Sport osob se zdravotním postižením

Úvod

Paralympijské sportovní hnutí je zaměřeno hlavně na rozvoj sportů tělesně a zrakově postižených. Tělesně postižení se dále dělís na sportovce s amputacemi, vozíčkáře (paraplegie, kvadruplegie a rozštěp páteře), spastiky (osoby s DMO). Mezi zakládající organizace mezinárodního paralympijského výboru patřila také organizace INAS-FID, která se věnuje rozvoji sportu osob s mentálním postižením. Tato skupina sportovců s postižením tedy také patří mezi paralympijské sportovce a po dlouhé proluce se sportovci s mentálním postižením účastnili paralympijských her v Londýně v roce 2012.

Počátky paralympijského sportu můžeme sledovat již v roce 1948, kdy se uskutečnily první slavné Stoke-mandevillské hry sportovců vozíčkářů ve Velké Británii. Těchto her se zúčastnilo 16 sportovců výhradně z britských ostrovů a je s nimi spojeno jméno zakladatele a propagátora sportu osob na vozíku sira Ludwiga Guttmanna – neurologa, který ve Velké Británii vedl rehabilitační ústav ve Stoke Mandeville. Dr. Guttmann viděl obrovský potenciál sportu ve vztahu ke komplexní, specificky sociální rehabilitaci osob s transverzální míšní lézí. V rehabilitačním centru ve Stoke Mandeville se sport úspěšně rozvíjel a tak se v roce 1952 mohly uskutečnit první mezinárodní hry vozíčkářů, kterých se účastnilo 130 sportovců na ortopedických vozících. Mezinárodní popularita sportu vozíčkářů stoupala a tak byla v roce 1952 založena mezinárodní sportovní organizace vozíčkářů (International Stoke Mandeville Games Federation). Sir Guttmann měl sen rozvíjet sport pro osoby s postižením na všech úrovních a vytvořit systém soutěží, který by byl ekvivalentem olympijských her. Tento sen organizovat hry ve stejném roce a stejném místě, jako olympijské hry, se naplnil v roce 1960, kdy necelé dva měsíce po skončení olympiády v Římě proběhly mezinárodní hry (International Stoke Mandeville Games), které později dostaly název paralympiády. V roce 1964 je založena Mezinárodní sportovní organizace pro zdravotně postižené International Sport Organization for the Disabled (ISOD), která je zaměřena na rozvoj sportu osob s amputacemi a dalšími tělesnými postiženími. Díky iniciativě této organizace se sportovci s amputacemi poprvé objevují na Paralympijských hrách v Torontu v roce 1978. V roce 1978 vzniká sportovní organizace CP-ISRA (Cerebral Palsy - International Sport and Recreation Association – Mezinárodní asociace sportu a rekreace pro osoby s cerebrální parézou).

Tabulka 16. Letní Paralmypijské hry - přehled

Rok	Místo	Postižení	Počet zemí	Počet sportovců	Totožné místo s OH?	Výrazné události
1952	Stoke Mandeville, VBR	Poranění míchy	2	130	Ne	První mezinárodní hry pro sportovce s postižením.
1960	Řím, ITA	Poranění míchy	23	400	Ano	První hry pro sportovce s postižením organizovány ve stejném místě jako OH.
1964	Tokio, JAP	Poranění míchy	21	375	Ano	Přidán nový sport: vzpírání
1968	Tel Aviv, ISR	Poranění míchy	29	750	Ne	Přidán nový sport Lan Bowls.
1972	Heidelberg, GER	Poranění míchy	43	984	Ne	Zařazení závodů kvadruplegiků. Ukázkové sporty osob se zrakovým postižením.
1976	Toronto, CAN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení	38	1657	NE	Přidány nové sporty: volejbal (stojících), goalball a sportovní střelba. Poprvé se objevily speciální závodní vozíky.
1980	Arnhem, NED	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO	42	1973	Ne	Volejbal sedících přijat jako nová disciplína.
1984	Stoke Mandeville, GBR & New York, USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO	41 (GBR) 45(USA)	1100 (GBR) 1800 (USA)	Ne	Přidány nové sporty: Fotbal pro 7 a boccia. Silniční cyklistika přidána jako nová disciplína. Závody na vozíku součástí LOH v LA.
1988	Soul, KOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	61	3013	Ano	Přidány nové sporty: judo a tenis na vozíku. Spolupráce mezi organizačními výbory LOH a LPH.
1992	Barcelona, ESP	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	82	3021	Ano	Přelomová událost spojená s excelentní organizací her.
1996	Atlanta, USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	103	3195	Ano	Přidán nový sport: jezdectví. Dráhová cyklistika přidána jako nová disciplína. 48 sportovců z ČR (10 medailí: 2-7-1)
2000	Sydney, AUS	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	122	3843	Ano	Přidány nové sporty: jachting a rugby na vozíku. Rekordní prodej vstupenek. 57 sportovců z ČR (43 medailí: 15-15-13)
2004	Atény, GRE	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení	136	3806	Ano	Přidán nový sport: fotbal pro 5. Rekordní účast médií.
		DMO Les Autres				65 sportovců z ČR (31 medailí: 16-8-7)
2008	Peking, CHN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	150	4000	Ano	Přidán nový sport: veslování.
2012	Londýn, GBR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	150*	4200*	Ano	Sportovci s mentálním postižením se po 12 letech vrací na LPH. Budou soutěžit v atletice, plavání a stolním tenise.

Zimní sport osob s postižením se po II. světové válce rozvíjel pomaleji než letní sporty. V roce 1984 se uskutečnil první lyžařský kurz trojstopého lyžování pro osoby s amputacemi dolních končetin. V roce 1970 se konaly první mezinárodní závody lyžování postižených a v roce 1974 bylo ve Francii (Grand Bornand) zorganizováno první MS v klasickém i sjezdovém lyžování. První zimní paralympijské hry se konaly v roce 1976 ve švédském městě Örnsköldsvik. Závodili zde lyžaři s amputacemi a zrakovým postižením v klasickém i sjezdovém lyžování a v rychlobruslení na speciálních saních. Po úspěšných prvních hrách byly v roce 1980 zorganizovány II. zimní paralympijské hry v norském městě Geilo. Těchto her se účastnili také vozíčkáři a jako demonstrace zde bylo uvedeno právě lyžování na speciálních saních (předchůdce monolyží).

Tabulka 17. Zimní Paralmypijské hry - přehled

Rok	Místo	Postižení	Počet zemí	Počet sportovců	Totožné místo s OH?	Výrazné události
1976	Örnskoldsvik SWE	Amputace Zrak. postižení	17	250 +	Ne	Ukázkový sport: Rychlobruslení na saních.
1980	Geilo NOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	18	350	Ne	Ukázkový sport: Sjezd na saních.
1984	Innsbruck AUT	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	21	457	Ne	Ukázkový sport při OH v Sarajevu: Obří slalom.
1988	Innsbruck AUT	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	22	397	Ne	Zařazení disciplín na sit-ski ve sjezdovém i klasickém lyžování.
1992	Tignes-	Poranění míchy Amputace	24	475	Ano	Zařazení nové disciplíny Biatlon. Ukázkově
	Albertville FRA	Zrak. postižení DMO Les Autres				zařazeny také soutěže ve zjezdovém i klasickém lyžování osob s ment. postižením.
1994	Lilehammer NOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	31	492	Ano	Přidán nový sport Sledge hokej. 10 sportovců z ČR (1 medaile: 0-0-1)
1998	Nagano JAP	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	32	571	Ano	Zvýšený zájem diváků a médií. 6 sportovců z ČR (7 medailí: 3-3-1)
2002	Salt Lake USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	36	416	Ano	Rekordní počet prodaných lístků předčil očekávání. 6 sportovců z ČR (5 medailí: 2-1-2)
2006	Torino ITA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	39	474	Ano	Přidán nový sport Curling na vozíku. 5 sportovců z ČR (1 medaile: 0-1-0)
2010	Vancouver CAN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	45	650	Ano	Rozšíření počtu týmů v soutěžích curlingu o dva. 18 sportovců z ČR (1 medaile: 0-0-1) Poprvé účast sledge hokejového týmu ČR
2014	Sochi RU	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení

LETNÍ PARALYMPIJSKÉ SPORTY

ATLETIKA

Obr 30. Paralympijská atletika (IPC, 2004)

Rychlost sprintéra, síla vrhače, odraz skokana a vytrvalost dálkaře jsou lákadly tisíců diváků královny sportů - atletiky. Atletické soutěže na paralympijských hrách vždy přilákají do ochozů nejvíce diváků, kteří mohou sledovat velké množství soutěží v mnohých disciplínách. Atletika je součástí Letních paralympijských her (LPH) od roku 1960 a v současnosti v ní soutěží muži a ženy různých kategorií. Technický rozvoj kompenzačních pomůcek a odhodlání sportovců pomáhají dosahovat dříve nemyslitelných výkonů. Někteří sportovci soutěží na vozících, jiní s protézami, a sportovci se zrakovým postižením s vidícím vodičem (asistentem). Sportovci soutěží ve třídách rozdělených v disciplínách na základě funkční klasifikace, která se průběžně upravuje, tak aby umožnila co největší zapojení sportovců.

V atletice jsou následující disciplíny:

• Dráhové disciplíny: sprint (100m, 200m, 400m), střední tratě (800m, 1500m), vytrvalostní tratě (5000m, 10000m, maratón) a štafetové závody (4x100m, 4x400m).
• Skokanské disciplíny: Skok vysoký, skok daleký a trojskok.
• Vrhačské disciplíny: Hod diskem, hod oštěpem (kuželkou), vrh koulí.
• Pětiboj: kombinace disciplín na trati a v poli na základě klasifikace sportovců.

BASKETBAL NA VOZÍKU

Basketbal na vozíku vznikl po druhé světové válce v rehabilitačním ústavu ve Stoke Mandeville pod vedením MUDr. Ludwiga Gutmanna, který jej využíval k rehabilitaci válečných veteránů. Sport se rychle rozvíjel a stal se součástí prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. Basketbal, který je jedním z nejpopulárnějších paralympijských sportů, je určen osobám s tělesným postižením, které nemohou běhat nebo skákat či pilotovat. Basketbal na vozíku hrají muži i ženy. Tým je sestaven z pěti hráčů, kteří mají přiděleny body (od 0,5 do 4,5) na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Počet hráčských bodů na hřišti nesmí překročit 14,5 bodu. Cílem hry je překonat soupeře rozdílem získaných bodů za vstřelené koše. Rozměry hřiště a košů jsou stejné jako u tradičního basketbalu. Basketbal na vozíku je řízen Mezinárodní federací basketbalu na vozíku (International Wheelchair Basketball Federation – IWBF).

BOCCIA

Boccia je testem svalové kontroly a přesnosti vyžadujícím velkou míru soustředění. Cílem tohoto sportu je umístit vlastní míčky co nejblíže vymezenému cílovému míčku, který se nazývá „jack“. V současnosti je boccia provozována ve 42 zemích. Boccia je určena spastikům či vozíčkářům s obdobným neurologickým postižením. Boccia byla původně vyvinuta pro rekreační účely a jako sport byla představena na Paralympijských hrách v New Yorku v roce 1984. Muži a ženy soutěží společně o cenné kovy v sedmi soutěžích (individuálních, párových a týmových). Jednotlivci a páry hrají na 4 sety a týmové soutěže na 6 setů. Rozměry hracího pole jsou 12,5 m × 6 m, povrch musí být rovný a hladký, jako například dlážděná nebo dřevěná či umělá podlaha v tělocvičně. Boccia je řízena mezinárodním výborem pro bocciu (International Boccia Commission), který je součástí mezinárodní organizace CP-ISRA (Cerebrál Palsy International Sports and Recreation Association).

CYKLISTIKA

Rychlost a vzrušení cyklistických disciplín je pro sportovce s postižením relativně novou zkušenosti. Cyklistiku začali jako první provozovat nevidomí sportovci na tandemech, kteří se poprvé účastnili Paralympijských her v Soulu v roce 1988. V současnosti je cyklistika provozována ve více než 40 zemích. V současnosti se cyklistice věnují mimo nevidomých také sportovci s DMO, amputacemi či jinými tělesnými postiženími v kategoriích dle funkční klasifikace. Podle funkčních možností sportovci používají kola, speciální tříkolky, tandemy nebo handbiky. Soutěže probíhají v kategoriích mužů a žen na dráhách a silnicích v jednotlivcích i týmech ve sprintu, stíhacím závodě a časovkách. Paralympijská cyklistika není speciálním sportem a technická pravidla mezinárodní cyklistické unie (UCI) jsou aplikována na všech oficiálních soutěžích. Specifická pravidla IPC se věnují specifikám cyklistiky osob s postižením. Cyklistika postižených je od roku 2006 řízena mezinárodní cyklistikou unií (UCI).

FOTBAL PRO 5 (ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH)

Každý, kdo někdy zkoušel hrát fotbal, potvrdí, že hrát fotbal není tak jednoduché jak se jeví v televizi. Přidáme-li k tomu fakt, že hráči nevidí míč, spoluhráče, soupeře ani bránu a máte velmi zajímavý sport. Fotbal pro 5 je určen hráčům se zrakovým postižením a jednoho vidícího hráče, který zaujímá roli brankáře. Padesáti minutovou hru (2 x 25 minut) hrají dva týmy o pěti hráčích. Pravidla vycházejí z tradičního fotbalu (FIFA). Hraje se s ozvučeným míčem a vidící brankář může hráčům pomáhat s orientací v prostoru. Hřiště je menší než ve fotbalu a ve hře se nepoužívá pravidlo offsidu. Fotbal pro 5 je řízen sportovně technickou komisí fotbalu, která je zřízena při Mezinárodní sportovní federaci zrakově postižených (International Blind Sport Asssociation – IBSA). První oficiální soutěže ve fotbalu pro 5 byly organizovány ve Španělsku v roce 1986 a od té doby se tento sport těší rozmachu po celém světě. Na program LPH byl program pro 5 poprvé zařazen v Aténách v roce 2004.

FOTBAL PRO 7 (SPASTIKŮ)

Fotbal pro 7 je modifikací tradičního fotbalu určenou pro hráče dětskou mozkovou obrnou Hraje se na dva 30 minutové poločasy na hřišti menších rozměrů. Ve hře se nepoužívá pravidlo offsidu a postranní vhazování může být pouze jednou rukou. Spolu hrají hráči s různou mírou postižení, kteří mají přiděleny body na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Fotbal pro 7 je řízen mezinárodní organizací CP-ISRA (Cerebral Palsy International Sports and Recreation Association). Na program LPH se tento sport dostal v roce 1984 v New Yorku a v současnosti je provozován v pěti světových regionech a počet zapojených zemí neustále narůstá.

GOALBAL

Goalball je sportovní hra speciálně vyvinutý pro sportovce se zrakovým postižením (ZP). Jeho počátky spadají do roku 1946, kdy byl zařazen jako součást rehabilitace nevidomých válečných veteránů. Na program LPH byl zařazen v roce 1976 v Torontu. Goalball je z důvodu charakteru hry organizován většinou mimo hlavní paralympijské sportoviště, protože z důvodu charakteru hry. Hraje se na dva 10 minutové poločasy s ozvučeným míčem (s rolničkami uprostřed) a v průběhu hry je tedy vyžadováno naprosté ticho. Cílem hry je překonání soupeře rozdílem vstřelených branek. Útočící hráči odehrávají skákající nebo kutálející se míč na branku soupeře, obránci zabraňují specifickýmzpůsobem jeho proniknutí do branky trupem a končetinami ve sníženém postoji nebo vleže. Hra je určena mužům i ženám a v průběhu hry musejí hráči nosit klapky na oči, tak aby společně mohli soutěžit sportovci s různou mírou ZP. Goalball je řízen Mezinárodní sportovní federací zrakově postižených (International Blind Sport Asssociation – IBSA).

JACHTING

Jachting byl poprvé zařazen na program LPH jako ukázkový sport v roce 1996 v Atlantě. Jako oficiální paralympijský sport byl jachting zařazen v Sydney 2000. Jachting je určen sportovcům s poškozením míchy, amputacemi, DMO a Les Autres. Klasifikační systém v jachtingu je založen na čtyřech klíčových schopnostech: rovnováha, funkce ruky, mobilita a zraková kontrola. Soutěže probíhají ve třech lodních třídách: jednomístné a trojmístné plachetnice jsou otevřeny téměř všem skupinám postižení a dvojmístné plachetnice jsou určeny sportovcům se závažným postižením. Jachtingu se v současnosti provozován v 50 zemích, z nichž na LPH startovalo 28 zemí. Jachting je řízen Mezinárodní nadací jachtingu pro postižené (International Foundation for Disabled Sailing), kterou jako autoritu uznává Mezinárodní federace jachtingu (International Sailing Federation).

JEZDECTVÍ

Ačkoliv jízda na koni byla osobami s postižením využívána v rámci rehabilitace (hipoterapie) i rekreace po dlouhou dobu, na program Paralympijských her se dostala až v Atlantě v roce 1996. Jezdectví je sport, kde spolu soutěží osoby s různými tělesným a zrakovým postižením. Disciplíny jsou pořádány ve skupinách dle funkčního potenciálu (míry postižení). Jezdci soutěží ve dvou disciplínách paradrezury: předepsaná jízda a volná jízda s hudbou. Soutěže probíhají také v týmech třech či čtyřech jezdců. Rozhodčí hodnotí zvládnutí jezdeckých dovedností v předepsaných jízdách v kroku, klusu či cvalu. Jezdci mohou používat dovolené kompenzační pomůcky (jezdecký bičík, speciální uzdy apod.). Od roku 2006 je jezdectví řízeno Mezinárodní jezdeckou federací (International Equestrian Federation – FEI).

JUDO

Judo bylo nejprve používáno osobami se zrakovým postižením k rozvoji prostorové orientace, sebevědomí, sebedůvěry a nezávislosti, ale postupem času se rozvinulo na soutěžní úroveň. Na program LPH bylo poprvé zařazeno v roce 1988 v Soulu. Ženy se poprvé účastnily soutěží v judu při LPH v Aténách v roce 2004. Cílem v judu je překonat a imobilizovat protivníka. Sportovci se zrakovým postižením soutěží v několika váhových kategoriích. Zápas trvá pět minut a vítězem je ten, kdo získal ippon nebo vyšší počet bodů. Judo je řízeno Mezinárodní sportovní federací zrakově postižených (International Blind Sport Association – IBSA). Soutěžní pravidla vycházejí z tradičního juda a mají pouze několik drobných modifikací, které umožňují vlastní kontakt judistů před a po zápase.

LUKOSTŘELBA

Sportovci s tělesným postižením se lukostřelbě začali věnovat již před 50 lety. Na začátku měla lukostřelba, stejně jako další sporty, spíše rehabilitační a rekreační charakter. První soutěže v lukostřelbě se konaly v rehabilitačním ústavu ve Stoke Mandeville v roce 1948 a od té doby tento sport zažil rapidní rozvoj. Technologický vývoj luků, změny v pravidlech a zájem sportovců stále zvyšuje jeho atraktivitu. V roce 2006 byla lukostřelba provozována ve 37 zemích a tento počet neustále roste. Lukostřelba, která je testem přesnosti, síly a koncentrace byla součástí již prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. V tomto sportu soutěží sportovci s tělesným postižením (míšní léze, DMO, amputace, les autres) ve třech skupinách dle funkční klasifikace. Soutěže zahrnují jednotlivce a týmy na vozíku i ve stoje. Soutěžící střílejí na terč s deseti soustřednými kruhy ze stanovené vzdálenosti. Lukostřelba je řízena sportovně technickým výborem IPC (IPC Archery Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel mezinárodní federace lukostřelby (FITA).

PLAVÁNÍ

Plavání je jedním z nejdůležitějších paralympijských sportů zařazených do programu LPH od samého počátku (Řím 1960). Obdobně jako při Olympijských hrách plavci soutěží ve volném stylu, prsou, motýlku, znaku a polohovém závodě. Plavci jsou do soutěží rozděleni na základě funkční klasifikace. Plavání je řízeno sportovně technickým výborem IPC (IPC Swimming Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel mezinárodní plavecké federace (International Swimming Federation - FINA): možnost startu bez využití startovacích bloků či využití dotekové signalizace pro plavce se zrakovým postižením (protetické ani ortopedické pomůcky nejsou povoleny).

RUGBY NA VOZÍKU

Rugby na vozíku vzniklo v 70. letech v Kanadě pro rozšíření sportovních příležitostí kvadruplegiků.
Rugby bylo ukázkovým sportem na Paralympijských hrách v roce 1996 v Atlantě a jako oficiální sport bylo zařazeno na program LPH v roce 2000 v Sydney. V roce 2006 bylo rugby provozováno ve 22 zemích. Rugby je intenzivní kontaktní sport pro muže i ženy s kvadruplegií. Rugby se hraje na hřišti s rozměry hřiště na basketbal. Cílem hry je překonat s míčem brankovou čáru protihráčů a přechod přes hřiště se mnohdy neobejde bez kolizí. Na paralympijských soutěžích hrají spolu hráči s různou mírou postižení, kteří mají přiděleny body na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Hraje se na čtvrtiny, které trvají 8 minut. Rugby na vozíku je řízeno Mezinárodní federací rugby na vozíku (International Wheelchair Rugby Federation – IWRF), která je součástí Mezinárodní sportovní federace vozíčkářů a amputářů (International Wheelchair and Amputee Sports Federation – IWAS).

SPORTOVNÍ STŘELBA

Sportovní střelba je na programu LPH od Toronta 1976. V roce 2006 byla sportovní střelba provozována v 51 zemích. Sportovní střelba je testem přesnosti a kontroly. Střílí se série ran na statické terče z pušek a pistolí. Soutěží se účastní muži i ženy ve dvou kategoriích dle míry postižení (SH 1 a SH2). Do terčů vzdálených 10, 25 a 50 metrů ze vzduchových a malorážkových zbraní se střílí v rámci soutěží jednotlivců i týmů. Střelba je řízena sportově technickým výborem IPC (IPC Shooting Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace sportovní střelby (International Shooting Sport Federation- ISSF).

STOLNÍ TENIS

Stolní tenis patří k nejstarším paralympijským sportům (poprvé zařazen na program LPH v Římě 1960). Soutěží se účastní sportovci s poškozením míchy, amputacemi, DMO a Les Autres. Soutěže probíhají v jednotlivcích, párech a družstvech. Zápas sestává s pěti setů po 11 bodech. Vítězem je ten, kdo vyhraje tři z pěti setů. Stolní tenis je řízen sportovně technickým výborem IPC (IPC Table Tennis Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace stolního tenisu (International Table Tennis Federation – ITTF).

ŠERM NA VOZÍKU

MUDr. Ludwig Guttmann představil šerm vozíčkářů ve Stoke Mandeville v roce 1953. Šerm byl součástí prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. Diváky na první pohled upoutá fakt, že šermíři soutěží na vozících, které jsou připevněny k podlaze. Tento fakt však neomezuje pohyb jejich trupu a sport má tak srovnatelnou rychlost a dynamiku se šermem osob bez postižení. Soutěže mužů a žen s amputacemi, poškozením míchy i DMO probíhají u jednotlivců i týmů (3 šermíři) v následujících disciplínách: fleret, kord (muži a ženy) a šavle (muži). Šerm na vozíku je řízen Mezinárodní sportovní federací vozíčkářů a amputářů (International Wheelchair and Amputee Sports Federation – IWAS).

TENIS NA VOZÍKU

Tenis na vozíku vznikl v 70 tých letech v USA a v současnosti stále roste jeho obliba na celém světě. Tenis se na programu paralympijských her poprvé objevil v roce 1992 v Barceloně. Tenis na vozíku se hraje dle pravidel tradičního tenisu a úroveň dovedností, zdatnosti i strategie v tenisu na vozíku je srovnatelná s tenisem osob bez postižení. V tenise neexistuje klasifikační systém, ale existuje samostatná skupina pro hráče s kvadruplegií. Hrají se singly (pro dva hráče) a dubly (pro čtyři hráče) a vítězem se stává hráč, který vyhraje dva sety. Tenis na vozíku je řízen Mezinárodní asociací tenisu na vozíku (International Wheelchair Tennis Association – IWTA).

VESLOVÁNÍ

Veslování je nejmladším paralympijským sportem. Mezi paralympijské sporty bylo zařazeno v roce 2005 a první soutěže budou probíhat v rámci LPH v Pekingu v roce 2008. Aplikované veslování je určeno sportovcům s tělesným postižením, kteří splňují podmínku minimálního postižení. Veslování je specifické využitím sportovních kompenzačních pomůcek (úprav), které umožňují zapojení veslařů s různou mírou postižení. Soutěže mužů a žen probíhají v současnosti ve čtyřech lodních třídách, které jsou současí programu MS ve veslování (LTA4+, TA2x, AW1x a AM1x). Třídy LTA4+, TA2x jsou určeny společným posádkám mužů a žen. Závody probíhají většinou na vzdálenost 1000m. Veslování je řízeno Mezinárodní veslařskou federací (International Roving Federation – FISA).

VOLEJBAL (V SEDĚ)

Volejbal sedících byl poprvé zařazen do programu LPH v Arnhemu 1980. Cílem hry je přehrát míč přes síť tak, aby dopadl na soupeřovu polovinu hřiště. Soutěže probíhají v kategoriích mužů a žen (6 hráčů v týmu), kteří splní podmínku minimálního postižení. Hraje se na menším hřišti a podmínkou je, aby pánev hráčů byla po celou dobu v dotyku s plochou hřiště. Protože se hraje na menším hřišti s nižší sítí, je hra výrazně rychlejší než u tradičního volejbalu. Hra se sestává z pěti setů do 25 bodů. Vítězem se stává tým, který dříve vyhraje tři sety. Volejbal je řízen Mezinárodní organizací volejbalu postižených (World Organisation for Volleyball for the Disabled – WOVD).

VZPÍRÁNÍ

Vzpírání bylo na program LPH poprvé zařazeno pro sportovce s poškozením míchy v roce 1964 v Tokiu. V současnosti je vzpírání otevřeno sportovcům s poškozením míchy, amputacemi dolních končetin, DMO a Les Autres splňujícím podmínku minimálního postižení. Vzpírání žen bylo na program LPH poprvé zařazeno v Sydney v roce 2000. Vzpěrači musejí v lehu na zádech spustit činku na prsa, stabilizovat ji a poté vzepřít do propnutých loktů. Soutěže probíhají v bench presu v deseti různých váhových kategoriích. Vzpěrači mají na každé váze činky povolené tři pokusy.

ZIMNÍ PARALYMPIJSKÉ SPORTY

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Běžecké lyžování bylo zařazeno již na program prvních Zimních paralympijských her (ZPH) v roce 1976 ve švédském Örnskoldsviku. Paralympijské soutěže jsou určeny mužům i ženám s tělesným postižením (poškození míchy, DMO, amputace a Les Autres) a zrakovým postižením. Sportovci soutěží s přihlédnutím k jejich funkčnímu potenciálu (míře postižení), tak aby jejich příležitosti byly srovnatelné. Běžecké lyžování je řízeno Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně technickou komisí pro běžecké lyžování) a řídí se pravidly (s mírnými modifikacemi) Mezinárodní lyžařské federace (International Ski Federation – FIS).

BIATLON

Biatlon byl na program Zimních paralympijských her (ZPH) zařazen v roce 1994 v Lillehammeru. Biatlon je určen osobám s tělesným i zrakovým postižením. Závody sestávají ze tří 2,5 km dlouhých úseků běžeckého lyžování. V průběhu závodu hráči střílejí na 10 m vzdálené terče. Za každou střelu mimo terč je hráč penalizován časovým zatížením. Pro úspěch v biatlonu je nejdůležitější co nejlépe zvládnou techniku jízdy na lyžích a střelbu z pušky. Sportovci se zrakovým postižením střílejí s pomocí speciálního akustického naváděcího systému. Biatlon je řízen sportovně technickým výborem IPC (IPC Nordic Skiing Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace biatlonu (International Biathlon Union – IBU).

CURLING VOZÍČKÁŘŮ

Curling vyžaduje zvládnutí strategie a velkou míru dovedností. Curling vozíčkářů je poměrně mladým sportem. První mistrovství světa bylo pořádáno v roce 2000 ve Švýcarsku (Crans- Montana) a na pořad Zimních paralympijských her byl zařazen v roce 2006 v Turíně. Sport se hraje v koedukovaných týmech a je určen osobám s tělesným postižením (např. poškození míchy, DMO, spina bifida, amputace obou dolních končetin). Tento sport se hraje dle modifikovaných pravidel curlingu (World Curling Federation – WCF).

SJEZDOVÉ LYŽOVÁNÍ

Sjezdové lyžování (slalom a obří slalom) bylo zařazeno již na program prvních Zimních paralympijských her (ZPH) v roce 1976 ve švédském Örnskoldsviku. Soutěže probíhají u osob s tělesným a zrakovým postižením ve všech čtyřech disciplínách. Sjezdaři musejí zvládnout trať s přesností a rychlostí srovnatelnou s lyžaři bez postižení, kdy dosahují rychlosti vyšší než 100km/h. Soutěže probíhají, obdobně jako na Olympijských hrách, ve čtyřech disciplínách: sjezd, super-G, obří slalom, slalom. Paralympijské soutěže jsou určeny mužům i ženám s tělesným postižením (poškození míchy, DMO, amputace a Les Autres) a zrakovým postižením. Sportovci soutěží s přihlédnutím k jejich funkčnímu potenciálu (míře postižení), tak aby jejich příležitosti byly srovnatelné. Sjezdové lyžování je řízeno Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně technickou komisí pro sjezdové lyžování) a řídí se pravidly (s mírnými modifikacemi) Mezinárodní lyžařské federace (International Ski Federation – FIS). Lyžaři se zrakovým postižením jsou naváděni pomocí zvukových signálů vidícími průvodci. Lyžaři s tělesným postižením využívají kompenzační- sportovní pomůcky jako například: stabilizátory, sit-ski (monoski), či jiné ortopedické pomůcky.

Obrázek 36. Sjezdové lyžování (IPC, 2004)

SLEDGE HOKEJ

Sledge hokej je paralympijskou verzí ledního hokeje. Od svého uvedení na program ZPH v Lillehammeru v roce 1994 se sledge hokej stal největší atrakcí zimních paralympijských her. Sledge hokej je rychlým a tvrdým kolektivním sportem určeným hráčům s tělesným postižením. Sledge hokej je řízen Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně technickou komisí pro lední hokej) a řídí se mírně modifikovanými pravidly ledního hokeje (International Ice Hockey Federation – IIHF). Hráči bruslí na speciálních saních (sledge), které mají na spodní straně připevněny dva paralelní nože, odrážejí se holemi, které mají na jednom konci bodce a druhém čepel.

Obrázek 37. Reklamní kampaň ne účast českých sledge hokejistů na Paralympiádu v Soči 2014

V níže uvedené tabulce je prezentován celkový přehled současných paralympijských sportů s uvedením roku, kdy byli zařazeny do programu Paralympijských her. Další informace k paralympijským sportům lze nalézt na webových stránkách www.paralympic.org.

Tabulka X. Celkový přehled paralympijských sportů

Letní paralympijské sporty (rok zařazení)		Zimní paralympijské sporty
Lukostřelba (1960)	Sportovní střelba (1976)	Sjezdové lyžování (1976)
Atletika (1960)	Plavání (1960)	Běžecké lyžování (1976)
Boccia (1984)	Stolní tenis (1960)	Biatlon (1988)
Cyklistika (1984)	Volejbal (1976)	Sledge hokej (1994)
Jezdectví (1996)	Basketbal na vozíku (1960)	Curling (2006)
Fotbal CP (1984)	Šerm na vozíku (1960)	Snowboarding (2014)
Triatlon (2016)	Rugby na vozíku (2000)
Vzpírání (1964)	Tenis na vozíku (1992)
Veslování (2008)	Jachting (2000)

Kompenzační pomůcky pro sport osob se zdravotním postižením

Sportovci s postižením potřebují tradiční sportovní náčiní (basketbalový či fotbalový míč) a většinou při sportu využívají také speciálních kompenzačních pomůcek. Tyto pomůcky prošly v poslední době dynamickým rozvojem a jejich používání pomáhá sportovcům s postižením překonávat jejich funkční limity dané zdravotním postižením. Speciální pomůcky (modifikace) můžeme rozdělit na několik skupin: (a) osobní, (b) specifické pomůcky pro danou aktivitu a (c) environmentální modifikace. Níže uvádíme několik příkladů pomůcek a modifikací.

Tabulka 18. Přehled modifikací v paralympijských sportech

	Osobní	Aktivita/zapojení	Environmentální
Atletika	Protéza	Vodič
	Ortopedický vozík	Vodící lanko
Cyklistika	Protéza	Trojkolo/handbike
		Tandem
Fotbal pro 5		Klapky na oči	Menší hřiště
Goalbal		Klapky na oči	Taktilní označení
		Ozvučený míč	hřiště
Spotr. střelba	Ortopedický vozík	Speciální stolek	Fixace vozíku k podlaze
Šerm na vozíku	Ortopedický vozík
Sjezd. lyžování	Monoski/biski	Vodič
	Stabilizátory

SPORTOVNĚ KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO AMPUTÁŘE
Existuje široká škála protéz, které se vytvářejí přímo na míru klientům a jsou konstruovány se snahou umožnit svým uživatelům plnohodnotný život. U dolních končetin můžeme rozlišovat protézy podkolenní a nadkolenní. Současné protézy pracují na systému aktivních kloubů (např. FLEXFOOT), které poskytují potřebnou oporu, ale fungují i dynamicky, a mohou tak nahrazovat práci kotníku či kolena. Takovéto protézy můžeme vidět například u atletů či cyklistů. Ne všichni sportovci však k soutěžení používají protézy. Například skokani do výšky či cyklisté s vysokými nadkolenními amputacemi sportují bez protéz. Někteří sportovci s amputacemi mohou také soutěžit ve „sportech v sedě“ (volejbal v sedě), s použitím vozíků (basketbal na vozíku), speciálních saní (sledge hokej), nebo sedačky s lyžemi (monoski u osob s oboustrannou nadkolenní amputací). Na tomto místě si tedy popíšeme základní složení a funkci protéz dolních končetin a popíšeme také speciální běžecké protézy „Cheetah“ (Gepard) firmy Össur, se kterými soutěží výše zmiňovaný sprintér.

Protéza je náhrada končetiny, která se skládá z několika částí. První část tvoří návlek, který si sportovec narolujete na pahýl. Moderní návleky jsou vyrobeny například ze silikonu, který je měkký a elastický a slouží jako mezivrstva mezi tvrdým nosným lůžkem protézy a kůží na pahýlu. Návlek chrání amputační pahýl a slouží také k připevnění protézy. Silikonový návlek se naroluje na pahýl a vsune do nosného lůžka protézy. Lůžko protézy je individuálně vytvořeno podle pahýlu. Lůžko může být vyrobeno z různých materiálů. U transtibiálních (bércových) protéz je protetické chodidlo připojeno k lůžku přímo nebo pomocí trubky (na základě délky pahýlu). K nosnému lůžku transfemorální (stehenní) protézy je připojen kolenní kloub. Pod ním je trubka (duralová nebo kompozitová), ke které je připojeno protetické chodidlo.

Obrázek 38. Sportovci využívající protézy f. Össur (www.ossur.cz)

Obrázek 39. Dva způsoby připojení protetického chodidla Cheetah (www.ossur.cz)

Sarah Reinertsen získala jako první žena s amputací titul „Ironman“ využívá protetické chodilo Flex-run. Oscar Pistorius závodí s protetických chodidlem Cheetah, které je ve tvaru písmene „j“ a jeho design byl inspirován zadní nohou geparda (www.ossur.cz).

SPORTOVNĚ KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO VOZÍČKÁŘE

Ortopedický vozík (pozn. termín otropedický vozík preferujeme před termínem vozík invalidní) je kompenzační pomůcka, která usnadňuje život osobám s různými druhy postižení. Vozík umožňuje těmto osobám pohyb v prostředí bez architektonických bariér, ale nejen to. Vozík může být také dokonalou sportovní pomůckou, která umožní odehrát basketbalový turnaj, vyhrát maratón nebo ovládnout taneční parket. Vozík však může také sloužit k přemístění do odhodového sektoru či na plavecký stadión. Rozlišujeme vozíky elektrické a mechanické. Uživateli elektrických vozíků jsou především osoby s těžším postižením (kvadruplegie, progresivní svalové onemocnění ap.). Mechanické vozíky můžeme rozdělit na pasivní, každodenní aktivní, sportovní a vozíky pro jízdy (tzv. formulky). Pasivní modely slouží k přepravě s pomocí jiných osob. Jejich uživatel je de facto odkázaný na pomoc okolí. Aktivní modely jsou konstruovány tak, aby jejich majitelům umožnily zapojit se do společnosti. Jsou charakteristické svou nízkou hmotností (kolem 13–15 kg), lehkou ovladatelností, atraktivním vzhledem a možností jejich složení (rozložení) pro přepravu autem.

Sportovní vozíky jsou konstruovány tak, aby vyhovovaly jednotlivým sportům. Většinou se jedná o lehké, dobře ovladatelné (na úkor stability) a velmi drahé vozíky. Na jejich konstrukci se podílejí samotní sportovci. Jsou vyráběny z ultralehkých materiálů při využití biomechanických zákonů. Jak tedy vypadá moderní sportovní vozík? Je velmi lehký (hmotnosti sportovních vozíků mezi 8–17 kg), je pevné konstrukce a specializovaný. Každým rokem se nadnárodní firmy snaží přicházet s inovacemi, které zlepšují funkční vlastnosti sportovně-kompenzačních pomůcek. Snižuje se jejich váha, zlepšuje ovladatelnost, zvyšuje odolnost a bohužel také cena, která je hlavní bariérou pro aktivnější zapojení vozíčkářů do sportovních aktivit.

Obrázek 40. Nabídka sportovních vozíků WOLTURNS (www.ottobock.cz)

Integrace paralympijských sportovců

S rostoucími integrací zdravotně postižených do intaktní společnosti narůstá také potřeba a zájem o integraci v oblasti sportu. Integraci můžeme vnímat ve třech rovinách:

• organizační,
• individuální/ tréninkovou a
• integraci v rámci soutěžní činnosti.

Je nutné předeslat, že všechny tři roviny mohou (jsou) vzájemně provázané. Na druhou stranu tomu tak vždy není a je možné pozorovat integraci sportovců se zdravotním postižením pouze v některých rovinách.

Integrace v rovině organizační

První rovina zahrnuje organizační aspekty sportu, mezi které patří například:

• členství v mezinárodních a národních sportovních svazech (př. olympijském výboru),
• financování a rozvoj sporu,
• spolupráce na tvorbě a implementaci sportovních pravidel,
• odborná příprava a vedení trenérů na všech úrovních sportu,
• odborná příprava a vedení rozhodčích na všech úrovních sportu,
• zdravotní a vědecké aspekty sportu, či
• organizace a koordinace soutěží a soutěžního kalendáře.

Individuální integrace v oblasti tréninkové

Individuální integrace sportovců se zdravotním postižením je většinou spojena s integrací organizační, tj. pokud například Český svaz cyklistiky (ČSC) organizačně a formálně zaštiťuje také cyklistiku paralympijskou (stejně jako svaz mezinárodní), dá se očekávat, že cyklisté s tělesným či zrakovým postižením budou registrováni ve sportovních klubech (ČSC), kde budou také trénovat. Pokud by se potenciální cyklista s tělesným nebo zrakovým postižením (nebo zákonný zástupce v případě dětí) obrátil na kterýkoliv sportovní klub registrovaný u ČSC, měl by být přijat s otevřenou náručí a porozuměním vůči jeho specifickým potřebám. Je tomu opravdu tak? Těžko říci. Ale úspěšnými příklady integrace v rovině organizační a individuální/tréninkové mohou být úspěšní reprezentanti, kterým špičkoví trenéři daných sportů mohou, poskytnou profesionální podporu a know how pro optimalizaci tréninku a zatížení.

Takovými příklady jsou například profesionální cyklista s jednostrannou podkolenní amputací Jiří Ježek, nebo státní reprezentace sledge hokeje. Podle našich zkušeností však tato integrace většinou nefunguje ve fázi sportovních přípravek a identifikaci talentů. Na druhou stranu může individuální integrace v oblasti tréninku probíhat také bez integrace v rovině organizační. Výborným příkladem mohou být sportovci individuálních sportů, kteří mohou trénovat paralelně s intaktními sportovci a využívat sportovní infrastruktury, pomůcky a trenéry v místních sportovních klubech. V současnosti u nás vidíme úspěšnou integraci například atletů, plavců, stolních tenistů či lukostřelců.

Integrace v rámci soutěžní činnosti

V některých případech je možné, nebo dokonce žádoucí, aby se sportovci se zdravotním postižením účastnili soutěží a závodů společně s intaktními sportovci. V zásadě se tak může dít dvěma způsoby: (a) paralelně nebo (b) společně. Volba vhodného začlenění vychází z charakteru vlastního sportu (př. disciplín), pravidel, podmínek a postojů sportovců a činovníků sportovních svazů.

Paralelní soutěže mohou probíhat:

• v rámci jednoho závodu,
• na jednom sportovišti nebo
• např. na paralelním hřišti.

Příkladem sportu, kde může probíhat paralelní soutěž je například sportovní střelba, kdy v rámci jednoho závodu mohou bok po boku soupeřit sportovci s tělesným postižením spolu s intaktními sportovci. Jejich výsledky se mohou počítat separovaně a zároveň také v rámci celé soutěže. Soutěže na jednom sportovišti mohou probíhat paralelně například v atletice. Příklad soutěží na paralelních hřištích je například stolní tenis, tenis, nebo sledge hokej (pokud je na jednom zimním stadionu více ledových ploch).

Společné soutěže mohou probíhat dle regulí a pravidel sportovních svazů. Bez větších problémů může docházet k integraci sportovců se sluchovým postižením. U sportovců se zrakovým a tělesným postižením záleží na charakteru sportu či disciplíny. Z nedávné historie je známý příklad jihoafrického sprintera Oscara Pistoria, který se ucházel o účast na Olympijských hrách a kterému začlenění do soutěží nepostižených atletů nechtěla mezinárodní atletická federace (IAAF), v souladu se svými pravidly, povolit. Nakonec jeho případ rozhodla až mezinárodní soudní arbitráž. Do budoucna můžeme očekávat více podobných případů související s rostoucím technologickým vývojem a etickými pravidly spojenými s využitím umělých končetin, svalových úponů či chirurgickými zákroky vedoucími ke zlepšení zraku. Na druhou stranu jsou však sportovní odvětví (např. lukostřelba, šachy, sportovní střelba, či minimální postižení neovlivňující charakter provádění sportu) ve kterých je, bez větších problémů, úspěšné zapojení sportovců s tělesným postižením možné. Další možností integrace je tzv. obrácená integrace, při které dochází k zapojení osob bez postižení do skupiny osob se zdravotním postižením. Příkladem této integrace jsou například sjednocené sporty Speciálních olympiád, kdy se sportovci s mentálním postižením hrají ve volejbalu, fotbalu a floorhokeji partneři bez postižení. Jiným příkladem je možnost zapojení intaktních hráčů do vybraných sportovních her tělesně postižených (v ČR například sledge hokej na klubové úrovni). V neposlední řadě existuje také možnost integrace v neformálním sportovním prostředí, ve kterém se poměřují síly neorganizovaně nebo polo organizovaně. Příkladem z této kategorie může být tenisový zápas mezi kamarády, z nich jeden hraje na ortopedickém vozíku a druhý tradičně ve stoji, poměřování sil v bench presu nebo společný turnaj známých v bowlingu.

V této kapitole je naznačen potenciál sportu pro osoby s tělesným a zrakovým postižením. Základní informace k historii a organizaci sportu vám umožňují pochopit současný stav a možnosti dalšího rozvoje daných sportů. Sportů pro osoby s tělesným i zrakovým postižením je daleko více a neustále dochází k jejich vývoji jak z hlediska pravidel, kompenzačních pomůcek a hlavně zlepšováním podmínek pro sportovní trénink. Česká republika má relativně dobrou tradici v provozování paralympijských sportů. V posledních letech však začíná ztrácet pozici vůči zemím, které více par. sporty podporují a profesionalizují podmínky k jejich provozování. U nás však díky nevyjasněným kompetencím a sportům v době výrazného podfinancování sportu dochází (až na výjimky) spíše ke stagnaci. Dochází tedy k jakémusi rozevírání nůžek, mezi zeměmi, které věnují této oblasti nemalé prostředky a zeměmi, které paralympijský sport podporují spíše symbolicky. Dle mého názoru je nutné více integrovat paralympijské sporty mezi sporty olympijské a to včetně vytváření bezbariérových podmínek, technického zázemí a personálního zajištění všech paralympijských sportů.

Literatura

Kábele, J. (1992): Sport vozíčkářů. Praha: Olympia.

Kudláček, M. (2012). Paralympijské sporty a další vybrané sporty osob s tělesným postižením. In. Z. Janečka (Ed.). Vybrané kapitoly ze sportu osob se zdravotním postižením (pp. 7–15). Olomouc: Univerzita Palackého.

Kudláček, M., & Ješina, O. (2013). Integrovaná tělesná výchova, rekreace a sport. Olomouc: Univerzita Palackého.

Kudláček, M., Ješina, O., Machová, I., & Válek, J. (2007). Aplikované pohybové aktivity pro osoby s tělesným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Kudláček, M., et al. (2008). Paralympijský školní den. Olomouc: Univerzita Palackého.