Teorie a didaktika sportovního tréninku

Charakteristika

Sportovní trénink dětí a mládeže je součástí dlouhodobého procesu sportovní přípravy. Sportovní trénink začátečníků je především učebním procesem. Dosažení vrcholné sportovní výkonnosti trvá obvykle více jak 10–12 let a odráží specifika jednotlivých sportů. Sportovní trénink dětí a mládeže se realizuje jako součást etap:

• Sportovní předpřípravy (seznamování se sportem).
• Základního tréninku (cca 10–13 let).
• Specializovaného tréninku (cca 13–17 let).

Zásadní je stanovit adekvátní cíle a úkoly (např. zdůvodněná posloupnost v osvojování pohybových dovedností a schopností vzhledem k citlivým obdobím rozvoje pohybových schopností a volba vhodných prostředků k jejich splnění) tréninku. Specifickým cílem tréninku dětí a mládeže je vytvoření předpokladů pro efektivní trénink a dosahování relativně maximálních výkonů v dalších etapách. Proto trénink odráží nejen požadavky sportovního výkonu, ale i specifika somatického, fyziologického a psychosociálního vývoje. Základním východiskem pro tvorbu systému a struktury sportovního tréninku (struktura se od dospělých odlišuje i tím, že členění tréninkového roku vychází především z členění roku školního) je znalost vývojové dynamiky. Většina mladých sportovců nedosahuje v tomto období maxima svého potenciálu díky biologickému vývoji, neboť tréninkové a výkonnostní možnosti jsou determinovány rychlostí růstu skeletu, nervové soustavy a vnitřních orgánů.

V posledních letech se v mnoha zemích světa stal uznávaným konceptem sportovní přípravy mládeže koncept „Long-term Athlete Development“ (LTAD), který vznikl v Kanadě především jako důsledek poklesu zájmu o pohybové aktivity, snižování počtu mladých sportovců a nedostatků v jejich přípravě. Jedná se o model dlouhodobého sportovního vývoje sportovců sestávající z šesti stádií (počínaje fundamentálním stádiem a konče stadiem udržení celoživotní pohybové aktivity), jehož záměrem je dlouhodobý přístup k maximalizaci individuálního potenciálu a celoživotnímu sportování, který je založen na současných poznatcích vztahujících se k přípravě sportovců a na zkušenostech úspěšných trenérů. V modelu je zdůrazněna vzájemná závislost výkonnostního sportu a tělesné výchovy, školního sportu a rekreačních aktivit. LTAD představuje program tréninku, soutěžení a zotavení, založený na tělesném, mentálním, emočním a kognitivním vývoji dětí a dospívajících. Model tedy usiluje o přizpůsobení sportovního tréninku a soutěžení tělesnému růstu a zrání a stupni psychického a sociálního vývoje sportovců. Je v něm mj. zdůrazněn holistický přístup k tělesnému, duševnímu, kognitivnímu a emočnímu vývoji sportovců ze strany trenérů. Důraz je rovněž kladen na vzdělanost trenérů působících u mládeže.

Mezi základní východiska tréninku patří perspektivnost, všestrannost a respektování probíhajícího vývoje. Z hlediska obsahu a zaměření tréninku v jednotlivých věkových kategoriích je podstatné, že kvalitní příprava mladých sportovců vyžaduje zvolit optimálnípoměr všestranné a speciální přípravy a složek sportovního tréninku. Optimální poměr všestranné a speciální přípravy a s tím související zaměření na vybudování širšího pohybového základu kontrastuje s tzv. „ranou specializací“, díky které se sport mládeže stává více vážným, méně hravým a je často spojován s řadou negativ. Naopak je zřejmé, že zvyšování specifického zatížení patří mezi klíčové předpoklady růstu sportovní výkonnosti.

Zvyšování sportovní výkonnosti a vytváření předpokladů k dosahování relativně maximální výkonnosti musí v tomto období respektovat řadu specifických zákonitostí. Je třeba si uvědomit, že od tréninku dospělých se sportovní trénink dětí liší především tím, že mladí sportovci se připravují v období biologického vývoje charakteristického intenzivním růstem, nesynchronním vývojem orgánů a jejich funkcí, psychickým a pohybovým vývojem. V tréninku byste tedy měli zohledňovat specifika dětského organismu, především růst, psychický, emocionální, sociální a fyzický vývoj, což má konsekvence především v respektování, postupného zvyšování velikosti tréninkového a soutěžního zatížení a jeho specifičnosti. V opačném případě se výrazně zvyšuje riziko poškození podpůrně-pohybového aparátu i riziko přetrénování. Z hlediska fyzického rozvoje je důležité přizpůsobit tréninkové zatížení růstovým trendům, vývoji kostry a specifikům odpovědí na tréninkové podněty. Z hlediska psychického rozvoje vycházejte u nejmladších kategorií z toho, co potřebují a co je baví (to lze ovlivnit) a nezapomeňte na vysokou unavitelnost CNS. U starších žákovských kategorií, zejména v období puberty, a dorosteneckých kategorií jednejte uvážlivě. Je třeba zdůraznit, že v důsledku proměnlivosti tělesného, kognitivního a emočního vývoje není kalendářní (chronologický) věk vhodným kritériem při plánování sportovní přípravy mladých sportovců mezi 10. až 16. rokem.

Pubertální růstová perioda začíná u chlapců v průměru ve 12 letech, kdy nastává tzv. růstový „spurt“ (peak height velocity). Vzhledem k tomu, že u dívek začíná růstový spurt o dva roky dříve, jsou dívky v období mezi 11 a 13 lety v průměru vyšší než stejně staří chlapci. V tréninku dětí je proto třeba rovněž usilovat o minimalizaci uplatňování nevědeckých přístupů k tréninku a přebírání tréninkových programů úspěšných dospělých sportovců. Je logické, že takové programy se míjí účinkem a mohou být příčinou přetrénování a zranění. V souvislosti s uvedenými poznatky je vhodné upozornit na problematiku individualizace. Ta je obsažena v jedné ze specifických zásad (principů) sportovního tréninku a týká se nejen tréninku dospělých sportovců, jak bývá v praxi často chápáno, ale i tréninku mládeže.

Tipy pro tréninkovou praxi

• Při rozhodování o tréninkovém zatížení nezapomeňte, že jen minimálního počtu mladých sportovců se stávají vrcholoví sportovci, zatím co procento mladých sportovců s vážnými zraněními a trvalými poškozeními podpůrně pohybového aparátu (ale s psychickými poruchami) v důsledku tréninkového a soutěžního zatížení je veliké.
• V současném systému je, bohužel u dětí a mládeže sportovní úspěch posuzován hlavně počtem vítězných utkání nebo závodů. Stejným způsobem bývá chápána úloha trenéra. Tlak na výkon u dětí ze strany trenéra však může vést ke ztrátě radosti ze sportu a zanechání sportovní činnosti.
• Průzkumy ukázaly, že k hlavním motivům jejich zapojení do pravidelného tréninku patří radost, zábava, provádění aktivity společně s kamarády, dosažení úspěchů spojené s demonstrací jejich schopností apod. Jejich motivy jsou však různé a mohou se často měnit.

Trénink dětí je zpočátku zaměřen na získání vztahu ke sportu, zvyšování tělesné zdatnosti a osvojení potřebného množství dovedností. Měl by se podílet na utváření zdravého způsobu života a pohybového režimu sportovce a přispět k upevnění jeho zdraví. Důležité je rovněž nezapomínat na výchovný potenciál „sportování“ mládeže. Trénink musí být pestrý a emocionální, aby děti bavil a byl pro ně přitažlivým. Tento požadavek nebývá vždy respektován a trénink dětí se pak stává obdobou tréninku dospělých. Z uvedeného vyplývají mj. specifika, která je nezbytné respektovat nejen v obsahu tréninku, ale i v metodicko-organizační a řídící činnosti. Jedná se např. o uzpůsobení trvání tréninkové jednotky, sportovního nářadí a náčiní, pravidel apod.

Tipy pro tréninkovou praxi

• Stanovováním krátkodobých cílů udržíte každodenní koncentraci a motivaci.
• Upřednostňujte cíle procesuálně orientované (zlepšení, zvládnutí…), především krátko a střednědobé, před výsledkově orientovanými (absolutně orientovanými – medaile, umístění).
• Stanovením adekvátních cílů zajistěte, aby děti měli pocit úspěšnosti v co nejvíce tréninkových činnostech.
• Průběžně a pravidelně vyhodnocujte pokroky (splnění cílů).
• Zapojením dětí do vytyčování cílů zvýšíte motivaci a aktivitu dětí.

Tréninkové zatížení, raná specializace

V tréninkovém procesu je nezbytné respektovat platné pedagogické zásady jako je přiměřenost, postupnost, perspektivnost (chápat sportovní přípravu jako dlouhodobý proces), bezpečnost, všestrannost apod. Všestrannost je v tréninku dětí naplňována tak, že jsou využívána cvičení, jejichž potřeba zařazení nevyplývá z pohybového obsahu budoucí specializace, ale která ji mohou nepřímo podporovat. Dále taková cvičení, která vytvářejí základ pro celoživotní provádění tělocvičné aktivity. Obvykle bývá rozlišována všestrannost:

• Všeobecná.
• Specializovaná (např. hráči mají osvojeny základy i jiných her).
• Speciální (např. hráči umí hrát sportovní hru, na kterou se specializují, na více hráčských specializacích).

Zaměření tréninku na vybudování širšího pohybového základu a respektování specifik dětského organizmu výrazně kontrastuje s tzv. ranou specializací – tréninkem zaměřeným na rychlý nárůst sportovní výkonnosti na základě specializované přípravy. Díky rané specializaci se sport dětí stává více vážným, méně hravým a je často spojován s řadou negativ. Naopak je zřejmé, že zvyšování specifického zatížení patří mezi klíčové předpoklady růstu sportovní výkonnosti. Obsah a zaměření tréninku se v průběhu této etapy mění a v té souvislosti i poměr jednotlivých složek sportovního tréninku.

Mezi typické znaky rané specializace patří:

• Snaha o rychlý (předčasný) nárůst sportovní výkonnosti.
• Jednostranné zaměření, upřednostňování obsahu specializace.
• Celková podobnost s tréninkem dospělých (důraz na výkonnost, vážnost, psychický tlak…).

Trenér musí mít na mysli, že sportovní trénink dětí je hlavně učebním procesem (na rozdíl od dospělých, kde je především procesem zatěžování). Děti se postupně učí základním pohybovým dovednostem a základům sportovní techniky a zdokonalují ji. Zpočátku bývá trénink přednostně zaměřen na osvojení dovedností s menšími nároky na jemnou motoriku (realizované převážně velkými svalovými skupinami) a na zvládnutí většího množství dovedností v „hrubé formě“, tj. do takové míry, která umožní dětem zapojit se do hry. Osvojené dovednosti je třeba systematicky opakovat a zdokonalovat. V tréninku by měl dominovat herní princip, přičemž hru je třeba uzpůsobit aktuálním možnostem dětí. Pro dobrou tréninkovou atmosféru, efektivitu procesu učení a vývoj osobnosti sportovce je přínosem, naučí-li trenér děti brát chyby jako normální průvodní jev učebního procesu, jako nedostatky, které vznikají tím, že teprve získávají pohybové zkušenost. V oblasti taktiky je trénink zpočátku zaměřen pouze na osvojení základních platných zásad, které je třeba dodržovat při hrách, na osvojení jejich pravidel a postupně na specifika soutěžení ve zvolené specializaci.

Tip pro tréninkovou praxi

• Při osvojování nových dovedností nesetrvávejte u „předepisujících instrukcí“ k provedení pohybů. Promyslete si a vytyčte pohybové úkoly, které by měli Vaši svěřenci vyřešit.

Kromě pohybových dovedností děti rozvíjejí své tělesné a psychické vlastnosti. V tréninku dětí se zaměřujeme především na rozvoj koordinačních schopností, jejichž kvalita je důležitým předpokladem pro využití kondiční připravenosti v soutěžní činnosti (spojení s technikou). Rozhodující je z tohoto pohledu především zaměření tréninku do 12–13 let. Rovněž dominuje zaměření na oblast rychlostních schopností, kde je důležité vytvořit zejména potřebné adaptace nervové soustavy. Oblast silových schopností není v období mladšího a staršího školního věku preferována, nemůže však být opomíjena – je nezbytné dbát na harmonický rozvoj celého svalového aparátu. Vzhledem ke zdravému vývoji mladých sportovců a vzhledem ke specifikům předpokládané specializace nelze rovněž opomíjet přiměřené podněty vytrvalostního charakteru a cvičení rozvíjející flexibilitu.

Psychologické působení uplatňujeme jako součást tréninku techniky a kondičního tréninku. V tomto období je zaměřeno zejména na přizpůsobení se specifickému prostředí, plnění tréninkových požadavků, vyrovnávání se soutěžními situacemi a rozvoj morálně volních vlastností. Tréninkový proces by měl dále podporovat utváření hodnotového systému, zdravého sebevědomí, samostatnosti, výkonové motivace, vztahu k vlastnímu tělu, rozvíjet schopnost koncentrace a relaxace. Vývoj osobnosti mladých sportovců by měl probíhat v souladu s požadavky sportovního soutěžení, s požadavky sportovního výkonu ve zvoleném druhu sportu (disciplíně) a současně v souladu se společenskými normami. Tyto informace zaměřené na psychologickou oblast jsou jen výčtem zásadních vlastností. Cílem je pouze upozornit, na co se u mladých sportovců zaměřit a ne objasnit, jak tyto vlastnosti rozvíjet. Jedná se však o důležité vlastnosti osobnosti sportovců, které je třeba ovlivňovat každodenní tréninkovou činností a působením v soutěžích. To od trenéra v prvé řadě vyžaduje systematické promyšlené působení a značnou dávku trpělivosti!

Tipy pro tréninkovou praxi

• Vždy vycházejte z vývojových a individuálních specifik a z charakteristických požadavků disciplíny (odvětví), včetně věku dosažení maximální výkonnosti.
• Zatížení zvyšujte postupně, výrazněji většinou po 1. etapě sportovní přípravy (u technicko-estetických sportů dříve) nejdříve především prodlužováním doby trvání jednotek, dále zvyšováním počtu jednotek v týdnu a až poté zvyšováním intenzity zatížení.
• Po činnostech vyšší intenzity poskytněte delší časový prostor pro zotavování.
• Výsledky výzkumů u prepubescentů (cca do 10–12 let) ukazují, že v obsahu tréninku není nutno výrazněji rozlišovat zatížení aerobního a anaerobního charakteru.

Každý trenér by měl mít na paměti, že sportovní příprava dětí není prioritně orientována na účast a úspěch v soutěžích. Soutěže v tomto období plní především funkci kontrolní, motivační a výchovnou. Rozdíly ve výkonnosti mohou být ve značné míře dány odlišnou dynamikou vývoje porovnávaných jedinců. Bylo prokázáno, že neexistuje těsná vazba mezi úspěchy v této kategorii a úspěchy v kategorii dospělých. V souladu s tím je vhodné vést děti k pochopení, že vítězství v soutěžích není v tomto období jediným kritériem úspěchu. (Dovalil. et al., 2002; Lehnert, Novosad, & Neuls, 2002; Perič, 2004).

Specifické požadavky na osobnost trenéra

Trenérská práce u dětí klade do značné míry specifické požadavky na osobnost trenéra. Nejedná se pouze o jeho odbornou připravenost, ale i o vztah k dětem. Trenér by měl být pro mladé sportovce rádcem, zkušenějším přítelem a především vzorem, který je současně i spojencem rodičů. S těmi společně vytváří co nejvhodnější podmínky pro zdravý vývin a optimální růst sportovní výkonnosti svých svěřenců. Při rozhodování o volbě zatížení a zatěžování mladých sportovců je důležité vycházet ze znalosti současného stavu tělesné zdatnosti dětí a korigovat požadavky tréninkového procesu vzhledem k změnám tělesnýchproporcí a možností organizmu během fází zrychleného vývoje. V těchto obdobích snížené zatížitelnosti organizmu je vhodné u některých jedinců přechodně snížit tréninkové zatížení (zejména zastoupení vysoko intenzivních cvičení), zvýraznit podíl kompenzačních cvičení a zdůrazňovat význam správných stravovacích návyků. To platí především pro věk 12–15 let u hochů a 11–14 let u dívek. Z hlediska vytváření předpokladů pro budoucí sportovní výkonnost je naopak podstatné, aby trenér využíval citlivých (senzitivních) období rozvoje motorických schopností a dovedností, tj. období zvýšených adaptačních možností (citlivosti) organizmu na tréninkové podněty určitého typu(viz dále).

Především ctižádostiví trenéři mládeže by měli při plánování a realizaci tréninkové činnosti vycházet z reálných možností vlivu tréninku na zvyšování sportovní výkonnosti svěřenců a uvědomit si v tomto směru silný vliv přirozeného vývoje, zejména v období jeho zrychleného tempa. Dalším faktorem, mnohdy silnějším než samotný trénink (zejména u chlapců), je vliv spontánní pohybové aktivity prováděné ve volném čase. Je nutno poznamenat, že ta se v posledních letech vývoje naší společnosti u dětí a mládeže bohužel snižuje. Ve sportovní přípravě nejmladších kategorií by mělo platit pravidlo, že prioritou je celkový vývoj a zdraví mladých sportovců, a ne požadavky plynoucí ze specifik soutěžení. Osobnost trenéra, jeho znalosti a respektování uvedených specifik v tréninku dětí, jsou základními předpoklady splnění cílů a úkolů přípravy mladých sportovců. Jen tak mohou být vytvořeny předpoklady k postupnému přechodu na náročnější specializovaný trénink a k optimálnímu růstu sportovní výkonnosti.

Nesnadnou záležitostí je proces výběru talentovaných dětí. Ten mnohdy rozhoduje o pokračování či ukončení sportovní činnosti v oddíle nebo ve škole, ale i o vztahu ke sportu a životní orientaci. Je žádoucí, aby trenéři a zainteresovaní učitelé při výběru vycházeli ze skutečnosti, že rozpoznat talent prvotním výběrem nebo po krátké době spolupráce je velmi obtížné a pravděpodobnost omylu je vysoká.

Tipy pro tréninkovou praxi

• V tréninkovém procesu a při hodnocení předpokladů (míry talentovanosti) vždy přihlédněte k možným odlišnostem ve vývoji, tj. k rozdílům mezi kalendářním a
• biologickým věkem. Rovněž berte v potaz možné rozdíly ve sportovním věku (době pravidelné sportovní přípravy).
• Mějte přehled o dalších aktivitách dětí (včetně nesportovních).
• Sledujte u dětí „chuť“ do tréninku. Ta je totiž důležitým ukazatelem kvality Vaší činnosti.

Zaměření tréninku v jednotlivých věkových obdobích

Dále si uvedeme doporučení pro sportovní trénink v jednotlivých věkových obdobích, která můžete využít při přípravě a realizaci tréninkového procesu. Současně bude uveden stručný přehled předpokladů rozvoje jednotlivých pohybových schopností.

Věk 6–9 let
Východiska

• Vytvářet vztah ke sportu, návyk na pravidelnou činnost (snadná ovlivnitelnost, účast ve více sportovních odvětvích), zaujmout nabízenými činnostmi, soutěživostí.
• Osvojovat širokou škálu základních dovedností a jejich řetězců bez zaměření na detaily, dovednosti často opakovat.
• Pohybové aktivity: agility, balanční cviky, cviky s nároky na koordinaci, lokomoční rychlost; běh, skoky, hody; kinestetika, klouzání, splývání, údery rukou; chytání, kopání...
• Seznamovat se s jednoduchými pravidly a etikou sport.
• Často měnit obsah (rychle klesá soustředěnost).
• Preferovat zábavu před vítězstvím, společné soutěžení hochů a děvčat (rozdíly ve výkonnosti jsou minimální).
• Systematicky využívat modifikovaných (zjednodušených) aktivit a pomůcek.
• Podporovat uvědomování si vlastního těla, tvořivosti, oceňovat “zaměření” na trénink, disciplinovanost…

Trénink pohybových schopností

• KOORDINACE – senzitivní období, zařazovat v každém tréninku, široké spektrum cvičení.
• RYCHLOST – senzitivní období – dívky zejména mezi 6–7 rokem, hoši zejména mezi 8–9 rokem, nejdříve preferovat rozvoj rychlosti reakce a jednodušší lokomoční cvičení – hlavně frekvenční rychlosti do 6–8 s, později lze zvýšit podíl běhů se změnou směru (adaptace a přirozený nárůst síly), pozornost věnovat i rychlosti horních končetin a trupu, spojovat rychlost a techniku.
• POHYBLIVOST – rozvíjí se přirozeně (citlivé období).
• SÍLA – není závislost mezi sportovním výkonem v dospělosti a silovým tréninkem, hlavním úkolem je příprava šlach a vazů, zlepšení činnosti energetických systémů, upřednostňují se nenáročná cvičení kondiční gymnastiky, s překonáváním odporu vlastního těla (včetně rychlostně-silových), úpoly…

Věk 10– 15 let
Východiska

• Zpočátku podporovat utváření správných návyků (tréninkových, stravovacích, hygienických, fair-play při soutěžení i v životě…).
• Dobré předpoklady pro trénink, přibližně do poloviny období hlavně pro motorické učení – zvládnout základy sportovních dovedností.
• Vytvářet základy strategie a taktiky ve spojení s dovednostmi (zlepšená představivost a orientace, předpoklady pro spolupráci).
• V 2. polovině období si mladí sportovci začínají uvědomovat nezbytnost plného nasazení a pravidelnosti pro dosažení vysoké výkonnosti (sport nejen jako hra, ale i povinnost). V tomto období uplatňovat periodizaci tréninku, zvýšit důraz na potřebné vědomosti.
• Vzestup výkonnosti, zvětšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty.
• Specifickým fenoménem je nástup puberty. Zrychlený růst zvláště svalů, kostí a spojovacích tkání a hormonální změny spolu se zvýšeným mechanickým zatížením vyžadují citlivé řízení tréninku.
• Trénovatelnost aerobní vytrvalosti a síly jsou závislé na úrovních zrání sportovců.
• Soutěže by ještě neměly představovat nadměrný stres pro podpůrně-pohybový aparát a psychiku – vítězství není stále rozhodující. Poměr tréninku a soutěží do 11–12 let cca 70/30, později cca 60/40.
• Naučit sportovce vyrovnávat se s nároky soutěže, ale i tréninku.

Trénink pohybových schopností

• KOORDINACE – senzitivní období (zejména zpočátku období do cca 12 let), u dříve dospívajících zařazovat více koordinačních cvičení. Ke konci období dochází k stagnaci, event. poklesu. Respektovat specifika sportů.
• RYCHLOST – senzitivní období. Především rychlost reakční, frekvenční, děvčata později i akcelerační. Rozvoj rychlosti – hlavně u hochů v pubertě (v pozdější fázi) a v časné postpubescenci (zvýšit objem tréninku).
• VYTRVALOST – průběžně rozvíjet aerobní vytrvalost, v 1. polovině především herní formou, citlivé období zejména na začátku růstového spurtu (především aerobní kapacita – není potřeba klást důraz na intenzitu) a v období jeho zpomalení (aerobní výkon – důraz na intenzitu). Ke konci období dle požadavků sportu vyšší pozornost tréninku aerobní vytrvalosti a u dívek i anaerobní.
• POHYBLIVOST – přirozeně vzrůstá, v 2. polovině období je možná stagnace, event. zhoršení – věnovat zvýšenou pozornost.
• SÍLA – hlavním úkolem je podpora harmonického rozvoje a příprava na zvýšené zatížení v následující etapě. Preferovat cviky komplexního charakteru (zapojeno více kloubů, resp. velké svalové skupiny), techniku cvičení, v 2. polovině možno i základy techniky cvičení s činkou), správné návyky (protažení, kompenzace). Při rozvoji výbušné síly klást důraz na rychlostní složku (u dívek již zpočátku období). U chlapců cca 12 měsíců po růstovém spurtu. U dívek je citlivé období rozvoje síly zejména po růstovém spurtu a další navazuje na menarche.

Tipy pro tréninkovou praxi

• Využívejte cvičení kondiční gymnastiky, core tréninku (jádra těla), s překonáváním odporu vlastního těla, úpoly, doplňkové odpory – expandéry, lehké činky.
• Dbejte na výběr vhodných poloh – nepřetěžujte páteř, variabilitu pohybů.
• Předchází-li kvalitní silová příprava, můžete ke konci období využít doplňkových odporů až 50–60% maxima.
• Z hlediska frekvence posilování stejných svalových skupin se ukazuje, že v této kategorii má cvičení 2 i 3x/týden stejný efekt a trénink 1x týdně nestačí na udržení tréninkem získané úrovně.
• Nepřetěžujte děti s aktuálně vyšší sportovní výkonností, v soutěžích dávejte příležitost všem svěřencům.
  

Věk 16–18 let (dívky 15–17)
Východiska

• Úspěch v soutěžích by stále neměl být, zejména v počátku období, ve většině sportů stále hlavním cílem. Počet soutěží se ale zvyšuje.
• Hlavním východiskem stavby tréninkových cyklů se postupně stává soutěžní kalendář, roste význam přípravy na soutěže.
• Důraz je v tréninku kladen na vytváření prostředí podobné soutěžnímu, modelovat soutěžní podmínky. Podíl soutěžního zatížení v rámci soutěží i tréninku převyšuje ostatní zatížení v tréninku.
• Výrazněji narůstá velikost zatížení, ke konci období trénink postupně nabývá rysy tréninku dospělých. Osifikace kostí však není plně dokončena.
• V obsahu tréninku se zdůrazňuje specializace – narůstá specifičnost tréninkových cvičení a individualizace.
• Zvyšuje se význam taktické přípravy, psychologické a teoretické přípravy.
• Důraz na spojení dokonalé techniky s taktikou (zvládnout téměř celé spektrum specializace).
• Zvýšení důrazu na kondici (značné přírůstky hlavně u hochů), aerobní i anaerobní zatížení.

Trénink pohybových schopností

• SÍLA – předpoklady pro svalovou hypertrofii, výbušnou sílu, ke konci období se podle požadavků disciplíny zaměřit i na maximální sílu. U dívek klást důraz na horní polovinu těla (udržení proporcionality).
• RYCHLOST – akcelerační, frekvenční (zlepšování hlavně nárůstem silové komponenty).VYTRVALOST – rozvíjet aerobní i anaerobní.
• KOORDINACE – více respektovat specifika specializace.
• FLEXIBILITA – dále rozvíjet nebo udržovat (vzhledem k specifikům sportovních výkonů).
  Mějte na paměti, že:
  
• Sportovní výkony jsou ovlivněny věkovými zvláštnostmi a dobou sportovní přípravy.
• Sportovní výkony jsou ovlivněny somatometrickými ukazateli (chlapci v období 10–14 let, dívky v období 9 a především 12–13 let).Z nejlepších žáků se prosadí jen polovina (i méně) mezi nejlepší v dorosteneckých kategoriích. Není také úzká vazba mezi vysokou výkonností v dětství a v dospělosti.
  

Netradiční přístupy k tréninku dětí

V této části kapitoly představíme netradiční přístup k tréninku dětí a mládeže, který je ověřen vlastní dlouholetou praxí a který mj. vychází z přesvědčení, že daleko lepší je sportovat pro prožitky, než pro výkon. Jinými slovy, pokud se v prvních etapách sportovní přípravy se zaměříme na vnitřní stav sportovce a budeme ho orientovat nikoliv dominantně na cíl ale cestu, na průběh dané činnosti (činností), uděláme pro něj a pro jeho budoucnost sportovní i osobní daleko více, než když budeme v ruce neustále držet stopky.

V úvodu kapitoly položíme několik otázek: Plní současný trénink dětí a mládeže stále své poslání o všestranném a vyváženém rozvoji všech složek sportovce. Nejsou cíle dosažení harmonického rozvoje osobnosti spíše jen proklamativní? Není honba za výkonností dominantní prioritou u převážné většiny trenérů a to i v nejmladších věkových skupinách? Není naše sportovní prostředí příliš chudé na podněty?

Ve sportu, bohužel i mládežnickém, se často vytrácí původní obsah slova sport – prožitek, radost, hra. Avšak hra zejména děti a mládež baví, hra umožňuje prožívat, hra má smysl. Je zprostředkovatelem rolí, umožňuje simulovat (napodobovat), umožňuje poznávat jiné i sebe, prozrazuje charakter…). V nabídce alternativních pedagogických přístupů lze najít podněty i pro sportovní trénink. Tréninkový proces lze, zejména na soustředěních zefektivnit aplikací „zatím“ netradičních metod a prostředků. Využití principů (metod a prostředků) zážitkové pedagogiky a dobrodružné výchovy ve sportovním tréninku vyvolává vnitřní napětí, které je totožné s aktivačním stavem ovlivňujícím v příznivé atmosféře tělesné i duševní funkce mladých sportovců ve smyslu euforického naladění k činnosti s následnými motivačními dopady na dlouhodobou sportovní přípravu.

Zážitková pedagogika, stejně jako přírodní a dobrodružná výchova, nabízejí z hlediska holistického pojetí sportovního tréninku prostor pro uplatňování celé škály netradičních přístupů, metod i prostředků, s cílem ovlivnit nejen aktuální výkonnost jedince ve smyslu rozvoje pohybových schopností a dovedností, ale pomocí různorodých a pestrých aktivit ovlivnit mentální, emocionální ale i např. charakterovou či sociální (osobnostní) úroveň sportovců. Významným přínosem takovýchto přístupů je ověření, že použití nestandardních tréninkových metod a prostředků dá dosáhnout minimálně srovnatelného tréninkového účinku v rozvoji tělesných schopností. Neoddiskutovatelný je přínos z hlediska osobnostního rozvoje jednotlivců i pozitivních kvalitativních změn v zainteresované skupině (vztah závodník – závodník, hráč – hráč a zejména vztah sportovec – trenér), (obrázek 15).

Různorodost cílů, které je možno si stanovit a plnit při realizaci organizačních forem tréninku (tréninková jednotka, soustředění) využívajících metody a prostředky zážitkové pedagogiky a přírodní výchovy a jejichž následný transfer do tréninkového procesu může mít pozitivní přínos pro komplexní (holistické) rozvoj mladých sportovců (tabulka 5). Na jedné straně je třeba hledat cesty k zefektivnění tréninkového procesu, ale na straně druhé je třeba jej zatraktivnit, přičemž tyto dva požadavky se navzájem nevylučují.

Obrázek 15. Využití trenérsko-pedagogických prostředků v osobnostním rozvoji sportovců s přihlédnutím ke složkám sportovního výkonu (Hanuš & Chytilová, 2009; upraveno)

Tabulka 5. Potenciál zážitkové pedagogiky a dobrodružné (přírodní) výchovy a její přínos pro jedince a společnost s možnou aplikací do sportovního tréninku (Higgins & Nicol, 2002, upraveno)

Psychologické	Sociologické	Vzdělávací	Fyzické	Zdravotní
Sebepojetí Sebepředstava	Empatie Sounáležitost	Alternativní vzdělávací přístupy	Zdatnost obecně	Redukce stresu
Sebedůvěra	Týmová spolupráce	Alternativní tréninkové přístupy	Vytrvalost	Zdravý životní styl
Výkonnost Efektivita činnosti	Respektování ostatních	Outdoor sporty a aktivity	Síla	Zdraví jako hodnota
Situační vnímání	Komunikace	Tvořivost a Kreativní řešení problémů	Rychlost
Schopnost reálných názorů	Sebekontrola v jednání	Ovlivňování hodnotových orientací	Pohyblivost
Sebeuspokojení	Přátelství	Zvládání výzvových (limitních) aktivit	Uvolnění, relaxace
Sebeuznání	Schopnost řešení konfliktů		Prostorová orientace
Sebeúcta

Kontrolní otázky

1. Charakterizujte sportovní trénink dětí a mládeže (STDM), uveďte specifika tréninkového zatížení.
2. Jaké jsou specifické požadavky na činnost trenéra v sportovním tréninku dětí a mládeže?
3. Charakterizujte STDM ve věkových obdobích 6–10, 11–15, 16–18 let.
4. Uveďte specifika a zaměření tréninku jednotlivých věkových obdobích v obsahových složkách tréninku.
5. Uveďte váš názor na problematiku sportovní výkonnosti a význam soutěží u dětí a mládeže.
6. Charakterizujte a zhodnoťte výše uvedený netradiční přístup k tréninku dětí.
   
   

Literatura

Balyi I., & Hamilton A. (2004). Long-Term Athlete Development: Trainability in Childhood and Adolescence. Windows of Opportunity. Optimal Trainability. Victoria: National Coaching Institute British Columbia & Advanced Training and Performance Ltd.

Bompa, T. O. (2009). Periodization: Theory and methodology of training. Champaign, IL: Human Kinetics.

Bompa, T. (2000). Total training for young champions. Champaign: Human Kinetics.

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V. (2012). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Boyle, M. (2004). Functional training for sports. Champaign, IL: Human Kinetics.

Bukač, L. (2005). Intelekt, učení, dovednosti a koučování v ledním hokeji. Praha: Olympia.

Gamble, P. (2010). Strength and conditioning for team sports: Sport specific physical preparation for high performance. London: Taylor and Francis.

Hagger, M. (1999). Coaching young performers. Leeds: The National Coaching Foundation.

Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2012). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex.

Hanuš, R., & Chytilová, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada Publishing.

Malina, R. M. (1991). Growth, maturation and physical activity. Champaign, IL: Human Kinetics.

Neuman, J. (1998). Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál. Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.

Wiersma, L. D. (2000). Risks and benefits of youth sport specialisation: Perspectives and recommendations. Pediatric Exercise Science, 12, 13–22.