek, ze kterých lze sestavit všechny potřebné typy návěstidel.
Základní stavebnicovou jednotkou je návěstní svítilna. Je vyrobena z lehké slitiny, nebo dnes již z umělé hmoty, a je v ní uložen optický systém. Zadní část tvoří uzamykatelná dvířka šroubem s pětihrannou hlavou. Počet svítilen může být jedna až sedm. Ke spodní a horní svítilně se kromě bočních stínících plechů připevňují navíc dolní a horní stínící plechy. Tyto plechové části jsou dnes také nahrazovány umělou hmotou a tvoří celou návěstní desku.
Každá svítilna má své stínítko délky 500 mm. Sešroubované svítilny s návěstní deskou a stínítky jsou připevněny horní a dolní konzolou ke stožáru.
Návěstní svítilna obsahuje bajonetovou objímku pro žárovku. Zdrojem svitu je žárovka na napětí 12 V a výkonu 20–21 W. Ta je uložena na pohyblivém mechanizmu (umožňuje pohyb všemi směry), aby bylo možno nasměrovat vlákno žárovky přesně do středu čočky optického systému, který vytváří přesný světelný kužel. Mezi čočkou a žárovkou je barevná clona určující barvu světla. Před optickým systémem je krycí sklo. V dnešní době se zavádí jako zdroj svitu místo žárovek sada LED diod.
Horní konzola je z trubky a prochází jí vodiče, takže nejnižší světlo má vodiče nejdelší. Zároveň je tato konzola výsuvná v hlavě stožáru, aby bylo možno nastavit potřebnou výšku dle počtu svítilen. Spodní konzola je nosná a má aretační šroub, kterým se zajistí správná poloha (natočení) celé návěstní desky se svítilnami.
Stožár má také průměr 133 mm, na kterém jsou navařeny stupačky pro přístup k dvířkům svítilen a nahrazují tak žebřík. Práci ulehčuje jedna, popř. dvě montážní plošiny, připevněné na stožáru. Na betonový základ je stožár připevněn paticí, která obsahuje návěstní transformátory a svorkovnici pro ukončení napájecího kabelu.
Svítilny lze také využít pro vytváření různých znaků, písmen a číslic. Pak chybí optický systém, který je nahrazen matným sklem, před nímž je v plechu vyražená maska příslušného znaku.

Příklady masek návěstních svítilen

V dnešní době se pro vysvětlení různých znaků, písmen a čísel používají indikátory. Jsou to části světelných návěstidel, které používají jako světelný zdroj diody LED. Tak může jeden indikátor prosvětlit v různých barvách různé symboly. Také i jednotlivá světla budou svítit jednotlivými skupinami barevnými LED, tak jako v zahraničí.

8.3 POŘADÍ SVĚTEL NA NÁVĚSTIDLE A UMÍSTĚNÍ NÁVĚSTIDEL, DOHLEDNOST

Jednotlivé návěstní znaky mohou obsahovat jedno, dvě nebo maximálně tři světla. Z toho může horní žluté, zelené nebo bílé světlo svítit kmitavým světlem o frekvenci 54 nebo 108 kmitů za minutu (mimo spádovištních návěstidel, kde mohou pomalu kmitat dvě bílá světla pod sebou).

Poznámka: bílé světlo kmitá pouze pomalu, a to samo nebo s červeným klidným světlem. Jedná se v obou případech o PN.

Svítí-li více, jak jedno světlo, jedná se o tzv. složenou návěst. Kromě světel může být návěst doplněna světelnými pruhy nebo znaky indikátorů. Pořadí světel, ze kterých se tvoří jednotlivé znaky, jsou dány normou.

Pozice světel jednotlivých návěstidel:

1. stožárových;
2. trpasličích;
3. kmenových a opakovacích spádovištních.

Příklady umístění návěstidla ve stanici a na trati

Ve vyjimečných případech může být povoleno prohození červeného a bílého světla.
Návěstidla se umísťují vždy vpravo nebo nad kolej, pro kterou platí. Na dvoukolejných tratích se mimo dopravny umisťují vlevo nebo nad levou kolej. Není-li možné např. z prostorových důvodů umístit návěstidlo na správné straně, je na jeho místě traťová značka, která na tuto situaci upozorňuje.
Požadovaná dohlednost návěstního znaku je stanovená jako minimální vzdálenost, na kterou musí být znak jednoznačně rozeznán i při nejvyšší povolené traťové rychlosti v daném úseku.
Až na výjimky se dohlednost vypočítá ze vztahu: D = $\frac{\mathrm{10\; .\; v}}{/3}$ , kde D = je požadovaná dohlednost v metrech a v = traťová rychlost v km/h v místě umístění návěstidla.

8.4 NÁVĚSTNÍ NÁTĚR

Každé návěstidlo, kromě samostatných a opakovacích předvěstí, má návěstní nátěr. Je proveden přímo na stožáru (u mechanických návěstidel nebo vzoru SSSR, a to jen na jeho půlce proti směru jízdy vozidla) nebo na návěstních deskách, které jsou připevněny na stupačkách (vzor AŽD), a to opět jen na jedné straně stožáru proti směru jízdy vozidla. Výjímku tvoří tzv. vstřícné návěstidlo. Jde o provedení návěstidla, které má dva návěstní štíty (pro každý směr jeden) na jednom stožáru. Pak jsou namontovány návěstní desky z obou stran stožáru. Zpravidla jsou tato návěstidla využívána jako oddílová návěstidla ATB na dvoukolejných tratích.

Hlavní návěstidla mají červeno-bílý nebo bílý návěstní nátěr. To podle toho, pro koho je určena jejich zakazující návěst, popřípadě, je-li návěstidlo neosvětleno. Dle nátěru platí pro vlak, vlak i posun, nebo se jedná o návěstidlo ATB a platí pro vlak. Dosluhují ještě návěstidla s červeno-modro-bílým nátěrem, která platí pro vlak i posun. Takto jsou označena tzv. vložená návěstidla.

Návěstní nátěr hlavních návěstidel. Zhaslé návěstidlo nebo zakazující jízdu platí pro: a) vlak, b) vlak i posun, c) pro vlak (návěstidlo ATB), d) vlak i posun (vložené návěstidlo)

U návěstidel seřaďovacích trpasličích se návěstní nátěr běžně nezřizuje. Automaticky platí, že jeho návěst „STŮJ“ nebo zhaslé návěstidlo platí pro vlak i pro posun. Je-li ale potřeba, aby platilo pouze pro vlak, pak se vedle návěstního štítu umístí návěstní nátěr na desce, kde je pouze jeden díl červený a jeden bílý ve stejném poměru v pořadí odspodu.

Existuje ještě nátěr černo-bílý, kterým jsou označeny tzv. přejezdníky (viz kapitola Přejezdník).

Protože se návěstní znaky návěstidel čtou zespodu nahoru, musí návěstní nátěr červenou nebo černou barvou (mimo návěstidla ATB) začínat.

Důvod, proč návěstidla ATB mají pouze bílý nátěr (a přitom patří mezi hlavní návěstidla) je ten, že jejich návěst „STŮJ“ má permisivní význam. To znamená, že strojvedoucí musí před návěstí „STŮJ“ zastavit, ale při splnění určitých provozních podmínek (mimo jiné nesmí být vidět konec předchozího vlaku) může za tuto návěst pokračovat dle rozhledových poměrů (to je počínat si tak, aby byl schopen zastavit před jakoukoli překážkou). Všechna ostatní hlavní návěstidla mají absolutní význam návěsti „STŮJ“. Strojvedoucí tak musí počkat na změnu znaku na návěstidle (popř. PN), aby mohl za návěstidlo pokračovat v jízdě.

Samostatné a opakovací předvěsti nemají návěstní nátěr. Samostatné předvěsti se dělí na:

• předvěsti vjezdových, odjezdových a cestových návěstidel;
• předvěsti oddílových a krycích návěstidel.

Podle toho jsou označena tabulemi, které se nazývají stanoviště samostatné předvěsti.

Stanoviště samostatné předvěsti (bílá čtvercová nebo na kratší straně postavená obdélníková deska, s černým orámováním, na ní dva černé šípy nad sebou s hroty obrácenými proti sobě) upozorňuje na umístění samostatné předvěsti k vjezdovému, cestovému nebo odjezdovému návěstidlu obr. a).
Stanoviště samostatné předvěsti (bílá čtvercová nebo na kratší straně postavená obdélníková deska, s černým orámováním, na ní černý kříž) upozorňuje na umístění samostatné předvěsti oddílového a krycího návěstidla obr. b).
Oba typy tabulí se umisťují na betonové základy před návěstidlo, popřípadě přímo pod návěstní štít.

Stanoviště samostatné předvěsti pro: a) vjezdové nebo cestové návěstidlo, b) oddílové nebo krycí návěstidlo
Před samostatnými předvěstmi se ještě zřizují traťové značky, které informují strojvedoucího, že se blíží k předvěsti, Jedná se o bílé obdélníky postavené na kratší stranu, na kterém jsou jeden až čtyři pruhy. Pruhy jsou šikmé, pokud jsou před předvěstí vjezdového nebo cestového návěstidla, a vodorovné, pokud se jedná o předvěst oddílového nebo krycího návěstidla. Počet pruhů (min. 3 a max. 4) a vzdálenost mezi jednotlivými značkami je dána traťovou rychlostí. Vždy však platí, že značka s jedním pruhem je nejblíž předvěsti. V dnešní době z prostorových důvodů mohou mít i tyto desky čtvercový tvar.

Seřaďovací návěstidla, opakovací seřaďovací návěstidla a spádovištní návěstidla mají návěstní nátěr modrobílý ve stejném poměru. I zde platí, že modrá barva musí být ve směru odspodu nahoru jako první.

U návěstidel seřaďovacích trpasličích se návěstní nátěr nezřizuje.

8.5 OZNAČOVÁNÍ NÁVĚSTIDEL

Kromě návěstního nátěru jsou všechna návěstidla všech konstrukcí označena štítkem. Na něm je čísly a písmeny napsáno, platí-li pro lichý nebo sudý směr, popřípadě druh návěstidla. Příklad takového označení nejčastějších návěstidel je na obrázku smyšlené stanice. V základě se označují takto:

Vjezdová návěstidla se označují písmenem L pro liché vlaky (jedoucí od začátku ke konci tratě) a písmenem S pro sudé vlaky (jedoucí obráceným směrem). Jde-li o vjezd z odbočné tratě, je před písmenem L nebo S ještě počáteční písmeno sousední stanice nebo stanice, která je hlavní a tvoří významný směr, např. OL. U dvoukolejných a vícekolejných tratích může být před písmenem číslo traťové koleje, např. 2S. Štítek je červený s bílým písmem.
Odjezdová návěstidla se označují písmeny L nebo S stejně jako vjezdová, avšak za písmenem je číslo staniční koleje, pro kterou platí, např. S1. Jde-li o skupinové odjezdové návěstidlo (návěstidlo platné pro víc než jednu kolej), může být označeno L1,2,4. Štítek je červený s bílým písmem.
Cestová návěstidla se označují stejně jako odjezdová s malým indexem c, např. Lc4a. Štítek je červený s bílým písmem.
Oddílová návěstidla hlásek a hradel se označují Lo nebo So. Štítek je červený s bílým písmem. U oddílových návěstidel ATB je označení traťové koleje, pro kterou platí, a pomlčkou oddělena kilometrická poloha, v lichém směru končící lichou číslicí a v sudém směru sudou číslicí, např. 2-537. Štítek mají bílý s černým písmem.
Samostatné předvěsti se označují písmeny Př plus označení návěstidla, pro které jsou předvěstí, např. PřL, PřOL. Štítek je černý s bílým písmem.
Opakovací předvěsti – se značí jako předvěsti, avšak první písmeno je O, např. OPřOL. Štítek je černý s bílým písmem. Někdy mohou být opakovací předvěsti i pro seřazovací návěstidla, např. OSe5. Pak bude štítek modrý s bílým písmem.
Seřaďovací návěstidla se značí písmeny Se + pořadovým číslem v lichém směru po myšlené kolmici k 1. koleji, lze tedy říct dle kilometrické vzdálenosti od začátku tratě, např. Se3. Jsou-li dvě Se návěstidla ve stejné úrovni, je označeno první to, které je umístěno u koleje s nižším číslem. Štítek je modrý s bílým písmem.
Kmenová spádovištní návěstidla se značí Sp. Je-li ve stanici více svážných pahrbků, přidává se číslo pahrbku, např. Sp1. Štítek je červený nebo modrý s bílým písmem.
Opakovací spádovištní návěstidla se značí O plus označení kmenového spádovištního návěstidla, pro které jsou opakovací, např. OSp, popř. OSp1. Je-li více opakovacích návěstidel, předchází označení římská číslice, která vyjadřuje pořadí od kmenového návěstidla, např. IIOSp1.

8.6 ÚDRŽBA SVĚTELNÝCH NÁVĚSTIDEL

Jednou za čtvrt roku se kontroluje čistota optického systému, těsnění dvířek, upevnění návěstidla a jeho dílů, měří se napětí na žárovkách, kontroluje se připojení vodičů, stav nátěru a viditelnost (dohlednost) z kolejiště.
Jednou za půl roku se kontrolují objímky žárovek a mění se žárovky červených světel vjezdových a cestových návěstidel a žárovky žlutého světla samostatných předvěstí a posledních oddílových návěstidel ATB. Ostatní žárovky se vyměňují v tříletém cyklu.
Výměna se zaznamenává do evidenčního listu každého návěstidla. Při zásahu do optického systému (např. výměna rozbité čočky) je nutné překontrolovat, popřípadě znovu seřídit, tento systém, aby byla dodržena předepsaná dohlednost.

Příklad označení návěstidel (smyšlená stanice)

8.7 RYCHLOSTNÍ NÁVĚSTNÍ SOUSTAVA

Rychlostní návěstní soustava je soustava návěstí mezi vzájemně závislými světelnými návěstidly, tzn., že hlavní návěstidlo je zároveň i předvěstí pro následující hlavní návěstidlo. Návěstí se, jakou maximální rychlostí se smí jet za návěstidlem v obvodu výhybek k němu přilehlých a zároveň se návěstí, jakou maximální rychlost lze očekávat u příštího návěstidla. Může také následovat návěst "STŮJ", tedy ukončení cesty, a tím je určeno i místo zastavení. Jednotlivé rychlosti se řídí podle toho, jakou rychlost povolují odbočky výměn, přes které je vlaková cesta povolena.
Návěst na návěstidle se "čte" zespoda nahoru. Tzn., že ve spodní části štítu návěstidla je informace o maximální rychlosti nyní (za návěstidlem) a v horní části pak informace, jakou maximální rychlost musí strojvedoucí očekávat u příštího návěstidla. Zelené a horní žluté světlo může svítit trvalým svitem nebo přerušovaným svitem, a to dvojí rychlostí kmitání:

• pomalu kmitající světlo 54 kmitů za minutu;
• rychle kmitající světlo 108 kmitů za minutu.

Návěst může být znázorněna jedním, popř. dvěma i třemi světly (jedná se pak o tzv. složenou návěst) doplněnou jedním nebo dvěma světelnými pruhy, popř. znakem indikátoru. Na obrázcích jsou znázorněny jednotlivé barvy v černobílém provedení a znázornění svitu.

Černobílé znázornění světel a světelných pruhů

Znázornění svitu

Poznámka: spodní žluté světlo, světelný pruh (pruhy) a znak indikátoru svítí vždy trvalým svitem.

Nekmitavé návěsti v horní části návěstní desky jsou tři.

Nekmitavé návěsti

V horní části návěstného štítu se mohou objevit kmitavé návěsti.

Kmitavé návěsti

Pokud svítí některá z návěstí ve spodní části návěstního štítu, pak svítí vždy spodní žluté světlo, které může být doplněno jedním žlutým nebo jedním i dvěma zelenými pruhy, popř. znakem indikátoru. Vždy pak také svítí některá návěst v horní části návěstní desky!

Návěsti ve spodní části návěstního štítu (mimo znaků indikátoru)

Z uvedených návěstí (kromě návěsti „STŮJ“) lze tvořit jakékoli kombinace.

Příklad kombinace jednotlivých návěstí

Někdy je nutné opakovat předchozí návěst. Proto je návěst doplněna klidným bílým světlem.
Návěstidla, která využívají opakovaných návěstí, mohou mít opačné pořadí červeného a bílého světla, nebo mají mezi dolním žlutým a bílým světlem zaslepenou svítilnu, aby byly opakované návěsti dostatečně zřetelné a nesplývaly.
Hlavní návěstidla nenávěstí samostatně „OPAKOVÁNÍ NÁVĚSTI VOLNO“!

Při postupném snižování rychlosti se následující rychlost přenese na předchozí návěstidlo, aby se předešlo jejímu opakování, jsou-li tato návěstidla blíž, než je zábrzdná vzdálenost!

Příklady opakovaných návěstí