05

Teorie a didaktika sportovního tréninku

5. Taktická příprava

Taktika, strategie, taktická příprava

Optimální řešení proměnlivých soutěžních situací je podmínkou dosažení vysoké sportovní výkonnosti v mnoha sportovních odvětvích. Taktická příprava je složkou sportovního tréninku zaměřenou na osvojení efektivních způsobů řešení pohybových úkolů a zdokonalování schopnosti jejich optimálního výběru a realizace v soutěžních situacích. Obsahem taktické přípravy je osvojování potřebných vědomostí, nácvik a zdokonalování různých způsobů řešení soutěžních situací na základě vnímání a analýzy situace a vytváření schopnosti přizpůsobování osvojených řešení měnícím se podmínkám. Úroveň taktické stránky sportovního výkonu je výrazně spjata s úrovní duševního vývoje a je podmíněna propojením teoretické a praktické činnosti. Je tedy zřejmé, že úroveň a možnosti taktické přípravy jsou v jednotlivých etapách sportovní přípravy odlišné.

Předem promyšlený plán způsobu sportovního soupeření vedoucí ke splnění vytyčeného cíle (tím je nejčastěji vítězství) nazýváme strategií. Strategie je základem pro rozhodování při řešení soutěžních situací. Strategický plán trenér vytváří na základě řady poznatků, zvážení řady okolností a souvislostí týkajících se významu soutěže, svěřenců, event. vlastní osoby, výkonnosti a specifik soupeře, podmínek soutěže apod. Při jeho tvorbě by trenér měl do určité míry spolupracovat se svými svěřenci a brát v potaz jejich názory. Reálnost a kvalita strategického plánu ovlivňuje rozhodovací procesy v průběhu soutěže, a tím i její výsledek.

K základním východiskům tvorby strategického plánu patří:

  1. Stanovení důležitosti soutěže a reálného cíle.
  2. Informace o soupeři – jeho výkonnosti, slabých a silných stránkách, předpokládané strategii.
  3. Posouzení vlastní výkonnosti.
  4. Informace o podmínkách, ve kterých bude soutěž probíhat.

Realizaci stanovené strategie v průběhu soutěže (způsob soupeření) vyjadřujeme pojmem taktika (představuje operativní řešení situace). Taktikou rozumíme předem naučený soubor řešení soutěžních situací v souladu s pravidly, nebo také způsob vedení sportovního boje s cílem dosáhnout nejlepšího (plánovaného) výsledku v soutěži. Podle některých autorů je pojem taktika nadřazený pojmu strategie a zahrnuje jak strategii (tj. plánování taktiky před soutěží), tak taktiku v užším smyslu (tj. konkrétní rozhodování a řešení situací v soutěži).

U jednotlivých sportovních disciplín se možnosti uplatnění taktiky liší (srovnejte např. možnosti ve sportovních hrách a při sprintu) a jsou především dány typem soupeření (souběžné, protichůdné), možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou soutěžení a počtem kooperujících partnerů (taktika jednotlivce, skupiny, týmu). Při určitém zjednodušení může být uplatnění taktiky následující:

  • Minimální (gymnastika, sprint…).
  • Taktizování (vzpírání, skok vysoký…).
  • Rozdělení sil (běhy na dlouhé a střední tratě…).
  • Plné uplatnění (sportovní hry, úpoly).

Uplatnění taktiky při obraně na síti ve volejbale

(Zdroj: ČVS)

Taktika má tedy největší význam ve sportovních hrách a v úpolových sportech, ve kterých lze pozorovat značnou proměnlivost soutěžní situace. Ve sportovních hrách je taktiku nezbytné vnímat v souvislosti s herními systémy, herními kombinacemi a s individuálním herním jednáním. V mnoha sportech, včetně sportovních her, je taktické řešení soutěžních situací součástí osvojování a zdokonalování sportovních dovedností a proto se uplatňuje technicko-taktická příprava. Často je potřebné rozlišovat rovněž taktiku útočnou a obrannou.
K základním úkolům taktické přípravy patří:

  1. Osvojování taktických vědomostí (počínaje znalostí pravidel po znalost slabých stránek herního systému soupeře a jednotlivců).
  2. Nácvik a zdokonalování taktických dovedností, tj. osvojených modelů řešení soutěžních situací (např. hráč provádí přesně a účinně taktickou dovednost v utkání – volí správnou variantu nahrávky míče útočníkovi a nahrává přesně do očekávaného prostoru).
  3. Rozvoj taktických schopností a postupů (např. schopnost vnímat měnící se herní situaci nebo rychle se rozhodovat).


Taktické znalosti, schopnosti a dovednosti
K základním taktickým znalostem patří především znalost soutěžních morálních pravidel, zásad taktického jednání v jednotlivých soutěžních situacích, organizace vedení sportovního boje – znalosti systémů, kombinací, typických soutěžních situací, soupeřů…). K taktickým schopnostem řadíme především vnímání, anticipace, situační paměť, koncentrace, reakční rychlost. Jejich úroveň se projeví především v kvalitě rozhodování a při vlastním pohybovém jednání. K rozvoji se u začátečníků používá jak různých modifikací obsahů typických pro daný sport, tak kompatibilních sportů (např. u fotbalu jiných sportovních her). Ty jsou prováděny rovněž se záměrem důležitá herní jednání ulehčit, kumulovat, variabilně opakovat, což vede k zdokonalování vzorců řešení. Do této oblasti je možno zahrnout i taktické myšlení. To může být divergentní (u sportovců s množstvím nápadů, tj. s vysokou kreativitou) nebo konvergentní. Rozvoj taktických schopností je podmíněn především celkovými možnostmi sportovce, úrovní jeho techniky, specifickými intelektuálními schopnostmi (vnímat složité a měnící se soutěžní situace, ukládat a vybavovat si v paměti taktické vědomosti, koncentrovat se na hlavní úkoly taktického plánu, rychle a správně se rozhodovat apod.).

Taktické dovednosti představují modely řešení soutěžních situací. Zahrnují vědomosti (pravidla, základní principy a postupy taktického jednání v disciplíně, poznatky o soupeřích…), zkušenosti a intelektové schopnosti (pohotová orientace ve složitých situacích, rychlé rozhodování, schopnost kombinovat a tvořit…). Cílem nácviku taktických dovedností je osvojit si komplexy jednání v situacích, které se v utkání často vyskytují. U začátečníků je třeba se v tréninku zaměřit na to, aby byli schopni vyhledávat a identifikovat signály k jednání. Kvalita a trvanlivost osvojovaných taktických dovedností je ovlivněna volboumetodického postupu v tréninku taktiky. Uplatňuje se především trénink v různých podmínkách – od zjednodušených, pře podmínky blížící se soutěžním, až po situace, kdy vytváříme zvýšený tlak nebo modelujeme podmínky soutěže, na kterou se sportovec připravuje, ev. i podmínky náročnější. Před vlastním nácvikem je vhodné vysvětlit sportovcům cíl a podstatu nacvičované dovednosti a u týmových výkonů nejdříve nacvičovat ve skupinách a pak v rámci celého týmu. K tomu, aby mohla být taktika plně uplatněna, je nezbytné, aby byla předem situačně nacvičována a zvládnuta. To vyžaduje, zejména u méně vyspělých sportovců, větší časové prostor, ale i její „vnitřní přijetí“ samotnými sportovci.

Taktické jednání

Taktika se realizuje prostřednictvím taktického jednání v soutěži. Taktické jednání jednotlivce (skupiny, týmu) při řešení soutěžních situací má tyto fáze, které se prolínají a vzájemně ovlivňují:

  1. Vnímání a analýza soutěžní situace (rozpoznání vzniklé situace).
  2. Myšlenkové řešení (výběr optimální varianty řešení a rozhodnutí).
  3. Realizace vybraného řešení.

V praxi obvykle dochází v důsledku zkušeností, anticipace a časového tlaku k redukci druhé fáze. Se zvyšující se úrovní se rovněž redukuje časový prostor pro realizaci jednotlivých fází a rostou požadavky na kvalitu. Úspěch či neúspěch v jednání sportovce jsou zpětnovazebnými informacemi, které ovlivňují jeho další činnost. Volba optimálního způsobu vedení sportovního boje v soutěžích je především závislá na připravenosti sportovce/týmu, specifikách sportovce/týmu, soupeři, vývoji situace v průběhu soutěžení. Pokud situace není nacvičena, sportovec při řešení konfliktních situací improvizuje. Z vlastní zkušenosti určitě víte, že průběh soutěžní situace může být výrazně ovlivněn vnějšími a vnitřními podmínkami. Vnější podmínky mohou být stálé (rozměry hřiště, nářadí…) nebo proměnlivé (rozhodčí, diváci, teplota…). Dále je třeba vzít v úvahu především náčiní a nářadí (lyže, kůň, tyč pro skok o tyči…) a další. Mezi vnitřní podmínky patří především vnímání (prostoru a objektů v něm, rytmu apod.), procesy myšlení a rozhodování, taktické znalosti zkušenosti, tělesná a psychická kondice sportovce, úroveň techniky. V současnosti existuje řada teorií vysvětlujících taktické rozhodování, s kterými se v případě zájmu můžete seznámit v odborné literatuře (např. Hohmann, Lames, & Letzelter, 2010).

Optimalizace procesů taktického jednání v soutěži je především spojena s:

  • Osobnostními předpoklady, především s rozsahem a kvalitou paměti (umožňuje uchovávat vědomosti a transformovat je ve zkušenosti), procesy vnímání, myšlení, rozhodování, zkušenostmi.
  • Anticipací (vlastnost především zkušených sportovců).
  • Kondiční (např. prevence vzniku únavy), technickou (např. zvládnutí variant úderu nebo kopu do míče), psychologickou a teoretickou připraveností sportovce, resp. týmu.
  • Znalostí soupeře a identifikací jeho aktuálního jednání.
  • Charakterem dané strategie a s pro ni platnými zásadami (např. jak hrát proti soupeři, který má výškovou převahu, který zhušťuje obranu před vlastní brankou).
  • Efektivním způsobem nácviku příslušné taktiky v tréninkovém procesu.


Osvojování taktických dovedností je spojeno s ovlivňováním:

  • Procesů vnímání.
  • Myšlení a rozhodování.
  • Znalostí a zkušeností.

Zdokonalování procesů vnímání je především spojeno se selektivností (sportovec vybírá jen signály, které jsou důležité pro úspěšné řešení soutěžní situace) a s rozvojem specifických vjemů (umožňují přesněji diferencovat podněty – např. pocit míče).


Trénink taktiky, resp. nácvik taktického jednání je dlouhodobým procesem, který zahrnuje:

  1. Osvojování taktických znalostí.
  2. Nácvik taktických dovedností (tj. tréninkem osvojených modelů řešení soutěžních situací, při kterých se uplatňují sportovní dovednosti, zkušenosti apod.).
  3. Rozvoj taktických (takticko-percepčních) schopností.


Z hlediska tréninku taktiky je třeba respektovat poznatek, že učení taktiky probíhá dvojím způsobem: incidentně (nahodilé shromažďování zkušeností) nebo záměrně. To znamená, že tréninkový proces musí být koncipován tak, aby sám o sobě představoval příležitost k uplatňování vnímání, rozhodování a realizaci pohybu, nebo tak, aby použitá cvičení byla záměrně spojena se situačními požadavky, které povedou k optimálnímu rozvoji především procesů vnímání a rozhodování a tím i osvojování a optimalizaci taktického jednání. To v práci trenéra klade nároky na systematičnost spojenou především s volbu vhodných cílů, prostředků a metod. Například u záměrného tréninku se zlepšení v taktickém jednání dosahuje:

  1. Nepřímo (implicitně) pomocí opakovaného provádění (percepčně akcentované učení preferencí jednání ve volné nebo modifikované hře s vysokou frekvencí výskytu požadovaných herních situací a tím i podnětů pro rozhodování). Implicitní učební strategie jsou zřejmě efektivnější v případě jednodušších herních situací, explicitní strategie v případě složitějších herních situací.
  2. Přímo pomocí explicitních instrukcí od trenéra. Jedná se o explicitní trénink zaměřený na individuální taktická jednání nebo jde o trénink, který se opírá o kolektivní domluvy (jedná se o záměrné učení taktických pravidel „když – tak“ pro různé soutěžní situace). Tento trénink se používá rovněž v přípravě na utkání (v případě, že vlastní tým je silnější než soupeř, lze uplatnit implicitní trénink).
    U vrcholových sportovců je nezbytné taktické dovednosti zdokonalovat za podmínek soutěžního diskomfortu, a to jak fyzického, tak psychického. Z tohoto pohledu jsou nenahraditelné zkušenosti z těžkých utkání.

Z metod taktické přípravy, které jsou zaměřeny na účelné vedení sportovního soutěžení, se používají především metody seznamování se základními teoretickými poznatky (např. s pravidly a jejich důsledky pro taktické jednání sportovců), metody analýzy situace a anticipace vývoje, metody hodnocení vlastních a soupeřových možností, metody rozvoje rychlého rozhodování a výběr optimálního řešení vzhledem k vývoji soutěže apod.

Tipy pro tréninkovou praxi

  • V tréninkovém procesu věnujte dostatečnou pozornost především těm způsobům řešení soutěžních situací, které nejčastěji uplatňujete, event. těm, jejichž uplatnění předpokládáte v nastávající soutěži.
  • Přehnaný důraz na taktiku u začátečníků/dětí je nevhodný. Podporujte samostatnost při soutěžení, dávejte mladým sportovcům vhodnou míru volnosti, podle sportu druhu poskytujte prostor pro rozvoj tvořivosti – hledání různých variant řešení, vlastních řešení, vč. experimentování.
  • Jakmile je to možné, při tvorbě tréninkových cvičení vycházejte ze skutečných soutěžních situací. S těmi je vhodné předem seznámit svěřence např. prostřednictvím videozáznamů.
  • Situační paměť rozvíjejte tak, že umožníte sportovcům verbálně komentovat vlastní nebo soupeřovo jednání (např. zapojení hráčů na střídačce anebo analýza videa po utkání).
  • Hráče trénujte tak, aby byli schopni v průběhu utkání získávat výhodu nad soupeřem.

Kontrolní otázky

  1. Charakterizujte taktickou přípravu a objasněte pojmy strategie, taktika, taktické jednání.
  2. Objasněte problematiku tréninku taktiky (nácviku taktického jednání) a uveďte příklady z praxe.
  3. Jak může trenér systematickým tréninkem pozitivně ovlivňovat řešení soutěžních situací vašimi svěřenci?


Literatura

Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry: výkon a trénink. Praha: Olympia.

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V. (2012). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Choutka, M., & Dovalil, J. (1992). Sportovní trénink. Praha: Olympia.

Haník, Z., Lehnert, M. et al. (2004). Volejbal I (Herní dovednosti a kondice v tréninku mládeže). Praha: Český volejbalový svaz.

Hohmann, A., Lames, M., & Letzelter, M. (2010). Úvod do sportovního tréninku. Prostějov: Sdružení sport a věda.

Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex.

Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu. Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.

Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.