Hnutí speciálních olympiád
Hnutí speciálních olympiád (SO) vzniklo z
popudu Eunice Kennedy-Shriverové v USA v 60. letech minulého
století. Toto hnutí se věnuje organizaci a rozvoji sportu
osob s mentálním postižením. Po jednání
s Mezinárodním olympijským výborem získalo
toho hnutí olympijskou akreditaci v roce 1988. Česká republika
se SOI zapojila v roce 1991 jako České hnutí Speciálních
olympiád (ČHSO). Sídlo ČHSO je v Praze. Hlavním orgánem
je Valná Hromada. Podstatnou základní jednotkou, jsou
sportovní kluby SO, ať už jsou to samostatná občanská
sdružení, většinou vznikající z iniciativy
rodičů, nebo kluby-satelity škol praktických, převážně
však domovů pro osoby s MP s denním, týdenním
či celoročním režimem. Sídlem SOI je Washington (www.specialolympics.org).
Obrázek 41. Radost z medailí (SOI, 2013)
Sportovní filosofie SO je založena na principu relativity vzhledem k aktuálnímu výkonu, to znamená na kompozici finálových skupin dle limitů postižení, prezentovaných aktuálním sportovním výkonem mezi kvalifikací a finále. Je vyjádřené pravidlem tzv. čestného soutěžení. Speciální olympiády jsou založeny na přesvědčení, že osoby s mentálním postižením:
- jsou schopny se učit, prožívat radost z účasti v pohybových aktivitách a SO,
- mohou mít fyzický, duchovní i sociální prospěch z účasti v SO,
- mohou zlepšovat schopnosti, zdatnost, rozvíjet motorické dovednosti v programech SO.
Kromě prospěchu pro rozvoj bio-fyziologický mohou speciální olympiády přispívat k návykům aktivního životního stylu a k posílení psychosociálních komponent, jako jsou sebedůvěra, samostatnost, projevení odvahy a radosti, upevňování přátelství rodin, začlenění do dané skupiny i do společnosti obecně. Tudíž osoby s MP všech limitů i věkových kategorií mají právo mít příležitost zúčastnit se zvolených programů SO a právo účastnit se tréninků a soutěží. Program SO není cíl, ale prostředek oboustranné výchovy a socializace (sportovci a jejich rodiny na jedné straně, veřejnost na druhé straně). Proces SO musí vždy zdůrazňovat úctu ke sportovcům a pozitivní postoje (kvalita tréninku a tréninkových prostor, přístupy trenéra, kvalita organizace soutěží, oblečení adekvátní sportovní situaci či události, apod.). (Ješina & Válková, 2013, s. 64)
Obrázek 42. Závody na sněžnicích (SOI, 2013)
Mezinárodní hry speciálních olympiád
se konají ve čtyřletých cyklech vždy rok před konáním
Olympijských a Paralympijských her. Zatím poslední
zimní hry se uskutečnily v roce 2013 v Koreji a letní hry
v roce 2011 v řeckých Aténách. Sportovci
soutěží v těchto letních sportech: atletika, plavání,
cyklistika, rytmická gymnastika, boccie, stolní tenis, volejbal
(sjednocený), fotbal (sjednocený) a sporty přizpůsobené. Mezi
zimní sporty SOI patří: běžecké lyžování,
sjezdové lyžování, snowboarding a floor hokej (sjednocený).
V SO hnutí najdeme také velmi specifické modifikované
sporty. Mezi tyto sporty patří (a) sporty přizpůsobené a
(b) sporty sjednocené. Přizpůsobené sporty zahrnují
disciplíny, které jsou určeny sportovcům s těžkým
a kombinovaným postižením. Jedná se o jednoduché
aktivity jako např. skok z místa, skok do výšky, slalom
na vozíku, nebo hod na cíl. Sjednocené sporty se
týkají pouze sportů dyadických a týmových.
V těchto sjednocených sportech kooperují spolu SO sportovci
s partnery (sportovci bez mentálního postižení) Pravidlo
určuje, že na soupisce či v soutěži (na hřišti) může být
shodný nebo menší počet partnerů (např. v přehazované
3 a 3, v kopané o 7 hráčích 4 sportovci a 3 partneři.).
Deaflympijské pojetí sportu
Potřeba setkávat se, sportovat, soutěžit a hrát si, hovořit mezi sebou o všem možném, vedla sluchově postižené sportovce napřed k pozvolnému setkávání, následně hraní některé z naučených pohybových nebo míčových her. Nutnost pohovořit si se sobě rovnými a potřeba sportovat a tedy zapůjčovat či pronajímat si sportoviště, vedla tyto sluchově postižené sportovní nadšence k založení adekvátní sportovní organizace. Myšlenka Mezinárodních her neslyšících, jakožto obdoba Olympijských her pro neslyšící, vznikla v roce 1924, jejím iniciátorem byl francouz Eugene Rubens – Alcais. Díky jeho přesvědčivé snaze se mu podařilo shromáždit šest oficiálních národních družstev na stadionu Pershing v Paříži: z Belgie, Francie, Velké Británie, Holandska, Polska, Československa.
ICSD (Mezinárodní výbor sportu neslyšících) zaštiťuje olympijské sportovní prostředí neslyšícím sportovcům a jeho vlastním mottem je „Rovnost na sportovním poli“. Na letních a zimních Deaflympiádách, světových šampionátech a dalších závodech pod patronací ICSD mohou zápolit jen sportovci neslyšící nebo nedoslýchaví. Těmito směrnicemi se řídí plnoprávní členové ICSD, přidružení členové i regionální konfederace na sportovních akcích mezinárodní úrovně.
Směrnice pro způsobilost sportovců
Na letních i zimních Deaflympiádách se scházejí neslyšící sportovci ze všech sdružených národních svazů. Ten, kdo chce nastoupit na Deaflympiádě nebo jiných závodech pod patronací ICSD, musí splňovat následující požadavky:
- Sportovec musí být neslyšící, což se definuje jako ztráta alespoň 55 dB na lepším uchu (test na tři čisté tony o frekvencích 500, 1000 a 2000 Hertzů a vodivosti vzduchu podle normy ISO 1969;
- Musí být členem sdruženého národního svazu a občanem státu tohoto svazu; a
- Závodníkům se přísně zakazuje používat při závodě protetiku, jak sluchadla, tak i kochleární implantáty.
Vybrané Sporty v České republice, jejich organizace, odlišnosti v tréninku, nácviku, organizaci soutěží, systémy
Atletika
Je zakomponována do rámcového vzdělávacího
programu ZŠ, klade mimo jiné základ a přípravu
na velkou meziškolní akci v České republice –
Celostátní sportovní hry sluchově postiženého
žactva (CSH SPŽ), případně soutěže žáků společně s intaktní
populací. Záleží na volbě vedení škol
pro sluchově postižené, zda posílá své žáky
na tyto soutěže. Atletika je zařazena rovněž v programu středního
školství, navazuje na Celostátní sportovní
hry sluchově postižené mládeže (CSH SPM ) a následně
na atletické závody v regionu. Mistrovství České
republiky (MČR) se konají pouze na stadionu, halové MČR zatím
není. Účast všech kategorií dle manuálu
– směrnic ČSNS – žactvo, dorost, junioři, dospělí. Odlišnosti
od věkových kategorií intaktní populace. Je však
tendence tuto záležitost sjednotit. Na soutěži (MČR) převažuje mládež,
dospělí závodníci jsou v posledních letech
v menším počtu.
Plavání
Výuka plavání je zařazena do rámcového
programu základních škol pro sluchově postižené.
Na CSH SPŽ se soutěží na 50m volný způsob a 50m prsa, dále
je na programu štafeta 4x 50m volný způsob. MČR se konávalo
převážně v Olomouci, případně v Praze, v Brně. Na MČR byla
účast většinou z Moravy, ale vždy přijeli plavci z Prahy,
někdy ve větším počtu (15), jindy menší skupinka
(5) závodníků. Celkem se zúčastňovalo v Olomouci vždy
kolem 60 závodníků převážně mládežnické
a žákovské kategorie.
Cyklistika
Silniční cyklistika je představována jako soutěže jednotlivců. V současné době má největší základnu olomoucký sportovní klub SKIVELO, který je zároveň jako pořadatel a garant většiny cyklistických soutěží v ČR. MČR se pořádají každoročně v srpnu a září, pro menší počet závodníků se tato soutěž zařazuje do závodů intaktní populace. Pořadatel vybere některý ze závodů, který svými parametry odpovídá soutěži neslyšících. Dochází k řešením problémů s licencemi, ale nabídka příležitostí k soutěžení je uspokojivá: Od roku 2001 je pořádán také separovaný závod žactva. Původně vznikl jako jako otevřený závod žactva v Olomouci, kam se neslyšící žáci mohli individuálně přihlásit. V současnosti mají tedy neslyšící děti 2 cyklistické závody. Účast je ovšem malá, vždy asi kolem 15 dětí.
Kuželky
Organizuje se soutěž dospělých, jednotlivci i družstva (6 členná nebo 4členná, jak mužů, tak žen). U nás se účastní tyto týmy: Strakonice, Plzeň, Praha, Brno, Ostrava, Blansko, Zlín, Ústí nad Labem, České Budějovice, Kroměříž, Hradec Králové. Putovní poháry se pořádají jako otevřená soutěž. Jednotlivci startují na vlastní náklady nebo na náklady vysílajícího klubu. Svým pojetím - charakterem se nejedná o formu mistrovství, ale pouze o mítink. Při soutěži nejsou problémy, komunikaci s rozhodčími zajišťuje tlumočník. Tento sport lze využít i jako volnočasovou aktivitu.
Stolní tenis
Stolní tenis hrají dospělí, mládež, dorostenci, žactvo. Jsou přebory škol, župní soutěže, MČR. Dvouhra, čtyřhra. ČR má také reprezentaci pro dvouhry a čtyřhry. Soutěže jsou řízeny propozicemi, v nichž je uvedeno, jaký bude systém soutěže, jak se soutěž bude bodovat – jednotlivci pro soutěž družstev. Stolní tenis u nás disponuje poměrně početnou hráčskou základnou a je hrán např. také v internátech a v klubech.
Speciální olympiády a deaflympiády jsou nesrovnatelně menší než hry Paralympijské. Nicméně vytvářejí důležité podmínky pro jejich sportovce. Obě hnutí kladou důraz na pravidelnou sportovní činnost a mají soutěže na všech úrovních (regionální – celosvětové). Pro lepší pochopení sportovního potenciálu těchto osob doporučuji studovat společně kapitolu s názvem „Vymezení oblasti specifických potřeb osob se zdravotním postižením“. U všech sportů osob se zdravotním postižením je velmi důležité si uvědomit význam pravidelné sportovní činnosti a potenciál pro komplexní rozvoj osobnosti a zdraví u dětí (mentální i sluchové postižení je většinou postižení vrozené).
Literatura
Ješina, O. & Válková, H. (2013). Aplikované pohybové aktivity osob s mentálním postižením. In. M. Kudláček (Ed.). Základy aplikovaných pohybových aktivit. Olomouc: Univerzita Palackého.
Panská, S. (2013a). Aplikované pohybové aktivity osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého
Panská, S. (2013b). Aplikované pohybové aktivity osob se sluchovým postižením. In. M. Kudláček (Ed.). Základy aplikovaných pohybových aktivit. Olomouc: Univerzita Palackého.